Klášter Hradiště nad Jizerou – klášterní krypta a další památky obce

Středočeská obec, svou polohou se téměř dotýkající města Mnichovo Hradiště, nemá ani tisícovku obyvatel, a přesto si dovolím bez uzardění tvrdit, že se řadí mezi utajené perly naší středověké architektury. Navíc je místem, kde jsem měl vždy štěstí, protože „domorodci“ udělali všechno proto, abych ty perly mohl – když už ne posbírat, tak – alespoň vidět a – obrazně řečeno – si na ně i „šáhnout“. Proto bych hned na počátku svého příspěvku rád poděkoval například panu starostovi nebo zaměstnancům zdejšího pivovaru.

Obec nad soutokem Jizery a Zábrdky je poprvé písemně zmiňována v roce 1144 a v jejich dějinách se odehrály i takové „nepříjemnosti“ jako je totální likvidace nádherného kláštera husitskými oddíly v dubnu roku 1420 nebo přeměna hodnotného renesančního zámku v pivovar (i když toto se dá tak nějak pochopit, že ano), který koncem 19. století patřil – údajně - mezi sedm největších pivovarů v českých zemích. Ten zůstává - nad obcí se pyšně tyčící – dominantou kraje dodnes a některými svými částmi dodnes připomíná spíše ten zámek.

Cisterciácký klášter zde stával již na konci 12. století, ale dnes se z něj dochovaly jen nepatrné (ovšem nezanedbatelné) fragmenty. V 15. století byl dobyt a vypálen a na jeho místě byl později vystavěn renesanční zámek. A do tohoto komplexu byl v polovině 19. století nastěhován pivovar. Klášter se již od svého vzniku nazýval Hradiště, i když se v průběhu 13. století jednalo o Grandis, Greisch, Gradisch nebo Grandicensis a od roku 1351 o Gredis Monachorum. Z tohoto názvu pak vzniká jméno nově vzniklého města, tedy Mnichova Hradiště.

Za nejdůležitější momenty existence kláštera můžeme považovat roky 1145 (tehdy byl klášter zřejmě založen, uvádí se ale i letopočet 1177), 1184 (první dochovaná písemná zmínka), 1281 (rozpuštění konventu), 1420 (likvidace kláštera Orebity, při které shořela i bohatá klášterní knihovna, údajně jedna z nejvýznamnějších na území Českého království., 1556 (Jiří Labouňský z Labouně zahajuje - na ruinách kláštera - stavět renesanční zámek s malým pivovarem), 1612 (ozšíření zámku zahájil Václav Budovec z Budova, po bitvě na Bílé Hoře je však zámek předán Albtrechtu z Valdštejna), 1852 (přestavba zámku na pivovar rodem Waldstein-Wartenberg), 1921 (areál pivovaru rozšířen a přebudován, zahájeny archeologické průzkumy, které – s přestávkami – pokračovaly až do roku 1999).

Jednou z nejzajímavějších klášterních staveb býval opatský chrám ze 13. století. Jednalo se o trojlodní kostel, pravděpodobně 75 metrů dlouhý a 40 metrů široký. Po vypálení husity 30. 4. 1420 (dnes má tato událost tedy výročí) nebyl klášter již nikdy obnoven. Z jeho původní architektury se zachoval severní portál příčné lodi konventního kostela s bohatě zdobeným rostlinným dekorem, pocházející z období okolo roku 1260, část zdiva konventního chrámu a laický kostel. O obnovené krásné kryptě bude řeč později. Velkolepý klášter – vystavěný ve stylu francouzské gotiky – svého času patřil k nejvýznamnějším církevním objektům ve střední Evropě. Jeho vypálení a vyplenění husity v sobě skrývá jeden paradox. Nedlouho předtím se totiž v klášteře pohyboval Mistr Jan Hus, takže se nabízí myšlenka, že tady byl Jeník předchůdcem dnešních tipařů.

Pivo vařil v Klášteře jako první Jiří Labouňský z Labouně, majitel zámku. Jeho pivovar vznikl v roce 1570 a stál u úpatí kopce, na kterém se nachází ten současný. V roce 1864 zde pak Valdštejnové nechali zbudovat jeden z nejmodernějších pivovarů své doby a tehdy postavené budovy slouží výrobě piva dodnes. A dodnes se zde také používají středověké – dvacet metrů hluboké – sklepy.

V dobách, kdy pivovaru ještě nevládl neschopný bolševik ani všehoschopný pseudokapitalista (toto není myšleno proti současnému majiteli, berte to, prosím, jako slovní obrat), staly se zdejší provozy předchůdcem kogeneračních jednotek i moderních technologií využívání odpadního tepla. Součástí pivovaru bylo totiž také několik skleníků, vytápěných párou a horkou vodou, tedy odpadními produkty pivovarské výroby. Poddaní „zlého“ feudála si tak o Vánocích domů odnášeli finanční odměnu i čerstvé ovoce a zeleninu.

Mnohými historiky je zřízení moderního pivovaru roku 1852 považováno za horší katastrofu, než byli husité. Neodbornými zásahy do komplexu zámeckých budov a budováním dalších sklepů v pískovci dochází k úplnému zničení původních zbytků kláštera. Pohromy pokračovaly a v roce 1869 dochází k mohutnému požáru, po kterém jsou strženy další části zámku a zbytků kláštera. Smutný osud je dokonán roku 1921, kdy byla pobořena část severního zdiva chrámu a kapitulní síň. Až poté je zahájen archeologický výzkum, který prokázal pozoruhodnost opevněného komplexu kláštera.

Některé nálezy pozůstatků klášterních budov jsou uloženy v Městském muzeu v Mnichově Hradišti, v Národním muzeu v Praze nebo v Severočeském muzeu v Liberci. V roce 1995 byl ve východní části opatského chrámu prováděn archeologický průzkum, který odkryl unikátní původní kryptu této raně gotické stavby. Stavba krypty byla zřejmě započata již ve 12. století, protože nese jasné stopy románského slohu, jak je vidět z dochovaných románských oken s opěrnou zdí. Sklepení bylo původně dřevěné, kamenná klenba byla vybudována dodatečně až počátkem 13. století. Při dalším průzkumu bylo odkryto také několik skalních hrobů

Současně s kryptou bylo zpřístupněno zastřešené torzo presbytáře s fragmenty původní kamenické výzdoby. Tyto objekty se – naštěstí - nacházejí stranou výrobních provozů pivovaru. Celý prostor krypty je dlouhý 28,6 metru a široký asi 8 metrů. Krypta byla rekonstruována v roce 1997, presbytář kostela byl zastřešen v letech 2003 – 2004, kdy byla vybudována i lávka, zpřístupňující turistům vyhlídkový Ochoz na obvodu klášterních budov. Návštěvu krypty je nutno si domluvit na obecním úřadu, kde jsou k dispozici klíče.

V pivovaru Klášter je dnes možno si také objednat prohlídku ležáckých sklepů a výrobních oddělení pivovaru i významných pozůstatků někdejšího kláštera. Objednat se dá (povinná skupinová rezervace) i posezení v pivovarské unikátní skalní pivnici Skalka. Vedle pivovaru se nachází malý parčík se vzácnou lískou tureckou, farním kostelem Narození Panny Marie, sochou sv. Jana Nepomuckého (hodnotná barokní práci z roku 1730) nebo figurálním pomníkem padlým. Od roku 1996 se zde konají - nyní každý lichý rok - sochařská sympózia. Výtvory ze sympozií zdobí okolí Kláštera Hradiště, najdeme zde například Vodníka od Jana Koblasy (areál Koupaliště na břehu Zábrdky).

Pár slov si jistě zaslouží filiální Kostel Narození Panny Marie. Jedná se o jednolodní stavbu s věží v západním průčelí. V severní stěně je zazděn unikátní portál se zdobeným tympanonem ve stylu “cisterciácké“ rané gotiky. V jednolodním interiéru kostela jsou dochovány dva gotické náhrobky zdejších opatů Pavla a Mikuláše, které pocházejí ze 14. století, několik zajímavých náhrobníků je zazděno také v jižní stěně kostela. Kostel byl původně hřbitovní, o čemž svědčí ohradní zeď.

Na historii kostela nejsou jednotné názory. Jedna varianta tvrdí, že se jedná o raně gotickou (možná i částečně románskou) stavbu původního laického chrámu, umístěného mimo areál kláštera. Gotický portál má být – v tomto případě – původní. Druhá varianta předpokládá vznik kostela až v období okolo roku 1560 s tím, že zmíněný gotický portál zde byl použit až druhotně. Pokud však kostel pochází ze 13. století, byl v tom 16. goticko-renesančně přestavěn. V 19. století dochází k další úpravě, kdy je chrám doplněn o novogotickou věž, která nahradila starší, samostatně stojící, zděnou zvonici.

V předsíni věže je dvojitý renesanční portál, v lodi se nachází tzv. vtažené opěráky, které jsou sklenuty Křížovou klenbou a vyzdobeny plastickými růžemi. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou s dekorativními žebry. Po stranách Vítězného oblouku jsou namalovány erby Jiřího Labaunského a jeho dvou manželek. Barokní hlavní oltář, nesený anděly, pochází z roku 1740. Na něm se nachází obraz Narození Panny Marie, po stranách stojí sochy sv. Josefa a sv. Antonína. Boční oltáře jsou zasvěceny Sv. Janu Nepomuckému a sv. Václavovi. Barokní kazatelna ve tvaru anděla, nesoucího nádržku na vodu, pochází z období okolo roku 1730. Kruchta je renesanční a - na 14 arkádových obloucích - obíhá loď ze tří stran.

Současné vybavení kostela však může být ještě chudší, protože kostel byl od 90. let minulého století nepravidelně opakovaně vykrádán.

Komplex kláštera snad původně vystavěli benediktíni, i když později se častěji zmiňovali cisterciáci. Dnešní komplex pivovaru je sice viditelný už z dálky, ale zůstává běžně nepřístupný. Od plotu nebo závory u vrátnice je vidět historická brána s portálem, při cestě ke zpřístupněné kryptě je možno vstoupit na vyhlídku, ze které je vidět až na zámek Mnichovo Hradiště. Je pravda, že z místa, kde stával jeden z nejmocnějších a největších klášterů své doby, toho moc nezůstalo, přesto však stojí rozhodně za návštěvu.