Kaskády Studeného potoka

Jako naprostý protipól k turisticky atraktivním kataraktům Bílé Opavy u Karlovy Studánky by se dalo označit povodí Studeného potoka na severních svazích moravských "velehor." Také tady můžeme spatřit kus nevídaně krásné a dosud divoké přírody, o což se postaral výše zmiňovaný potok. Zpod sedla Velkého Jezerníku, kde má svoje prameniště, potok prudce klesá roklí s Vysokým vodopádem. Zbývající asi 4 km jeho pouti do soutoku s Bělou mají stále značný spád a překážky ve formě skalisek či skalních prahů překonává menšími vodopádky a soustavou úctyhodných kaskád a peřejí. Dobrá zpráva pro všechny návštěvníky zní: od zastávky busu "Bělá, zotavovna, vodopády" je průstup hluboce zařezanou dolinou možný všem zvědavým turistům, neboť jí vede modře značená turistická trasa až na hřeben hor na Chatu Švýcárnu. Špatnou zprávou je informace, že pokud se cítíte dobře jen v dosahu hlučících davů, tady se asi budete trochu bát - my jsme tu při naší návštěvě potkali turistů jen tolik, že by se dali na prstech jedné ruky a nohy spočítat - a to se ještě většina z nich vracela z poloviny stoupání zpět. Možná tyto návštěvníky zklamala úvodní část údolí, kde se ještě o té pravé divočině hovořit nedá, neboť tudy prochází lesní silnička... Údolí s kaskádami Studeného potoka má totiž - (co se jeho atraktivity týče) - vzestupnou gradaci, a tak se celá trasa skládá ze tří naprosto odlišných úseků.

Ten první (civilizovaný) vede v délce 1 km po lesni asfaltce: od zastávky busu vystoupáme okolo areálu hotelu Eduard (možnost občerstvení i pro turisty) k okraji lesa na vrcholu louky. Silnička vkročí do hvozdu, vlevo dole pod námi vidíme zařezanou rokli se zatím neviditelným potokem, ale slyšíme hukot jeho kaskád. Přes mostek překročíme jeden jeho přítok s minivodopádkem a silnička klesá k vlastnímu Studenému potoku, kde asfalt končí. Druhý úsek vede po levém břehu po lesní cestě, která tu už docela výrazně stoupá. Vlevo nad námi vidíme na pasece vrchu Skalnatý zajímavé pásy skal, vpravo jakoby pomalu příroda měnila svoji civilizací učesanou tvář do té mnohem přírodnější formy. Asi po 600 metrech přecházíme přes mostek znovu na druhý břeh a tady se setkáváme s prvními výraznými kaskádami Studeného potoka. Stále stoupajíc, procházíme krásným lesem. Asi v polovině tohoto výstupu vede krátká odbočka k vodnímu toku, kde u zbytků betonové hráze spatříme jednu z největších divokých kaskád potoka. Cesta pokračuje dále do vrchu, pak se stoupání zmírní a my přicházíme na jakousi bývalou točnu, nyní ozdobenou fotografiemi a popisky na naučné tabuli "Přírodní rezervace Vysoký vodopád" ... a také turistickým odpočívadlem. Od mostku, kde jsme na naší trase spatřili první "divoké peřeje", jsme urazili dalších asi 600 m.

Třetí a poslední (něco přes 1 km dlouhý) úsek cesty je doopravdy ten NEJ!! Při spatření všech zajímavostí okolo rychle zapomenete na to, co jste až dosud viděli: od turistického odpočívadla nás čeká prudké stoupání okolo koryta toku, který se tu předvádí ve veškeré svojí kráse a hýří drobnějšími katarakty a dlouhými kaskádami. Tady opravdu nevíme, na co se máme dívat dřív - zda na Studený potok, hrající si s námi chvílemi na schovávanou, anebo na překrásný horský smrkový les, klesající z obou protilehlých skalnatých svahů až k nám a břehům divoké bystřiny. Asi v polovině tohoto úseku k Vysokému vodopádu chodník pokračuje místy po skalních plotnách, přes které teče voda - (je nutná kvalitní obuv), a okolní krajina se v určitých úsecích mění v nefalšovaný horský prales. Ten je nejmarkantnější právě na 100 m dlouhé odbočce od tur.rozcestí do kotle Vysokého vodopádu.

Vysoký vodopád je tou "nejvyšší kaskádou" na naší trase. I když jeho dnešní výška dosahuje 28 m a je ve všech bedekrech uváděn jako ten nejvyšší v Jeseníkách, v parném létě bude asi pro většinu návštěvníků zklamáním. Ze vzdálené skalní stěny spadá jen několik tenkých vodních čůrků a nitek, jež spolu dohromady vytvářejí tu naměřenou výšku. Naše představy o tomto nejvyšším vodopádu by tak byly uspokojivě naplněny pouze v období "deštů" či Jarní oblevy anebo bychom museli absovovat cestu ve stroji času před letopočet 1880. Až do tohoto roku totiž vodopád padal z výše 45 metrů do hluboké rokle! Ta ale byla při sesuvu půdy do poloviny zasypána a zavalena.

U rozcestí pod vodopádem nezbývá než se rozhodnout, jestli budeme pokračovat prudkým stoupáním k Malému Dědu a Chatě Švýcárně anebo se vrátíme údolím dolů nazpět. Věřím ale, že se vám procházka okolo kaskád Studeného potoka (i s tou absencí do vás strkajících davů) hluboce vryje do vašich myslí a budete s ní, tak jako my, velice spokojeni...