Jelení - tiché místo v srdci Šumavy

Jelení

 

     Je zimní podvečer. Noční temnota se kvapem vkrádá na sněhem zasypanou Šumavu a nám po 170 kilometrech cesty z blátivé Prahy připadá, jako kdyby naše pouť neměla mít konce. Ve večerním šeru, umocněném šedavou oblohou zaplněnou sněhovými mračny, spíše jen tušíme protější stranu údolí a silnice se nám chvílemi doslova ztrácí v bělostné pláni před námi. Tady se nesolí! Jsme vysoko na Šumavě, kde jsou místní zvyklí na zimní náročné podmínky a tak sněhový pluh tu jen prohrne cestu a pouze v obzvláště exponovaných a sklonově náročných místech posype povrch cesty inertním materiálem.

     Je už skoro tma, když se ve světlech našeho vozu ze sílící tmy vyloupnou obrysy prvních chalup tohoto nádherného, trochu zapomenutého koutu Šumavy. Pár chalup rozházených po okolních svazích jako kdyby připomínalo tu starou, dobrou a málem již zapomenutou Šumavu. Byl to složitý a dlouhý boj o osídlení zdejšího divokého kraje. Sice již v roce 1728 vydal kníže Adam František ze Schwarzenbergu povolení k osidlování lesnatých končin, nicméně lesní úřad se k tomu stavěl zamítavě. A důvod? Snad úsměvný, snad pro tehdejší dobu typický. Klid pro knížecí lovy jelenů byl tím důvodem zamítavého stanoviska lesních pánů.

     A tak teprve technický pokrok a s ním související stavba plavebního kanálu přivedla na Jelení první dřevorubce. Něco na způsob dřevěného srubu tu začalo sloužit stavebním inženýrům během zmiňované stavby, Netrvalo však dlouho a k tomuto objektu přibylo 6 dalších dřevěných domků. Ještě před zimou roku 1793 byla tato provizória upravena na stálé bydlení, za rok vzniku tehdejší osady Jelení vrchy se však všeobecně považuje až rok 1794. První osidlovací smlouvy spatřily světlo světa až v létě 1796, kdy se zde natrvalo usadily 3 německé rodiny. Dalších 15 osídlenců dorazilo o 3 roky později a v době své největší „slávy“ čítala osada na 260 stálých obyvatel. Většinu z 38 stavení, stojících zde stály v době největší „slávy“ Jeleních Vrchů, byly dílem stavitele Lorenze Saumera a našly se mezi nimi třeba i hostinec, škola či myslivna. Inu, jsme na Šumavě, kde každá obec musela po většinu roku spoléhat jen sama na sebe.

     Význam Jeleních Vrchů, dnes osady Jelení, byl vždy neodmyslitelně spojen se zdejším plavebním kanálem. Nejenže toto pozoruhodné technické dílo stálo za vznikem původně dřevařské osady, ale také její další osudy výrazně ovlivnilo ukončení plavby dřeva. Řada zdejších obyvatel ztratila zde tolik vzácnou pracovní příležitost, což se spolu se vznikem hraničního pásma znovu výrazně podepsalo na dalším osudu zdejších obyvatel. I dnes, když sem dorazíte z Černého Kříže nebo po putování podél plavebního kanálu, najdete tu tichou osadu, která jako kdyby se teprve probouzela z řadu let trvajícího těžkého snu. Dnes už tu není problém najít občerstvení a ubytování, přesto tu ta atmosféra té staré, dobré Šumavy, kdy všude bylo daleko a jen vzájemná pomoc umožňovala zdejším lidem odolávat těžkým životním podmínkám, stále je.

     Švarcenberský kanál a Plešné jezero – 2 místa, která dodávají Jelením Vrchům na atraktivnosti. Stále více pěších turistů, cyklistů i běžkařů sem každoročně přichází a přijíždí okusit  trochu z atmosféry i romantiky opravdové Šumavy. A věřte, je tu krásně vždy. Za letních, sluncem prozářených dní, v jarním období, kdy okolní příroda hýří pestrou paletou barev i v podzimních, trochu zádumčivých dnech, kdy se Jelení pomalu ukládá k zimnímu spánku. A když pak osadu zalehne sněhová peřina a jen kouřící komíny stavení dávají najevo, že tady žijí lidé, i pak je tu krásně. Ovšem u svařeného vína či kouřícího grogu, v blízkosti krbu s charakteristicky praskajícími smrkovými poleny, je ještě lépe. I to patří k poznávání Šumavy, k jejím krásám! Přijeďte se o tom přesvědčit na Jelení!