Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Drobné památky
Barokní křížová cesta v Kadani vznikla na konci 17. století a spojovala město s nedalekým Františkánským klášterem. Je tvořena sedmi výnklenkovými kaplemi, které zdobí reliéfy a dvě sochy svatých, řadících se mezi Čtrnáct svatých pomocníků. Tyto sochy dnes již, bohužel, většinou chybí.
Křížová cesta prochází parkem Smetanovy sady a pár kroků od jedné z jejich barokních kaplí naleznete velkou skupinu smírčích křížů. Sám jsem takovou koncentraci – tj. sedm kousků na jednom místě - ještě neviděl a pro obdivovatele těchto tajemných svědků zločinů dob dávno minulých je to něco jako pro houbaře nález pořádného „hejna“ praváků.
Sedm smírčích křížů nebo jejich většinových fragmentů sem bylo svezeno z různých míst v okolí Kadaně. Kdy a za jakých okolností k tomu došlo, není známo, původně se snad nacházely v lokalitách, které postupně mizely při těžbě hnědého uhlí. Podle místní legendy se dnes nacházejí v místě, kde jsou pohřbeny oběti srážky rakouské a pruské armády, která proběhla 20. dubna roku 1758. Podle některých pramenů sem ale byly kříže přemístěny už před druhou světovou válkou.
A jaké kříže zde uvidíte? Sedmapadesát centimetrů vysoký kříž s poškozenou hlavou a reliéfem meče (1). Padesáticentimetrové torzo kříže (2). Sedmdesátdva centimetrů vysoký kříž s oblou hlavou a malými rameny (3). Více než metr a čtvrt (127 cm) vysoký kříž bez jednoho ramene (4). Nízký kámen (26 cm) nezřetelného tvaru, zdobený reliéfem meče či kříže (5). Čtyřiceticentimetrový fragment kříže (6). Jednoramenný, 85 centimetrů vysoký, kříž s reliéfem šavle (7).
Vedle křížů se zde nachází ještě další objekt ve tvaru valounu, jehož původ se nepodařilo doposud identifikovat. A když už stojíte před smírčími kříži nebo kaplemi křížové cesty, pokračujte dál. Na jedné straně Vás čeká krásné královské město a na té druhé pozoruhodný klášterní areál a pod ním vodní dílo Kadaňský stupeň.
Orientačním bodem při hledání kadaňských smírčích křížů může být také - vedle stojící - barokní Socha sv. Jana Nepomuckého. Pochází z roku 1713 a její autor je neznámý.