Dovolená Jeseníky 2. den - Zlatý chlum - Jeseník

Cestopisy

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (18 fotografií)

Je pondělí 23. 7. 2012.

Sluníčko už nám svítí do pokoje, modrá obloha je výborné znamení pro náš modrý výlet. Modrý výlet je krycí název pro výšlap na rozhlednu Zlatý chlum nad městem Jeseník. Celý den nesejdeme z modré turistické značky. Hned při příjezdu jsme se domluvili, že nám v pondělí připraví snídani o hodinu dříve. Paní, co chystá snídaně, dojíždí a musela kvůli nám hodně brzy vstávat. Chtěli jsme jet bez snídaně, že si něco koupíme cestou, ale personál trval na tom, že nám vyhoví. Snídaně je bohatá, jsme nadšeni.

Na autobusové nádraží je to kousek přes náměstí. A už se vezeme. Vždy mám trochu problém s vystupováním v neznámé oblasti, ale prima, v autobuse hlásí stanice.

V České vsi u Obecního úřadu se rozhlížíme po rozcestníku. Je tu a modrá šipka nás vede mezi domky k lesu. Ale kam nyní? Značku nevidím, přes zarostlou cestičku dráty ohradníku pro dobytek. Vypadá to, že značka vedla přes louku kolem lesa, ale tam nemůžeme. Noříme se do lesa a prodíráme se viditelně nepoužívaným prostorem. Po chvíli narážíme na cestičku, musíme po ní, jiná možnost není. Asi po půl hodině stoupání uvidíme značku. Možná vedla kousek po soukromém pozemku a majiteli se to nelíbilo, proto je na turistovi, jak si poradí. A stoupáme a stoupáme, jak jinak, když chceme na rozhlednu. Už je docela horko. Uf, konečně jsme se vydrápali k Čertovým kamenům. Je zde turistická chata a parkoviště. Za chatou si vyšplháme kousek na skálu, já tedy určitě ne až nahoru a trvám na malém odpočinku. Na houpací lavičce s výhledem na léčebnu v Lázních Jeseník je mi fajn.

Ale syn je netrpělivý a prý, že už je to jen 1,5 km, tak pojďme. Tak to už je kousek, i když vím, že nás čeká stoupání, s dobrou náladou vykročím. A stoupáme a stoupáme, spolu s dalšími turisty, kteří přijeli k Čertovým kamenům autem. Les je protkán mnoha serpentýnovými i přímými cestičkami. Stoupání nemá konec. Je to skoro legrační, jak houbaři v lese rozlezlí do prostoru a všichni funíme nahoru. Stoupání proti vrstevnici je opravdu hodně příkré. Vždy po několika krocích zastavuji a odpočívám. Dělají to tak všichni, jen můj průvodce není k zastavení. Konečně jsme tu. Před rozhlednou je chatička s občerstvením a suvenýry a lavičky se stolky. Koupíme si pivko a samozřejmě magnetku. Po krátkém odpočinku stoupáme na rozhlednu. Nádherné výhledy na Rejvíz, Praděd, Jeseník, Lázně Jeseník a kam kdo dohlédne. Fotím a fotím a neodolala jsem a vyfotila i interiér občerstvovací stanice. Krásné stylově dřevem obložené prostory.

Vše má jen jednu chybu. Po dotazu na toalety se dovídám, že za chatou je kadibudka. Ano je tu, ale zjevně se do ní lidé bojí vkročit, všude kolem jsou použité papíry. Přiznám se, že jsem se odvážila, ale bála jsem se pohnout, aby to zařízení se mnou nespadlo. Vše dobře dopadlo a můžeme pokračovat v cestě. Nyní už šlapeme dolů. Kolena dostávají zabrat, ještě, že mám ty trekové hole. Cesta kamenitá, místy kolem navršené mohylky. Také jednu malou stavíme. Michal rozhodl, že je na počest mého tatínka, který hory a turistiku miloval. Zdokumentujeme stavbu a pokračujeme.

Nyní je před námi Křížový vrch. Hurá, jsme tu. Vycházíme z lesa a vítá nás srubové odpočívadlo. Dokončuje se stavba nového hotelu, je zde možnost odpočinku v restauraci s venkovním posezením a vyhlídka na město Jeseník.

Občerstvujeme se z vlastních zásob u malého srubu a pokračujeme do města kolem pramenů. Asi nejznámější je výstavný, četnými sochami obohacený Priesnitzův pramen.

Sejdeme parkem, přes most k autobusovému nádraží. Musím poznamenat, že nohy mě bolí pořádně. Už se vleču z posledních sil. Autobus do Zlatých Hor jede až za dvě hodiny a syn navrhuje návštěvu Vodního hradu. Trochu kličkujeme uličkami. Městská dlažba se mi vrývá až do kyčlí. Už fakt melu z posledního. Procházíme bránou hradu. Radostně nás vítá slupinka návštěvníků. Fakt čekají jen na nás? Vyjde najevo, že čekají někoho jiného a jestli nedorazí, máme šanci se zúčastnit návštěvy sklepení, kde je expozice připomínající inkviziční čarodějnické procesy. Paní průvodkyně vybaví všechny sluchátky a baterkami. Audiovizuální prohlídka bude asi dost dramatická a děsivá. Tato část prohlídky je jen pro předem objednané návštěvníky. Opozdilci se objevují a nám je tedy nabídnut jeden z jiných okruhů. My volíme expozici věnovanou vývoji města a okolí. Po prohlídce zavítáme na náměstí. Jsem překvapená. Nevím, jak vypadalo dříve, ale dnes je krásně dlážděné, ve dvou rozích jsou vodotrysky. Večeříme v zahradní restauraci lehký salát s kuřecími medailonky a krustičkami. Je hodně pálivý, těch krustiček bych uvítala více. A už máme nejvyšší čas na autobus do Zlatých Hor. Výlet se vydařil, ale stejně už sotva pletu nohama a jsem ráda, že jsem doma.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.233, 17.217)

Poslední aktualizace: 6.5.2013

Vyhledání vlakového spojení na výlet