Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Kaple
Sedlo pod Suchým vrchem bývalo odedávna důležitou spojnicí mezi severním a jižním podhůřím Vizovických vrchů. Od sníženiny ve vrchovinném hřebeni pokračovala cesta na jih v délce asi 0.5 km ve svahu kopce po vrstevnici a v místech, kde ji protínal spadající hřeben, dovoloval svahový spočinek dopřát kupecké karavaně oddechu. Zároveň se její členové mohli osvěžit chutnou pramenitou vodou z blízké studánky – (je tu dodnes) - a po oddechu spokojeně pokračovat v další cestě. Někdy v polovině 19.století nad cestou vyrostla malá kaplička, jejíž stavitel se nechal inspirovat – (dle stočeného lomeného oblouku nad portálem průčelí), jedním z nejkrásnějších stavebních slohů – gotikou. Kaplička je to sice prostá, leč s okolní přírodou dokonale harmonizující a každý návštěvník jistě ocení romantičnost tohoto místa. A neubere mu na něm ani fakt, že je svah nad kaplí v současné době odlesněný a že jsou vedle stavbičky umístěny informační panely. Prostý interiér je zdoben křížem, množstvím různých svatých obrázků a portrétem toho, jemuž je kaple zasvěcena – svatým Františkem z Assisi. Jeho podobizna sice až tak vydařená není, ale při pohledu na tvář tohoto muže člověk si člověk v duchu v hlavě promítne (a zároveň ocení) jeho životopis:
František pocházel z bohaté rodiny. V mládí sice žil bohémským a prostopášným život, ale na rozdíl od jiných Františků prozřel, neboť když se stal vojákem a upadl do zajetí, dostalo se mu ve snu vnuknutí při setkání s Hospodinem. Tím bylo ovlivněno veškeré jeho další žití – František z Assisi se stal silně věřícím, začal pomáhat chudým a až do smrti žil ve skromnosti a odříkání. Získal si hromadu příznivců, ze kterých později vykrystalizoval řád františkánů. Podle starých pověstí se ale ne vždy svatý Franta při oslovení davů dočkal vstřícností ze strany svých posluchačů – v takovém případě se pak chodil uklidnit do lesa a kázal zde alespoň lesním zvířátkům. Není proto divu, že byl tento svatý muž v moderní době jmenován patronem ekologie...
Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem zde stanul poprvé a tehdy mi kaplička v pochmurném zataženém dni připadala jak zjevení keltské svatyně. Tehdy ji totiž skoro ze všech stran obepínal vzrostlý jehličnatý les a vodní páry, stoupající po dešti od země, jí dodávaly na tajemnosti... a také na pocitu, že člověk někde překročil bludný kořen a přesunul se v „časodíře“ o tisíc let zpět. Interiér kaple byl vyzdoben velikým portrétem Františka, jehož malíř zobrazil s dlouhými rozcuchanými vlasy, an se mu kol hřívy vznáší hejno ptáků. Tato velmi zdařilá podobizna nám Františka zobrazovala mnohem lidštěji, i když spíš jako loupežníka než svatého muže. Věčná škoda, že ho nahradil obrázek mnicha s vyholeným temenem hlavy, o kterém si stejně myslím, že není historicky správný... A pevně věřím, že tady ten starý obraz visel ještě v časech, kdy se ke kapli před cestou do Nového Světa chodívaly pomodlit rodiny budoucích vystěhovalců. S částečným vykácením okolního hvozdu a výměnou obrazu sice místo ztratilo část svého Genia Loci, nicméně stále je to – (alespoň pro mne) – velmi atraktivní cíl. A i když se zde, jako ti emigranti, nechodím modlit, ale jen kochat, činím tak často a velice rád...
(Kaple je od rozcestí v sedle pod Suchým vrchem přístupna po žluté tur.značce, která odtud klesá k Bojatínu a do Vysokého Pole.)