Jižní Morava na kole

Jižní Morava na kole (07-10/2020)

Jižní Morava je pro cyklisty vděčným cílem. Většinou rovinaté území se spoustou tras vhodných pro kolo, možnosti občerstvení, ubytování, na podzim burčák, a v neposlední řadě je tady teplejší počasí oproti zbytku republiky. A protože to máme do některých částí z domu v podstatě za humny, sem tam můžeme naložit kola a vyjet na jednodenní projížďku, nebo se ubytovat na pár dní v některé lokalitě a projet její okolí. Tento článek v podstatě stručně popisuje některé možnosti na Jižní Moravě, které jsme na kolech projeli v letní a podzimní sezóně roku 2020.

Novomlýnské nádrže – Ubytovali jsme se stanem v kempu Adéla v Brodu nad Dyjí, po okrajích kempu jsou historicky rozmístěny nevzhledné boudy rybářů, ale jinak je kemp dobrý s pěkným sociálním zázemím, ochotná majitelka nám uschovala kola na noc do volné chatky, nedaleko je u hlavní cesty restaurace s nabídkou jídel. Jeden den jsme na kole objeli Novomlýnské nádrže, vyjeli jsme z kempu po jižní straně nádrží po Mušovské cestě přes Dolní Věstonice, Nové Mlýny, Šakvice, Strachotín a zpět do kempu, trasa dlouhá cca 44 km, některé úseky jsme nejeli po značené cyklostezce, ale po hrázi nádrže. Druhý den jsme vyrazili směrem na jih kolem Dunajovických kopců a přes Nový Přerov do Rakouska. V Novém Přerově je hned naproti kostela krásná stylová restaurace Jáňův dvůr s výborným jídlem a zmrzlinou z kozího mléka. V Rakousku jsme projeli mezi poli a vinicemi k vršku Galgenberg, na kterém jsou moc pěkné sklípky místních vinařů, a je odtud výhled na Pálavu. Před Mikulovem jsme odbočili doleva na Březí, Dolní Dunajovice a přes Dunajovické kopce se vrátili zpět do kempu. V Dolních Dunajovicích můžeme doporučit restauraci Praha. Trasa celkem 43 km. Pálavu pro kola vynecháváme – tu máme prochozenou pěšky, a stejně je na nejlepší místa vjezd cyklistům zakázán. Další den naložíme kola do auta a jedeme do Lednicko-valtického areálu.

Lednicko-valtický areál – v této oblíbené oblasti je třeba hlavně o víkendech počítat s velkým množstvím návštěvníků. Auto necháváme na parkovišti u mini ZOO v obci Sedlec a vyjíždíme po nejznámějších místech a drobných stavbách Lednicko-valtického areálu, kterých je zde opravdu požehnaně. Nad Valticemi vyšlapeme kopec ke Kolonádě na Reistně, z vyhlídky je pěkný pohled na Valtice, Pálavu, Dunajovické kopce a v dálce také na Bílé Karpaty. Ve Valticích nahlédneme na nádvoří známého zámku, jehož fasáda ještě září novotou (na prohlídku půjdeme jiný den), a okruhem přes vinohrady jedeme k zámečku Rendez-vous (Dianinu chrámu). Rendez-vous, který vypadá jako vítězný oblouk, sloužil panstvu jako lovecký zámeček. Prohlídka interiéru je možná. Následuje Kaple sv. Huberta v novogotickém slohu zasvěcená patronu lovců. Známý chrám Tří Grácií tvoří půlkruhový ochoz se sousoším tří antických bohyní, pro které se vžil název Tři Grácie. Sousoší je vytesáno z jednoho kamene. U chrámu hraje reprodukovaná hudba s lidovými písněmi. Následuje Apollonův chrám v empírovém slohu. Jeho vyhlídková terasa je přístupná.

Ke světoznámému zámku Lednice je cyklistům vjezd zakázán, kolo musíte vést nebo umístit do stojanu. Zámek znám od dětství, kdy jsme sem jezdili se školními výlety, nejfotografovanějším prvkem interiéru je točité dřevěné schodiště vyrobené z jednoho dubového kmene. Dnešní podoba zámku pochází z let 1846-1858, kdy jej kníže Alois II. z Liechteinsteina nechal přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Nynější fasáda zámku mi přijde až moc sytě žlutá, ale možná je to tím, že v dobách socializmu byla fasáda různě polátaná, a asi i vybledlá.

Kolem zámku v Lednici a nejbližším okolí je doslova nával. Mraky turistů, cyklistů, aut, autobusů. Lepší situace není ani u blízkého Janova hradu, ke kterému přijedeme kolem Loveckého zámečku Lednice. V empírovém zámečku se zahajovaly panské lovy, později sloužil pro potřeby lesníků, nyní je veřejnosti nepřístupný. Janův hrad obtéká meandrem stará Dyje, na trávě posedává velké množství lidí a další neustále přijíždějí. Janův hrad (Janohrad) je uměle vytvořená zřícenina gotického hradu, kterou nechal postavit Jan Lichtenštejnský v roce 1801, protože to tehdy bylo v módě. Uvnitř jsou interiéry, které byly využívány k hostinám v době honů.

Kolem Lednického parku se dostaneme zpět do Lednice a dále k Lednickým rybníkům. Po cestě je ještě klasicistní Rybniční lovecký zámeček. Za Hlohoveckým rybníkem se nachází Hraniční zámeček, u kterého kdysi probíhala historická hranice mezi Moravou a Rakouskem. Budova v klasicistním stylu je krásná, opravená a ve venkovním prostoru je provozována restaurace. U rybníku Nesyt jsou vybudovány malé rozhledny – ornitologické pozorovatelny. Okruh se uzavírá opět v Sedlci. Trasa měřila cca 43 km.

Lanžhot, soutok Moravy a Dyje – Městečko Lanžhot je dobrým výchozím místem pro návštěvu Pohanska a soutoku dvou moravských řek Moravy a Dyje. Okruh začínáme v Lanžhotě a jedeme kolem rozpadajícího se zemědělského sila připomínajícího zlínský KUC značenou trasou pro cyklisty s názvem Podluží směrem na Pohansko. Empírový lovecký zámeček Pohansko nechal postavit v letech 1810-11 kníže Jan I. Lichtenštejn. Stavba se nachází v těsné blízkosti dávného slovanského hradiště, proto je v jeho interiéru možno shlédnout výstavu této muzejní expozice. Nedaleko zámečku se nachází objekt lehkého opevnění bunkr "U závory" z roku 1938. U bunkru je instalována hraniční závora a hraniční sloup. Projedeme kolem bunkru, pak přes hráz slepého ramene řeky Dyje a pokračujeme po Hraniční cestě až k zámečku Lány, který září novou fasádou. Objekt byl postaven v letech 1810-12, po 2. světové válce zestátněn – sídlili v něm pohraničníci, a v současné době je soukromým majetkem a pro veřejnost nepřístupný.

Po Hraniční cestě pokračujeme opravdu krásnou lužní krajinou téměř bez lidí. Na loukách a v mokřinách vidíme torza starých stromů a celá hejna čápů, volavek a dalšího ptactva. Přijíždíme do nejjižnějšího cípu Moravy. Nutný je repelent, protože komáři tady řádí opravdu po celý den. Dva mohutné říční toky svírají trojúhelník, který je zpřístupněn povalovým chodníkem, po kterém se dá na kole pohodlně projet. Míjíme historický hraniční kámen Markrabství moravského, který zde nechala umístit Marie Terezie v roce 1775, a už jsme na Trojmezí států Česko-Slovensko-Rakousko. V tomto místě se stékají Morava s Dyjí. Na slovenské i rakouské straně jsou vidět chatky a sítě rybářů.

V celém trojúhelníku pod Lanžhotem se zachovaly lužní lesy s tůněmi, mokřady a klikatými vodními toky. Části tohoto území byly vyhlášeny národními přírodními rezervacemi. V lokalitě se nachází největší obora u nás – obora Soutok, kterou v historii založili Lichtenštejnové. Dnes je obora v majetku Lesů České republiky a chová se zde jelen lesní, daněk evropský, srnec obecný a prase divoké. Obora je přístupná po zpevněných stezkách a cestách. Na některých cestách může být sezónně zákaz vstupu kvůli zvěři a honitbě.

Po hrázi řeky Moravy se vracíme směrem na sever až do míst, kde stezku kříží dálnice D2. Tady se stáčíme zpět k Lanžhotu, chvíli jedeme po pro cyklisty značené cestě v těsném sousedství dálnice (zvláštní pocit), odbočíme kolem potůčku na Lanžhot a poslední úsek dojíždíme po státní silnici. V Lanžhotě mohu doporučit restauraci Na Šlajsi, kde výborně vaří.

Mikulčice, Holíč, Skalica – Obec Mikulčice je známá svými vykopávkami, nalézá se zde nejrozsáhlejší slovanské archeologické naleziště z dob Velké Moravy na území ČR. Venkovní expozice – obnovené základy bývalých kostelů a jiných staveb je k vidění zdarma bez omezení, vyplatí se ale zakoupit si vstupenku a jít na komentovanou prohlídku do uzavřených prostor, kam se jinak nedostanete. Výklad průvodce nám oživil vzpomínky z dějepisu a byl velmi zajímavý. V ceně vstupenky je také vstup na rozhlednu nad vstupní budovou.

U archeologického naleziště je velké neplacené parkoviště, odtud také vyjíždíme na kolech. Jedeme Stinnou alejí směrem k řece Moravě, na které byl v těchto místech nově vybudován krásný bílý most pro pěší a cyklisty, propojující Mikulčice a slovenské Kopčany. Dostanete se tak do slovenské části bývalé Velké Moravy, kde je ke zhlédnutí Kostel svaté Margity Antiochijské. Jedná se o jedinou dodnes stojící zachovanou architektonickou památku z doby Velké Moravy. Kostel je původní předrománská stavba, která byla ve 13. století upravená v gotickém slohu. Nedaleko kostela se nachází ruiny historického objektu Kačenárne z 18. století. V blízkosti budovy byl rybník, který společně s objektem sloužil pro odchyt divokých kachen. Zařízení souviselo s panstvím v Holíči.

A právě další naše cesta nás zavádí do města Holíč a ke krásnému velkému zámku, který by však potřeboval hodně peněz na záchranu. Stavba trochu připomíná náš zámek v Miloticích včetně vodního prvku kolem. Od zámku jedeme kolem kostela nad město, kde se naproti hřbitova nachází již zarostená vyhlídka s kalvárií, dále pravoslavný kostel Matky Božej Počajevskej, a ještě dále zarostený židovský hřbitov – náhrobky někam zmizely. Cestou k větrnému mlýnu zjišťujeme, že se tu staví ještě další, nový větrný mlýn, který bude více na hraně svahu tak, aby byl viditelný z údolí. Asi zase nějaké dotace. Tak nevím, jestli tady budou teď větrné mlýny dva? Ten původní, schovaný v lesíku, je jedinou dochovanou stavbou tohoto typu na Slovensku.

Od mlýna sjíždíme po ne moc pěkné a rozbahněné polní cestě, ale označené jako cyklostezka Skalická vinárska cesta do obce Trnovec, projedeme obcí Prietržka, a přes vinohrady a sklípky přijíždíme do Skalice. Skalica je moc pěkné historické město s ulicemi plnými stromů. Vyplatí se vyjít na kopec Kalvária, odkud je moc pěkný pohled na město, a také na rotundu sv. Juraja, která je symbolem Skalice. Z města se vymotáme směrem k Baťovu kanálu k přístavišti Skalica. Odtud už jedeme po pěkné a velmi příjemné cestě kolem řeky Moravy zpět k bílému mostu a na parkoviště v Mikulčicích. Celý okruh převážně po slovenské straně dělal cca 38 km.

Kyjov, Váté písky – Na poslední chvíli sháníme ubytování v okolí Kyjova, nakonec je volný jen apartmán v ne příliš vzhledné budově s názvem Rodinný penzion Kyjov na Čelakovského ulici. A nakonec to bylo nejlepší ubytování tohoto léta! Podkrovní apartmán byl nově zařízený a klimatizovaný, kola jsme měli v chodbě a pár kroků od domu funguje Budvarka s venkovními prostory, kde se o víkendových večerech grilovalo. K domu není parkování, ale odchytili jsme místo kousek dál v ulici.

Jeden den jsme se vydali od Kyjova směrem na jih po cyklostezce Mutěnka až do Dubňan. Po cestě je skvělá restaurace Na Nádraží u obce Svatobořice-Mistřín. Přes Ratíškovice a Rúdník a dále neznačenou lesní cestou jsme přijeli až k Národní přírodní památce Váté písky. Jezdit v lese v písku není nic moc, a tady ten písek je obzvlášť jemňoučký, ale aspoň kousek jsme zvládli, protože jsme chtěli Váté písky vidět.

Váté písky jsou vlastně duny tvořené jemným pískem vyvátým z mořských sedimentů v době poledové. Jedná se o úzký pás území kolem železniční tratě Přerov - Břeclav, které nebylo v minulosti zalesněno borovicí tak, jako zbytek této písečné krajiny, protože musel být zachován požárně-bezpečnostní pás kvůli projíždějícím parním lokomotivám. Díky tomu dnes máme alespoň malé území, kde mohou žít vzácné pískomilné živočišné i rostlinné druhy.

Kdo má čas, může odtud jet lesní asfaltovou cestou (není značená jako cyklostezka), která slouží také pro místní inline bruslaře, až do Bzence-Přívozu, nám se ale den krátí a tak se vracíme po cyklotrase přes Vacenovice a Milotice zpět do Kyjova. Trasa cca 50 km. V Miloticích je nádherný opravený zámek, který rozhodně stojí za návštěvu. Není tak zprofanovaný jako objekty v Lednicko-valtickém areálu, ale o to je milejší jeho návštěva. Na podzim jsou Milotice známé svým burčákovým pochodem a dalšími aktivitami spojenými s vínem (sklepy Šidleny).

Ždánický les – Druhý den se z Kyjova vydáváme severním směrem do Ždánického lesa. První zastávka je na Bukovanském mlýně. Oblíbená restaurace podává krajová jídla, v areálu je mlýn postavený v roce 2004, a pod areálem je rarita – alej se sochami českých panovníků, které jsou zde postupně umisťovány. Alej financuje soukromý podnikatel, místní rodák a majitel Bukovanského mlýna, který chtěl po sobě "něco" zanechat a napadlo jej, že nikde v ČR podobná "výstavka" mapující naše historické osobnosti není. Alej začíná osobnostmi z pověstí (Praotec Čech, Přemysl Oráč, Libuše atd.), pokračuje prvními moravskými knížaty a českými panovníky. Každý rok jsou umístěny nové sochy.

Přes Ostrovánky a Nechvalín sjíždíme do údolí, abychom v Lovčicích vyšlapali po lesní asfaltové cestě na nejvyšší kopec Ždánického lesa – U Slepice (439 m n. m.). Kuriózní název místa vznikl poté, co si v těchto místech vybral revírník ze Ždánic místo pro hájovnu a v dutém stromě zde našel slepici, která tam vyseděla kuřata. Hájovna bohužel později lehla popelem. Kousek dál se nachází zařízení Moravských naftových dolů s informační cedulí pro turisty.

Jedeme Ždánickým lesem po velmi příjemné lesní cestě v chládku pod stromy směrem na západ, křížíme silnici Bučovice – Ždánice a směrem na jih odbočujeme až na rozcestí U Andělíčka. Cesta směrem dolů do Ždánic není moc dobrá, jsou tu hrubé kameny, ale problematičtější úsek pomalu sjedu a následuje už pěkná asfaltka údolím až do Ždánic. Město je v letním hicu vylidněné, hluk se ozývá jen z místního koupaliště. Obhlédneme zámek a najíme se v restauraci Radlovec.

Pokračujeme po cyklostezce okolo potoka Trkmanka a dále přes Želetice, Nenkovice a Stavěšice do Strážovic. Odtud vyjedeme po asfaltové cestě k vysílači na Babí lom. Je odtud krásný výhled, ale musíte popojet až kousek za vysílač. Babí lom je nejvyšším bodem Kyjovské pahorkatiny s nadmořskou výškou 417 m n.m. Místní ho nazývají Strážovský kopec nebo Strážovák. Stejnou cestou se vrátíme do Strážovic a pak už se jen po silnici zpět do Kyjova. Trasa celkem cca 51 km. 

Strážnice, Petrov, Radějov – tentokrát parkujeme ve Strážnici na travnatém parkovišti u bočního vstupu do zámecké zahrady naproti stadionu. Jedeme polní cestou do Petrova, nejprve přejíždíme Baťův kanál a potom míříme k památkové rezervaci lidové architektury Vinné sklepy Petrov – Plže. A protože je konec září a je sezóna burčáku, některé ze sklepů jsou otevřeny a můžeme tedy koštovat. Lokalita petrovských sklepů je naprosto unikátní, podařilo se zde zachovat jednotný ráz do terénu zahloubených sklepů, které zde od 15. století budovali místní vinaři. Burčák je výborný a cena dobrá, nedá se to srovnávat s tím, co se prodává ve městech.

Z Petrova jedeme dále do Sudoměřic a polní cestou, která je označena zelenou turistickou značkou, podél státní hranice se Slovenskem až na rozcestí Mlýnky. Odtud pak Měsíčním údolím, ve kterém nádherně kvetou fialové ocúny, k Radějovské oboře. Tady bohužel musím napsat, že přestože je úsek označen jako běžná cyklostezka kopírující žlutou turistickou značku, posledních cca 500 m se o cyklostezce moc mluvit nedá. Úsek obchází oboru po pro kolo krkolomné pěšině s kořeny stromů, takže jsme kolo tlačili i přenášeli. Pravděpodobně plot soukromé, veřejně často propírané, obory, zabral původní stezku vhodnou pro jízdu na kole. Do obory je vstup cyklistům zakázán, pro pěší je otevřena pouze v určitou roční dobu - mimo jarní období, kdy se rodí mláďata, mimo podzimní období říje, mimo období honitby (1.9. – 15.11.).

Po asfaltové cestě přijíždíme do Radějova a odtud po silnici k rekreačnímu středisku Lučina. Na venkovní terase Restaurace pod Šumárníkem, která se nachází přímo na břehu vodní nádrže, si dáváme oběd. Celé okolí Lučiny, včetně skluzavek do vody a zábradlí, je retro z dob socializmu. Podle velkého placeného parkoviště se v létě jedná o velmi navštěvované místo. Nedaleko se nachází také autokemp.

Po silnici jedeme dále do Tvarožné Lhoty, vesnice je pěkně z kopce, a dále do Kněždubu. Kněždub je rodištěm významných umělců kraje Moravského Slovácka. Z obrazů se slováckými lidovými kroji známe Jožu Úprku. Zastavujeme se u jeho rodného domu a pak také na hřbitově (Slovácký slavín), kde je pochován. Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele z 19. století krásně osvětluje odpolední slunce. Pokud ale do obce přijedete od Tvarožné Lhoty, uvítá vás bizardní pohled. Hned za cedulí Kněždub uvidíte po obou stranách silnice autobusové vrakoviště. Něco takového hned tak někde k vidění není.

V Hroznové Lhotě překvapí lipová alej uprostřed obce, vypadá to moc pěkně. Hrozny (vinice) tu ale nejsou. Z Hroznové Lhoty se přes Žeraviny vracíme po silnici lemované ořešáky a s krásnými výhledy na kopečky Bílých Karpat zpět do Strážnice. Strážnické městské brány (Veselské a Skalické brány) z druhé poloviny 16. století jsou ozdobou tohoto města. Na skok zajdeme ještě k zámku. Budovy jsou opravené, v interiérech dnes sídlí Národní ústav lidové kultury, probíhají zde prohlídky zámecké knihovny, kaple a expozice lidových hudebních nástrojů. V areálu zámku se pořádají lidové slavnosti. Hned naproti přes silnici se nachází známý Skanzen Strážnice.

Mapa oblasti na mapy.cz: Jižní Morava (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda