Hanušovice – rychta (hostinec Na Rychtě a galerie Na půdě)
Turistické cíle • Památky a muzea • Rychta
Městečko Hanušovice na Šumpersku, poprvé zmiňované již roku 1325, sice proslavil hlavně Pivovar Holba a „ryzí pivo z hor“, ale kromě více než tří tisíc obyvatel a celkem významné železniční křižovatky zde najdeme také několik zajímavých památek. Jednou z těch, které pamatují opravdu hodně, je samostatně stojící budova bývalé rychty. Nachází se v části zvané Staré (nebo Horní) Hanušovice a její základy i sklepení zde stávaly již v období gotiky. Předpokládá se totiž, že budova svobodné rychty byla v Hannsdorfu – jak zní německý název městečka – již před rokem 1439.
Bývalá hanušovická rychta je velká zděná budova s valbovou střechou a deštěnými (viz. pozn. v závěru článku) trojúhelníkovými štíty. V zásadě se jedná o výjimečnou lidovou architekturu z I. poloviny 19. století se starším barokním jádrem. V interiéru jsou dodnes zachovány valené klenby s lunetami a v průjezdu trámový strop. Od roku 1958 je budova bývalé rychty (adresa U Rychty 58) prohlášena kulturní památkou ČR, stejně jako nedaleký kostel sv. Mikuláše.
Bývalá hanzšovická rychta je dnes ve vlastnictví manželů Marie a Jaroslava Pecháčkových. Protože se jedná o známého dřevosochaře, nelze se divit, že celý objekt i jeho okolí je dnes více jednou velkou galerií než hostincem. I když Hostinec Na Rychtě je oficiálním názvem objektu. Ten však bývá otevřen pouze při mimořádných akcích nebo po předchozím objednání. V každém případě se jedná o velmi zajímavou budovu, kterou její majitelé do současné podoby rekonstruovali v letech 2009 až 2011, kdy zde také otevřeli galerii Na půdě. V té najdete expozici soch ateliéru Abakuk i různá díla současného výtvarného umění. Za prohlídku určitě stojí také venkovní „galerie pod širým nebem“ a posezení na gigantických židlích je takřka nepsanou povinností.
Pozn.: Deštění neboli táflování je vlastně dřevěný obklad, provedený za pomocí dřevěných tabulí nebo desek, které se spojují na polodrážku. Jsou umístěny na lišty v omítce nebo zdivu. Bývají zdobeny a slouží jako dekorace i tepelná izolace. Největší boom zaznamenalo v 17. a 18. století a setkat se s touto metodou můžeme např. i na Karlštejně.