Karlův most a jeho sochy.

• Sv. Ivo – autor Matyáš Bernard Braun, rok 1711. Uloženo v lapidáriu Národního muzea. Kopie z roku 1908 od Františka Hergesela ml.
• Sv. Barbora, Markéta a Alžběta – autor Jan Brokoff s velkým podílem jeho syna Ferdinanda Maxmiliána, rok 1707. Na mostě je umístěna kopie.
• Pieta (Oplakávání Krista) – autor Emanuel Max, rok 1859. V 15. stol. tu byla Boží muka, od roku 1695 pieta Jana Brokoffa, která byla poničena střelbou v roce 1848 a v roce 1859 byla přemístěna na nádvoří nemocnice Pod Petřínem.
• Sv. Josef s Ježíšem – autor Josef Max, rok 1854. Původně zde stála od roku 1706 socha se stejným námětem od Jana Brokoffa, která byla poničena střelbou v roce 1848 a později umístěna do lapidária Národního muzea.
• Sv. František Xaverský – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1711. Brokoff vytvořil toto sousoší ve svých 23 letech a toto dílo bývá považováno za nejhodnotnější sousoší na mostě. V roce 1890 se při povodni zřítilo i z částí mostu do vody. Bylo nahrazeno v roce 1913 kopií od Jana Vosmíka. Originál se nachází v lapidáriu NM.
• Sv. Kryštof – autor Emanuel Max, rok 1857. Dříve zde stávala strážnice, která se při povodni 28. února 1784 zřítila do Vltavy i s pěti strážníky. Čtyři se utopili, pátý se zachytil o mostní pilíř a tak si zachránil život.
• Sv. František Borgiáš – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1710. O tomto díle se traduje, že autor dlouho hledal model, podle kterého by vytvořil anděla stojícího vpravo na podstavci. Jednoho dne spatřil v kostele sv. Tomáše neobyčejně půvabnou dívku s nevinnou tváří. Domluvil se s rodiči, že druhý den přijede a plastiku podle dívky vyhotoví. Dívka však druhý den zemřela. Pak si Brokoff vybral studenta z Jezuitské koleje. Nějak ale pořád nemohl vystihnou podobu anděla. Spíš se to podobalo ďáblovi. Tak se vrátil k původnmu náčrtu dívky a nakonec zjistil, že vyhotovil svou tvář. Prý mu v tom pomohl sv. František Borgiáš – ústřední postava třetího generálního řádu Jezuitů.
• Sv. Ludmila s malým Václavem – autor Matyáš Bernard Braun, po roce 1720. Původně zde stávala socha sv. Václava jako vítěze mezi dvěma anděly od Ottavia Mosta z let 1695 až 1701, která se v roce 1784 zřítila do rozvodněné Vltavy. Byla nahrazena Braunovou sochou, stojící původně na hradní rampě.
• Sv. František Serafinský – autor Emanuel Max, rok 1855. Dříve zde stávala barokní socha světce od Františka Preisse. Nyní je zde sousoší, které nechal zhotovit František Kolowrat - Libštejnský na památku zácharny císaře Františka Josefa I. při atentátu v roce 1853.
• Sv. Vincenc Ferrerský a sv. Prokop – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1712. Vincenc, pocházející z bohaté valencijské rodiny Ferrero, křísí nebožtíka v rakvi a z posedlého člověka vyhání ďábla se zdviženou rukou. Opat Sázavského kláštera Prokop, odstrkuje berlou satana. Sokl obsahuje tři karyatidy. Plačícího démona spoutaného sv. Prokopem, poprsí Saracéna a Žida, obrácených sv. Vincencem ke křesťanství. Reliéfy zobrazují Poslední soud a Orání sv. Prokopa s čertem.
• Bruncvík – autor Ludvík Šimek, rok 1884. Socha stojí mimo řadu soch na podstavci pod výše uvedeným sousoším. Autor ji vytesal v kombinaci vlastní představy a podle fragmentu sochy z 15. století. Socha symbolizuje rytíře s taseným mečem, se lvem u nohou a erbem po boku. Originál byl poškozen během třicetileté války se Švédy. Torzo a původní podstavec je uložen v lapidáriu NM.
• Sv. Mikuláš Tolentinský – autor Jeroným Kohl, rok 1708. Vedou se i spekulace, že autorem sochy je jeho syn Jan Bedřich. Tato socha v znikla na objednávku augustiniánů od sv. Tomáše. Zobrazuje světce, podávajícího chléb chudým. Od roku 1969 je zde kopie od sochaře Jana Jiřikovského. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě.
• Sv. Luitgarda neboli Sen Sv. Luitgardy – autor Matyáš Bernard Braun, rok 1710. Sousoší z pískovce je povážováno za výtvarně nejkvalitnější dílo na Karlově mostě. Kopii vytvořili v roce 1995 B. Rak a J. Novák. Originál je umístěn v lapidáriu NM.
• Sv. Vojtěch – autor Michal Jan Josef Brokoff, rok 1709. Na soše pravděpodobně spolupracoval autorův starší bratr Ferdinand Maxmilián. Socha znázorňuje světce, který má bohatě řasený plášť a stojí na soklu s andílky a znakem staroměstského konšela. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Autory kopie z roku 1973 jsou sochaři Vojtěch a Karel Hořínkovi.
• Sv. Jan z Mathy, Felix z Valois a Ivan – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1714. Sousoší znázorňuje na skále stojícího sv. Jana s rozlomenými pouty, vedle něj stojí sv. Felix, níže poustevník Ivan, jako zástupce zemských patronů. Dole ve skále je zamřížovaná jeskyně s uvězněnými křesťany, které hlídá Turek a pes. Za turkem stojí jelen s křížem mezi parohy. Připomíná období, kdy oba zakladatelé řádu rozjímali v lese a zjevil se jim jelen s červenomodrým křížem mezi parohy.
• Sv. Václav – autor Josef Kamil Bohm. Socha vznikla na náklad Pavla Aloise Klára, syna zakladatele Klárova ústavu slepců, k 25. výročí jeho založení.

Foto: Zdenek7

Sochy na severní straně mostu:

• Madona a sv. Bernard - autor Matěj Václav Jäckel, rok 1709. Sousoší znázorňuje Pannu Marii s Jezulátkem. K ní vzhlíží svatý Bernard, který má před sebou anděla, jež drží pokrývku hlavy. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Kopie z let 1978 až 1979 pochází od M. Vajchra, V. Hlavatého, J. a P. Vitvarových, M. Tomšeje, A. Viškovské–Altmanové a J. Wolfa.
• Bradáč - autor neznámý. Nejedná se o sochu, ale o plastiku umístěnou na nábřežní zdi mezi Karlovým mostem a křížovnickým klášterem. Původně byla součástí Juditina mostu. Odtud byla při zaklenutí ramene vyňata a zazděna na nové místo ve stejné výšce. Jedná se o jednu z našich nejstarších veřejných plastik. Sloužila Pražanům ne měření vody. Podle toho, jestli voda stoupla do výšky brady, nosu nebo očí, poznali, kam až voda ve městě dosáhne.
• Madona, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský – autor Matěj Václav Jäckel, rok 1708. Sousoší znázorňuje dva světce a Madonu, od níž přijímají růženec. Pod Madonou je symbolický pes s pochodní v tlamě; tzv. Domini Canes což česky znamená Psi páně, a zeměkoule v oblacích. Originál je umístěn v lapidáriu NM. Kopie je z let 1958 až 1961. Autory jsou V. Bartůněk a J. Hanzl.
• Kalvárie - sv. Kříž – autor Emanuel Max, rok 1861. Jako ozdoba mostu zde stával kříž už od dob Karla IV.. Do dnešní doby byl několikrát vyměněn. Pískovcová socha znázorňuje Pannu Marii a sv. Jana. Bronzový zlacený kříž je z roku 1629.
• Sv. Anna - autor Matěj Václav Jäckel, rok 1707. Světice je znázorněna v tzv. samotřetí podobě. Tzn. spolu s Pannou Marií a vnukem ježíškem. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Od roku 1999 je na mostě kopie od Vojtěcha Adamce a Martina Pokorného.
• Sv. Cyril a Metoděj - autor prof. Karel Dvořák, léta 1928 - 1938. Původně zde stálo sousoší Ignáce z Loyloly, které se v roce 1890 zřítilo do rozvodněné Vltavy. Jeho fragmenty jsou uloženy v lapidáriu NM. Nynější sousoší objednalo ministerstvo školství k výročí založení republiky.
• Sv. Jan Křtitel - autor Josef Max, rok 1855. Socha je tvořena v romantickém směru 1. pol. 19. století, tzv. nazarénismu - odlišuje se od dynamických soch těžkopádnou nehybností. Původně zde stálo sousoší Jana Brokoffa Kristův křest z roku 1706. Bylo poškozeno při revoluci v roce 1848.
• Sv. Norbert, Václav a Zikmund - autor Josef Max, rok 1853. Na mostě stojí už třetí sousoší. První, z roku 1708, zmizelo spolu i se druhým z roku 1764. Jejich podoba je známa jen z dobových rytin.
• Sv. Jan Nepomucký - autor Jan Brokoff, rok 1683. Tato socha se stala závazným ikonografickým vzorem, podle něhož vznikaly a vznikají dálší plastiky u nás i v cizině. Neodlučitelnými atributy se staly: pět hvězdiček kolem světcovy hlavy, rocheta, palma mučednictví a kříž. Traduje se, že hvězdičky se objevily nad hladinou, když byl Jan Nepomucký svržen do vody. Symbolizují 5 písmen slova tacet, což znamená mlčí.
• Sv. Antonín Paduánský - autor Jan Oldřich Mayer, rok 1707. Pískovcová socha znázorňuje kazatele v řadovém rouchu Františkánů s Ježíškem a lilií. U jeho nohou dříve stávala tepaná lucerna.
• Sv. Juda Tadeáš - autor Jan Oldřich Mayer, rok 1708. Socha znázorňuje světce jako jednoho z Kristových apoštolů, držícího evangelium a kyj, kterým ho zabili pohané. Vznikla na objednávku rytíře Mytrovského - Františka Sezimy.
• Sv. Augustin - autor Jeroným Kohl, rok 1708. Socha znázorňuje světce, který šlape po kacířských knihách. V ruce drží hořící srdce. Na podstavci je znak augustiniánů. Originál je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Nynější dílo je z roku 1971 od Duška, Velínského, Sopra a Hampla.
• Sv. Kajetán - autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1709. Socha sestává z postavy světce, z ozdob andělíčků a obláčků. Za ní je symbol svaté Trojice - trojhran. Socha vznikla na objednávku bývalého konventu kajetánů v Praze.
• Sv. Filip Benicius - autor Michal Bernard Mandel, rok 1714. Jediná mramorová socha na mostě znázorňuje postavu světce, držícího v levé ruce kříž, květinovou ratolest a knihu. Socha byla v roce 2000 zrestaurována Jiřím Divišem. Mimo jiné vyrobil úplně nový podstavec ze čtyř kusů božanovského pískovce, vážícího 3,5 t.
• Sv. Vít - autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1714. Socha znázorňuje patrona české země, stojícího na skále se lvy, ke kterým byl svržen aby jej zabily. Ti si ale jen lehli k jeho nohám. Ještě před svržením ke lvům byl namáčen v kotli s vroucí smolou a vyvázl bez zranění. Nakonec byl mučen v žaláři tak dlouho, dokud nezemřel.
• Sv. Kosma a Damián se Salvátorem - autor Jan Oldřich Mayer, rok 1709. Sousoší znázorňuje dva světce, oblečené do úboru pražské univerzity. Drží nádoby s léky a mučednické palmy. Mezi nimi je Ježíš Kristus jako spasitel světa.
• Zdroj: http://karluvmost.nasepamatky.cz/sochy.php