Jan (Johánek) z Pomuka na Karlově mostě v Praze - socha sv. Jana Nepomuckého

Sv. Jan Nepomucký byl generální vikář pražského arcibiskupa, mučedník katolické církve a také jeden z českých zemských patronů. Datum jeho narození není přesně známo, ale úmrtí ano. Stalo se tak přesně před 623 Lety, 20. března 1393. Pocházel z trhové vsi Pomuk, dnešního Nepomuku, městečka v jihozápadních Čechách, které v té době spadalo pod nedaleký cisterciácký klášter. Četl jsem, že historik František Stejskal odvozuje název Pomuk od slova „pomukávání“, což měl být zvuk, kterým se mniši dorozumívali při práci, jelikož nesměli mluvit. Za husitských válek byl klášter poničen a patrně poté převládl název Nepomuk, jelikož obyvatelé vesnice „nepomukávali“.

Místo narození i následné pokřtění v místním kostele je jasné, shodují se na tom všichni. Jisté pochyby však panují ohledně data narození. A nejde jenom o dni, ale ani o roku jeho narození není žádný přesný záznam. Uvádí se první polovina 14. století, nejčastěji mezi Lety 1340 až 1350.

Určení věku převážné většiny lidí z dané doby je složité. Datum úmrtí u těch, co byli slavní nebo k nim váže nějaká událost, je často známo. Den narození ale málokdy, proto se objevují pokusy to vypočítat. První časový údaj, který se vztahuje k osobě Jana (Johánka) z Pomuku, je rok 1369. V této době, po studiích na pražské univerzitě, se stal veřejným notářem a odborníci odhadují, že mu mohlo být přibližně 25 let. Tehdy začíná jeho církevní kariéra. Následně dělal písaře, oltářníka a faráře. V roce 1383 odchází do italské Padovy, kde studuje čtyři roky na slavné universitě kanovnické právo. Dosažený titul „doktor dekretů“ mu po návratu do Čech otevřelo cestu do pražské arcidiecéze. Od 1. října 1389 se stal kanovníkem kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

O soukromém životě Jana z Pomuku se dochovalo velice málo informací. Stejně tak jako údajů o jeho blízcích. O mamince nejsou zprávy žádné. Otec byl Volfín či Velfín (patrně z německého jména Wolfgang) a dělal v Nepomuku rychtáře.

Asi nejdůležitější etapa jeho života začala v roce 1389, kdy byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Tento úřad díky svým pravomocím hrál podstatnou roli ve správě arcibiskupství a v neklidné době konce 14. století také ve sporu mezi arcibiskupem a králem. Kvůli velkému západnímu schizmatu vzniklo nepřátelství mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna, které se také týkalo jmenování biskupů a dalších představitelů vysokých církevních úřadů.

Osudný den nastal 20. března 1393, kdy se Jan z pomuka stal jako zastánce práva a spravedlnosti obětí mocenského střetu mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. V důsledku králova hněvu byli po krátké hádce zajati čtyři muži z arcibiskupova doprovodu, mezi nimiž byl i Jan z Pomuku. Dalšími byli míšeňský probošt Knobloch, oficiál Puchník a arcibiskupův hofmistr Něpra z Roupova. Nejprve byli vyslýcháni a poté brutálně mučeni. Jan během tohoto mučení zemřel, zbývající tři přežili a byli propuštěni. Okolo deváté hodiny večerní bylo Janovo tělo svrženo z Karlova mostu do Vltavy. Původně se předpokládalo, že zemřel utonutím, ale následná objevená poranění hlavy vedou k domněnce, že zemřel ještě před vhozením do řeky. O necelý měsíc později (17. dubna) bylo Janovo tělo nalezeno rybáři (podle legendy) na pravém břehu Vltavy. Mělo se tak stát v místech dnešního Dvořákova nábřeží. Tělo rybáři předali řádu Křižovníků s červeným srdcem (Cyriaci), kteří jej pochovali v kostele sv. Kříže u svého kláštera (dnes již zrušeného). Slavnostnějšího pohřbu se Jan z Pomuku dočkal až v roce 1416, ale zato na významném místě, v katedrále sv. Víta.

Osudy Jana z Pomuku však jeho smrtí neskončily. Politickou vraždu střídá zázrak. Začíná se šířit legenda o jeho životě a především mučednické smrti. Objevuje se také domněnka, že Jan byl vyslýchán a zabit kvůli neporušení zpovědnímu tajemství. Odmítl totiž vyzradit králi Václavu IV., čeho se týkala zpověď královny Žofie. Údajně nevěry. Královna byla o patnáct let mladší a krásná, tudíž je možné, že král trpěl žárlivostí. Proč tedy neuznávat slušného člověka, kterého zabila mocenská svévole. Ale tato historicky nedoložená verze je nepravděpodobná. Jan Nepomucký by asi těžko mohl být zpovědníkem královny, když patřil do blízkého okolí arcibiskupa a tudíž se netěšil králově oblibě. Pravda Janova konce bude tedy asi trochu jiná. Král Václav IV. chtěl na místě kláštera v Kladrubech vytvořit nové biskupství v čele se svým člověkem, čímž by zmenšil moc arcibiskupa. Avšak Jan z Pomuka potvrdil 10. března 1393 proti vůli krále nového opata Olena, navrženého zástupci kladrubského kláštera.

Již okolo roku 1600 byl Jan Nepomucký výraznou postavou české lidové zbožnosti a postupně se také šířil jeho kult po Evropě i do zámoří. Významnější snahy o kanonizaci Jana z Pomuku začínají od druhé poloviny 17. století. Za blahoslaveného prohlásil Jana 31. května 1721 papež Inocenc XIII. a 19. března 1729 byl papežem Benediktem XIII. svatořečen. Dodnes toho sice o jeho životě a činech moc nevíme, ale něco mi říká, že to byl dobrý a statečný člověk.

Je zajímavé, že do této doby také spadají první pokusy o vědecká zjištění. V roce 1719 byla provedena exhumace, při které měl být v téměř neporušeném stavu nalezen jazyk. Toto samozřejmě zapůsobilo na věřící jako zázrak a posloužilo to mimo jiné jako důvod (jeden ze čtyř zázraků) ke svatořečení. Později (70. léta 20. století) se však při antropologickém průzkumu ukázalo, že se jednalo o mumifikovanou mozkovou tkáň.

Kaplička nebo kostel se nedá na mostě postavit a tak se zde začaly stavět sochy. Jedním z prvních příkladů úcty k Janu Nepomuckému v našich zemích je socha na Karlově mostě, kterou si objednal Matyáš Bohumír hrabě Wunschwitz. V roce 1681zhotovil vídeňský sochař Mathias Rauchmiller sádrový návrh, který následně putovalo do dílny Jana Brokoffa, který o rok později Brokoff vyřezal dřevěnou skulpturu. Podle ní byla v Norimberku v roce 1683 Wolffem Hieronymusem Heroldem odlita bronzová socha a ještě téhož roku osazena na zábradlí Karlova mostu. Sokl pro sochu Jana Nepomuckého navrhl architekt Jean Baptiste Mathey.

Výška sochy je 2,5 m a váha asi 2 t. Na levém reliéfu podstavce je vyobrazena zpověď královny Žofie, na pravém pak svržení Jana z Pomuku do Vltavy, uprostřed je nápis a bronzový znak donátora. Symboly na reliéfu jsou vyleštěné od toho, jak se jich lidé dotýkají pro štěstí.

Na zábradlí Karlova mostu, odkud byl světec svržen do vody (mezi sochou Jana Křtitele a sousoším českých patronů), je na mramorové desce upevněn nevelký dvojitý arcibiskupský mosazný kříž, rovněž s pěti Hvězdami. Pokud člověk položí ruku na kříž tak, aby se každý prst dotýkal jedné z hvězd, splní se mu tajné přání.

Jeden z nejznámějších mostů a na něm socha jednoho z nejznámějších světců u nás, to už je dobrý důvod pro návštěvu Prahy. Dnes kromě ní je také asi uprostřed Karlova mostu na zábradlí reliéf označující místo, odkud měl být Jan Nepomucký shozen do řeky.

Svatý Jan Nepomucký je zde zobrazen jako obvykle v kanovnickém rouchu s biretem na hlavě. V náručí má krucifix, nejvýraznější symbol křesťanství a v pravé ruce ještě palmu, která symbolizuje vítězství. To, podle čeho lze sochu Jana Nepomuckého na mostě rozpoznat na první pohled, je pět hvězd okolo jeho hlavy. Mají připomínat legendu, podle níž našli rybáři ve Vltavě jeho mrtvé tělo. Hvězdy symbolizují i pět ran Kristových či pět písmen slova TACUI (mlčel jsem), které společně s prstem před ústy připomíná zachování zpovědního tajemství. Vedle Panny Marie je sv. Jan Nepomucký jediným světcem, u kterého je svatost označena Hvězdami.

Vyprávění o zajímavých místech, která navštívím, také uveřejňuji na těchto stránkách:

https://www.turistika.cz/turiste/prispevky/userId/38986/typPrispevku/mista

nebo na iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/