Jeseník – Pramen Panny Marie Guadalupské

Označené prameny s pomníčky kolem Jeseníku nejsou jen v oblasti Studničního vrchu, ale i přes údolí kolem Zlatého Chlumu. Není se čemu divit, ačkoliv samotné lázně jsou právě pod prvně zmíněnou horou, Zlatý Chlum byl navštěvován stejně intenzivně, a to možná i daleko dříve, ovšem v tom případě to byla činnost prospektorská, která už v 19. století byla dávnou historií.

Nicméně lázeňští hosté se vydávali na vycházky sem a tak i zde postupně vzniklo několik pomníčků nebo mohylek u nalezených vodních zdrojů.

Pramen Panny Marie Guadalupské (můžeme se setkat i s označením Mexický) najdeme nedaleko přístupové cesty k chlumecké rozhledně, konkrétně té, co směřuje od Křížového vrchu. Je poněkud stranou od serpentiny lesní cesty na odbočce žluté TZ k Mýtince. První úprava pramene vznikla v roce 1848. Půlkruhový pomník se zídkou ve svahu dosahoval údajně výšky cca 2 m. Zřejmě byl jen částečně vyzděný, zídka byla jen z volně ložených kamenů. První opravy se dočkal pramen v roce 1863, další 1878 a zatím poslední v roce 2001. Poslední oprava je vcelku bytelná, zídka je celá vyzděná. Původní světlý kámen s názvem Maria Quelle je uložen ve Státním archivu v Jeseníku. Opravený pomník je zdoben třemi deskami z černého mramoru. Na jednom z nich je vyobrazení mexického zjevení od Romana Borečka, další nápis označuje název Maria Guadalupe Quelle, poslední dedikaci města Jeseník, mexického konzulátu a občanů Monterrey ve státu Nuevo León (spolkový stát Mexika), kteří přispěli na obnovu místa.

Pokud si projdeme názvy jednotlivých pramenů a pomníků kolem Jeseníku, vcelku se pokud jed o národní (nebo státní) pojmenování pohybujeme v evropských končinách. V případě této svaté jde skutečně o exotiku.

Co vedlo k zasvěcení pramene zrovna do Mexika můžeme jen odhadovat. Na původních vyobrazeních se ostatně ani Guadalupe nepřipomíná. Snad to zapříčinilo nějaké pozdější desetiletí, kdy se bratr císaře Františka Josefa nechal zlákat v roce 1864 na pofidernou misi, organizovanou francouzským císařstvím Napoleona III. Titul mexického císaře se mu zdál asi značně vznešený, když tušil, že doma to dál nedotáhne. No nedotáhl to ani v Mexiku. V občanské válce zvítězili republikáni a milého císaře v roce 1867 popravili. Maxmilián ale neodjel do zámoří jen tak sám, ale vezl sebou i „dobrovolnickou“ armádu. No můžeme říci klidně žoldáky. Samozřejmě mezi nimi byli většinou Rakušené, tak říkajíc mluvící německy, ale i česky… Zde možná se dá najít důvod kultu ve vzdáleném Horním Slezsku.

Za pozornost ovšem stojí i samotné zjevení Panny Marie. Podle zaručeně nezaručených zpráv se měla v prosince 1531 zjevit Bohorodička indiánu Juanu Diegovi (to už je ale pokřtěné jméno) na hoře Tepeyac. Zázrak byl sepsán v místním nářečí náhuatl pod názvem Nican Mopohua motecpana. Panna Maria měla prý indiánský zjev a s indiánem mluvila aztécky.

Nabádala ho, aby navštívil biskupa a ten měl na místě zjevení vystavět kostel. Biskup Juan de Zumárraga vyžadoval důkaz, pročež indián znovu vyhledal světici. Na její pokyn v horách natrhal růže, které schoval pod svůj plášť. Když před biskupem plášť rozevřel, objevil se na něm zázračně obraz. Podle přání Panny Marie bylo místo pojmenováno jako Guadalupe, snad z původem v indiánském „Coatlaxopeuh“, co prý značí „rozšlápla jsem hada“ (časté vyobrazení Panny Marie Immaculaty).

Je faktem že již o několik let později velká část Aztéků přestupuje na katolickou víru (značná část ale umírá na evropany dovezené choroby).

Obraz je dnes jedním z nejuctívanějších památek Latinské Ameriky a ač byl podroben řadě zkoupání a expertíz, zatím se nepodařilo uspokojivě určit techniku jeho vzniku. Bývá tak přirovnáván k Turínskému plátnu.

Samotný Juan Dieogo, původně Cuauhtlatoatzin, tedy Mluvící Orel se nakonec rovněž dostal mezi svaté, konkrétně v roce 2002 za pontifikátu Jana Pavla II.