Kadaň - procházka po památkách bývalého královského města

Milujeme rozhledny, rádi navštěvujeme pivovary, ale cestou do severní části Krušných hor jsme si museli naplánovat zastávku v Kadani, o které víme, že je to nádherné město, v jehož části byla r. 1978 vyhlášena městská památková rezervace. Jenže je ještě zajímavější, než jsme čekali. Dopoledne nám tedy vůbec nestačilo.

Město leží převážně na levém břehu řeky Ohře na severozápadě naší republiky. V místech, kde ze silnice Karlovy Vary – Most odbočuje silnice do Žatce, je to 5 km právě směrem na Žatec.

Tato kotlina byla osídlena již v dávné minulosti. Archeologové zde našli důkazy osídlení takovými kmeny, jejichž některá jména jsem snad nikdy neslyšela – našli pozůstatky kultury knovízské, bylanské, halštatské, laténské. Podle legendy Keltové založili osady na obou březích řeky s názvy Kad a An. Až do 6. století zde pak ještě žily germánské kmeny, které se promíchaly s přicházejícími Slovany.

Někdy na přelomu 11. a 12. století vznikla u brodu důležitá trhová osada Kadaň. První písemná zmínka je z r. 1183. Na přelomu 70. a 80. let 12. století zde začal působit rytířský řád johanitů, kterým se podařilo získat celou osadu. Pravděpodobně za Přemysla Otakara II. byla osada povýšena na svobodné královské město. Vznikl zde královský hrad a minoritský klášter s kostelem sv. Michaela. Johanité postavili i pozdější děkanský kostel Panny Marie (dnes Povýšení sv. Kříže). Během vlády Karla IV. - v letech 1346-1378 se město rozvíjelo. Možná tomu napomohl i ničivý požár r. 1362 a následující výstavba. Město postupně získalo právo konání výročního trhu (r. 1367), zakládání vinic (r. 1374). Od 2. pol. 15. století městu vládli Lobkovicové, kteří zde vybudovali františkánský klášter, kde jsou i pohřbeni.

Od 16. až do 18. století zde probíhaly různé politické i vojenské nepokoje, které samozřejmě měly vliv i na vývoj města. V podstatě pokračovaly i v dalším století. Po válce byly němečtí obyvatelé odsunuti a sem se stěhovalo obyvatelstvo ze všech koutů Čech a Slovenska, ale i z Volyně a nebo z Vídně.

Po r. 1990 bylo historické jádro i trochu vzdálenější objekty rekonstruovány a byla jim z větší části vrácena dřívější krása. Vznikla zde i řada nových prvků.

Když jsme přijeli ráno do města, zaparkovali jsme v jihozápadní části města - v jednosměrce hned vedle zahrad františkánského kláštera, kde je šikovné parkoviště. Klášter je veřejnosti přístupný, ale až odpoledne. Aspoň si mezitím prohlédneme v klidu město.

Ulicí jsme prošli dolů k řece, takže rovně a vpravo. Tím jsme se dostali k mostu s jezem a malou vodní elektrárnou. Kvůli tomu jsme sem sice nešli, ale zalíbilo se nám to. Nás lákala lávka Víta Brandy – visutá lávka, která byla r. 2007 upevněna do skály na řekou. Je dlouhá 83 metrů. Tady jsme skoro nevěděli, kudy jít dřív. Lávka vede dolů až k řece, nám se líbily i objekty kousek nad řekou.

Tady totiž začíná moc hezké nábřeží Maxipsa Fíka. A proč se toto nábřeží jmenuje podle známé pohádkové postavy? Důvodů je hned několik. Autorem pohádky je Rudolf Čechura, který zde dlouhá léta žil. Pochází však z nedaleké obce Ahníkov, která r. 1985 zanikla při rozšiřování hnědouhelného lomu a do které zasadil děj této pohádky. Aby těch důvodů nebylo málo, tak zde léta žil i herec Josef Dvořák, který Fíka v pohádce namluvil.

V těchto místech bývaly malé domky rybářů, stály tu mlýny, přívozy, koželužny a bělidla. Přes řeku se až do r. 1906 převáželo na voru. Od r. 1870 zhruba 100 let tu taky fungovala městská plovárna.

Celé nábřeží je od r. 2011 zpřístupněno pro pěší a cyklisty, kteří si zde mohou prohlížet různé umělecké prvky, ale také si zde odpočinout. Přímo u řeky pod visutou lávkou je akustický park – různé gongy, bubínky, hlásné trouby, zvukovody a také překážky pro skateboardisty.

To, co nás zaujalo kousek nad řekou – stavba z dřevěných pražců, je přírodní divadlo pro 240-270 diváků. Je to vyřešeno dobře. Dovnitř prakticky není vidět, přitom to vypadá zajímavě. O kousek dál je restaurace a hotel Split, v jehož blízkosti se nechá zaparkovat a kde jsou i toalety, mám dojem, že zdarma. Hned naproti u řeky je řada atrakcí pro děti - koryto na lodičky, kam se říční voda vhání ručně, kolotoč, který místo sedaček má dvě jízdní kola a řada dalších zajímavostí. Přes léto zde funguje i přívoz v podobě velryby. Je však poháněn ručně.

Pod hradem je Kadaňský orloj, který je vzpomínkou na slavného rodáka Mikuláše z Kadaně, který r. 1410 sestavil Staroměstský orloj. O kousek dál pod hradbami je volný zatravněný prostor, kde se mohou pořádat např. pikniky, je zde občerstvení s půjčovnou lodiček a šlapadel. Konají se zde i různé kulturní akce, koncerty, Rockfest.

My jsme došli téměř až na konec nábřeží, pak se vrátili pod hrad, kde jsme zahlédli úzké strmé schody vzhůru. Tak jsme se dostali ke vchodu do hradu. Tento původně raně gotický hrad byl založen r. 1260 za krále Přemysla Otakara II. na okraji skalnatého srázu nad řekou. Svůj vzhled si uchoval až do přestavby r. 1504. Po požáru r. 1746 nařídila Marie Terezie ho přestavět na kasárna, čímž definitivně ztratil středověkou podobu. Od r. 1905 má hrad nové severního křídlo, protože bylo třeba kasárna rozšířit. Koncem 20. století byl hrad opraven, dnes je tam dům s pečovatelskou službou, městská knihovna, internetová kavárna, obřadní síň a také muzeum. Tam se nám podařilo získat plánek města a tak jsme mohli již plánovaně pokračovat v prohlídce města.

Na hrad navazuje středověké opevnění, které bylo budováno ve 2. pol. 13. století. Patřilo k nejmohutnějšímu opevnění v Českém království. Součástí hradeb byly tři desítky obranných bašt a věží. Do města se vstupovalo čtyřmi hlavními branami a menší Katovou brankou. Brány byli ještě chráněny – do dnešního dne se zachoval pozdně gotický Žatecký barbakán z r. 1458. Útočníci tak nemohli přímo střílet na městské brány, které byly v noci zavřené. Výjimka byla Katova branka, kudy procházeli např. strážní. Od 15. století byla opevněna i městská předměstí. I když se v 1. pol. 19. století ve městě hodně bouralo, velká část původních hradeb a  jedna brána se dochovala.

Okolo hradeb jsme prošli až Žateckému barbakánu kruhového typu, který patří k nejstarším ve střední Evropě. Chránil Žateckou bránu, která byla jen o kousek blíž ke starému městu. Cestou se otevíraly hezké pohledy nejen na domy ve starém městě, ale také na část, která byla vně hradeb, např. na Alžbětinský klášter a na špitální kostel Stětí sv. Jana Křtitele. K tomu jsme se zašli podívat, ale dovnitř jsme se nedostali. Kostel stojí pravděpodobně na místě nejstarší svatyně, která pochází z doby keltského osídlení. První písemná zmínka o něm je z r. 1183. Při dobývání husity byl r. 1421 poničen a r. 1452 přestavěn v pozdně gotické podobě. Přes řadu požárů má částečně zachované původní zdivo. V 80. letech 20. století mu hrozilo zřícení, měl i propadlý krov. Po r. 1989 prošel rekonstrukcí, malba byla zrestaurována podle zachovaných fragmentů. Nyní je využíván převážně pro kulturní akce. Johanité zřídili u kostela špitál, který byl zrušen r. 1787 a jehož zchátralá budova za kostelem ještě stojí. Později dokonce bylo celé toto předměstí pojmenováno Špitální.

K baroknímu Alžbětinskému klášteru s kostelem Svaté rodiny jsme se podívat už nešli. Stačilo nám, jak jsme ho viděli z hradeb. Byl postavený v letech 1748–1755. O 100 let později byl ke klášteru přistavěn sirotčinec, později fungoval jako nemocnice. Po r. 1961 zde byl domov pro staré a nemocné řeholnice. V současné době je po rekonstrukci, ale bez dalšího využití.

Vrátili jsme se k Žateckému barbakánu a pokračovali jsme dál až jsme došli k Katově uličce. Vznikla současně s Katovou brankou již na počátku 14. století. Sloužila jako noční vstup do města, ale také odváděla přebytečnou vodu ze tří kašen na náměstí do Bystřického potoka a také do hradebního příkopu. Je dlouhá 50 metrů, v nejužším místě měří jen 66,1 cm. V současné době je to nejužší pojmenovaná ulice u nás. Proti Katově brance je Katův dům, ve kterém koncem 18. století žil poslední kadaňský kat, který byl současně ranhojič a lidovým léčitelem. Na Katově plácku jsou nyní vystaveny středověká mučidla.

Po hradbách jsme ještě pokračovali k Minoritské baště, jediné zachované a jedné ze tří obranných bašt na severovýchodním rohu opevnění, které vzniklo v 15. století. Je to kruhová stavba, ve které po rekonstrukci na konci 20. století byla restaurace, později muzeum. Dnes je expozice Městského muzea v Kadani s názvem Militaria, která je věnována vojenským a válečným dějinám města od raného středověku až po druhou světovou válku.

Jen o kousek dál je hřbitovní kostel svaté Anny ze 16. století, kam jsme už nesešli, ale vrátili se zpátky na Katův plácek. Skutečně hodně úzkou, ale zajímavou Katovou uličkou s prampouchy (zděnými rozpěrnými oblouky) jsme prošli na Mírové náměstí, kde je celá řada nádherných domů. Uprostřed náměstí je zhruba 25 metrů vysoký barokní sloup Nejsvětější Trojice, který byl postaven v letech 1753 - 1755 z pocitu vděčnosti za ukončení moru.

Dominantou náměstí je gotická radnice z pol. 14. století s bílou věží z poč. 16. století. Celá věž je kamenná, vč. její špičky. Patří mezi unikáty. Stále slouží stejnému účelu, ke kterému byla před mnoha staletími postavena. V přízemí radnice se dochoval gotický klenutý prostor, kde je dnes Galerie Josefa Lieslera.

Radniční věž je přístupná veřejnosti, takže jsme tam samozřejmě museli vystoupat. Vchází se do ní z prvního patra radnice bytelnými železnými dveřmi. Je 53,75 metry vysoká, má 5 pater a až do horního patra vede 120 schodů. V 1. patře je dokonce i kaple s gotickou lomenou křížovou klenbou. Na podlaze jsou staré cihlové dlaždice. Ve 2. patře bývala městská šatlava, později archiv městských dokumentů. Ve 3. patře je část řetězového závaží hodinového mechanismu z poč. 20. století. Toto patro se v současnosti využívá také jako úschovna vlajek. Ve 4. patře je hodinový mechanismus, který byl vyroben r. 1901 na zakázku. Místnost v tomto patře je nepřístupná. V posledním patře je byt věžného a vyhlídkový ochoz. Z výšky 40 metrů je vidět celé historické jádro a za dobré viditelnosti i Klínovec, nejvyšší vrchol Krušných hor. Horní část věže zdobí téměř 100 hliněných renesančních ozdob tzv. krabů. Pod ochozem se na náměstí dívá socha psa, ke které se váže pověst o nepoctivém radním, který žil sám bez ženy a dětí, pouze se svým psem, kterého naučil krást peníze z městské pokladnice. Když se na to přišlo, hrozila mu poprava. Nakonec ho potrestali tak, že musel z ochozu po krabech vylézt na špičku věže a samozřejmě zpátky. Když pes viděl, že to jeho pán dokázal, začal skákat radostí tak vysoko, až z ochozu spadl. Pán 3. den po této akci v horečkách zemřel. Socha psa má kadaňskému obyvatelstvu připomínat, že nepoctivost se nevyplácí. Pravda je však jinde – pes je prý podpisem jejího stavitele Petra Hündta (v překladu pes).

Nedaleko radnice (čp. 184) je Šlikovský dům - patří mezi nejstarší a nejdůležitější měšťanské domy ve městě. Zhruba od r. roku 1400 má zajímavý arkýř. Po požáru r. 1498 byl přestavěn v pozdně gotickém slohu. Majitelem domu byl hrabě Albrecht Šlik, který byl od roku 1534 hejtmanem zdejšího královského hradu. I když později měl dům další majitele, r. 1582 ho opět získávají Šlikové - hraběnka Anna Marie Šliková. Je doloženo, že na počátku 17. století se zde vařilo pivo, byla zde i sladovna.

Na náměstí (čp. 79) je měšťanský Ottlilenfeldský dům z přelomu 13. a 14. století, ve kterém dne 30. září 1779 nocoval císař Josef II. při své návštěvě ve městě.

Na jižní straně náměstí je skutečně velká kamenná kašna čtvercového půdorysu s fontánou, které se také říká Šlikovský rybník. Kašnu lemují barokní vázy, které pocházejí z klášterní zámecké zahrady.

V této části náměstí je také farní, později děkanský kostel Povýšení sv. Kříže z poloviny 13. století. Byl postaven při povýšení města na svobodné královské město a spravovali ho rytíři johanitského řádu. Na jedné věži byly již koncem 15. století hodiny. V druhé věži bydlel kostelník. R. 1654 byla původní gotická trojlodní bazilika přestavěna na barokní kostel. Dnešní podoba je z 19. století. Zašli jsme se podívat do kostela, také jsme ho obešli.

Za ním je pozdně gotická Růžencová kaple, která má patřit k nejhodnotnějším sakrálním objektům zdejší památkové rezervace. Její apsidu jsme zahlédli, když jsme šli dole pod hradbami. Byla postavena r. 1478 na místě zaklenuté kostnice, která se stále nachází pod kaplí. Je však nepřístupná. Kaple byla po r. 1928 využívána i jako muzeum. V současné době je kaple oprýskaná a určitě nevypadá, že má nějakou zvláštní hodnotu. Třeba se opravy také dočká.

To už jsme byli plní dojmu a také jsme si mysleli, že už jsme toho viděli dost. Z náměstí jsme tedy vyrazili západním směrem, tedy ulicí Jana Švermy, kde je další nádherný, v jádru gotický měšťanský Egermannův dům ze 14. století. Kolem r. 1750 ho koupil významný kadaňský obchodník Kajetan Egermann. Dům přestavěl v pozdně barokním a rokokovém slohu. Dodnes je zachována bohatě zdobená štukovaná fasáda. V přízemí dokonce bývala poštovna. Po požáru patro opatřili empírovou malbou. Detaily na fasádě v horní části domu a sluneční hodiny ve štítě jsou pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století. Když r. 1873 koupil dům nový majitel, zřídil zde obchod s koloniálním zbožím. Za tím účelem nechal udělat i dřevěné výlohy, které se dochovaly do současné doby. Od 60. let 20. století dům chátral. Prováděli se jen nejnutnější opravy. Až do počátku 90. let 20. století byla v domě rybárna. R. 2002 dům odkoupilo město a po rozsáhlé rekonstrukci je v přízemí infocentrum. V domě je Galerie Karla Havlíčka, ale také sídlo MÚ, odboru školství, kultury a sportu.

Prošli jsme další hezkou uličkou až k Mikulovické bráně z konce 13. století, kterou jsme opustili staré město. Tato gotická věž byla jednou z nejdůležitějších částí opevnění. Tudy do města přijížděli čeští panovníci, když jeli do Saska nebo do Chebu a Norimberku. Když se kolem r. 1500 začalo s výstavbou Nového Města, začalo se bráně říkat Svatá, protože se jí procházelo k poutnímu kostelu Čtrnácti sv. pomocníků pod Svatou horou v Kadani, kam jsme také měli namířeno. Dnešní podoba je z let 1877 - 1878, v té době byla doplněna o hodiny.

Vraceli jsme se Smetanovými sady, kde je Křížová cesta, kterou nechali vybudovat františkáni. Ta vede od brány ke zmiňovanému klášteru, tedy tam, kde jsme ráno nechali auto. Je to celkem sedm pískovcových výklenkových kaplí, které v letech 1694 - 1699 nahradili původní dřevěné desky, zničené během třicetileté války a jen částečně opravené. Do parku byly přeneseny i smírčí kříže ze zaniklých okolních obcí.

Touto příjemnou procházkou v klidném prostředí jsme došli k františkánskému klášteru a ke kostelu Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti sv. pomocníků, jejichž prohlídku jsme si nechali na závěr. Po r. 1468 na tomto místě při obchodní stezce do Saska byla postavena malá kaple Čtrnácti sv. pomocníků, kde se brzy začali scházet poutníci z Čech i Německa. Tuto kapli brzy získal řád františkánů. Za podpory Jana a Bohuslava Hasištejnských z Lobkovic byla kaple přestavěna na trojlodní kostel Panny Marie, který patří svou architekturou, výzdobou a oltáři mezi nejvýznamnější památky pozdní gotiky a renesance nejen na Litoměřicku, ale i v oblasti Krušnohoří a Saska. Současně zde byl stavěn i klášter s nádhernými se sklípkovými klenbami. Dnešní podoba je ze 70. letech 18. století. Od r. 1771 byla při klášteře zřízena lékárna s ošetřovnou se základním chirurgickým vybavením, kde pečovali o nemocné chudé ze širokého okolí. To byl důvod, proč tento klášter nebyl nařízením Josefa II. zrušen a přežil do r. 1950, kdy ho už nezachránilo nic. Prostory kláštera byly využívány jako archiv nebo depozitář. Dnes je klášter opraven, je tam základní umělecká škola a Městské muzeum, které informuje návštěvníky a dějinách města i samotného kláštera. Jeden z okruhů prohlídky zahrnuje i prohlídku kostela. Čekání na čas prohlídky si můžete zpříjemnit procházkou v klášterní zahradě, která je upravená jako relaxační park.

Tentokrát jsme ve městě přespali, ale ne v hotelu. Při odjezdu z města směr Klášterec nad Ohří je na mapy.cz značka stanu s názvem organizované tábořiště. Je to rovinka kousek nad řekou a nad silnicí. Vypadá to na starou loděnici, ale nikdo tam nebyl. Jen nádherný klid. My jsme spali v autě, ale při troše odvahy, by se tam nechal postavit i stan.

Ve městě jsme se zastavili v Pivní restauraci hned vedle radnice, kde je i venkovní posezení a kde nabízí jídla na pivu a kde mají rotující pípu s více druhy piv. My jsme si tam dali Bernarda, tehdy jsme ještě hlad neměli a jen jsme čekali na čas prohlídky věže.

Další možnost je u kláštera, kde je malá hospůdka, kde si můžete dát pivo, limo a něco k zakousnutí – párek v rohlíku, klobásu a podobně. S vařeným obědem nepočítejte.

Prohlídkou města jsme doslova byli nadšeni. Věděli jsme, že je to hezké město, ale přesto nás to překvapilo. Mně se moc líbí procházet se po starých hradbách a to jsem si tady opravdu užila. Pěkná byla i komentovaná prohlídka věže (tedy až na ty příšerně vysoké schody v horním patře) a kláštera.

Ve městě se nechá zajít na rozhlednu Svatý vrch na Svatém kopečku, kde jsme byli předcházejícího večera a kam vede naučná stezka a také žlutě značená turistická trasa od elektrárny u visuté lávky Víta Brandy (1,5 km). Od elektrárny na opačnou stranu vede červená turistická trasa k naučné stezce Úhošť a k bývalému pravěkému hradišti.

Další rozcestí turistických tras je nedaleko kostela Stětí sv. Jana Křtitele, odkud vede zelená a modrá turistická značka a také 4,5 km dlouhá naučná stezka Želínský meandr, která vede právě podle meandrující řeky Ohře.

Směrem na jih od města vede i několik cyklotras.

Kadaň - procházka po památkách bývalého královského města na mapě