klášter Osek u Duchcova

Osek u Duchova

Při toulkách krajem pod Krušnými Horami jen těžko nalezneme místo, které by dokázalo lépe dokumentovat spojení svého těžkého osudu se zdejším těžce zkoušeným krajem. Zatímco severočeský kraj se, byť postupně, snaží vyrovnat s dědictvím průmyslovou těžbou narušené krajiny, Klášter vOseku u Duchova jen pozvolna vstává z marastu a hlubokého pokoření, do kterého ho uvrhlo nesmyslné ideové šílenství z dob reálného socialismu. Hlásí se tak k odkazu někdejšího opata Slavka z rodu Hrabišiců, který dal už před staletími zásadní podnět k rozkvětu kláštera. Když byl vroce 1196 v Oseku u Duchcova založen Klášter cisterciáků, nikdo netušil, jak výrazným způsobem toto centrum víry a společenského života, ovlivní život zdejších lidí. Lze to přirovnat k zázraku, že přes několikeré válečné běsnění vždy znovu a znovu ožíval, aby naopak ještě posílen, povstal ze svých trosek. Historické prameny se roku 1725 dokonce zmiňují o punčochářské manufaktuře, která fungovala při oseckém klášteře a pracovalo v ní na 300 lidí.

Za přirozené srdce kláštera je považován kostel Nanebevzetí Panny Marie, za jehož historické datum lze považovat rok 1206, kdy byl položen základní kámen chrámové lodi. Když vstoupíte do jeho prostor, okamžitě na Vás dolehne mohutnost tohoto „svatostánku". Člověk si ve své fantazii může představovat, kolik lidí prošlo během uplynulých staletí tímto kostelem, kolik lidí tu hledalo svou cestu a kolik z nich tu čerpalo životní sílu v dobách nelehkých. Každý návštěvník má možnost se pokochat bohatou výzdobou kostela, ale jeho zrakům určitě neuniknou stopy devastace, jichž kostel v uplynulých staletích doznal. Probíhající restaurační práce mu sice postupně vrací původní krásu, ale jsou finančně náročné. Pro ilustraci zmiňme práce na rekonstrukci dřevěných chórových lavic, které již během první poloviny restaurátorských prací spolykaly 12,5 milionu korun a dokončení bylo umožněno jen díky velkorysému finančnímu daru ze SRN. Kostel se do své původní krásy vrací jen pomalu, Přesto se kromě zmiňovaných ceremoniálních lavic do nového kabátu „oblékly" veškeré okenní vitráže, jejichž oprava proběhla mezi lety 1995 - 1998. Do chrámových zdí vrací život i hudební koncerty, kdy se prostory kostela naplňují plným a mohutným tónem zdejších varhan od Johanna Heinricha Mundta se 2 manuály a 26 registry. Zbudovány byly vletech 1668 - 1670 a po své náročné rekonstrukci umožňují prostřednictvím koncertů a hudebních festivalů navázat na bohatý hudební život, který v klášteře panoval především vprůběhu 18. a vprvní polovině 19. století.

To co se nepodařilo husitům, ani několika dalším vojskům, se téměř zdařilo Komunistickým mocipánům, kteří se ujali vlády v letech padesátých. Klášter se na několik let stal internačním táborem pro neposlušné kněží, aby se nakonec změnil v „kriminál" pro řádové sestry, provozovaný pod hlavičkou domova pro přestárlé sestry. Jaký paradox, když uvážíme, v něm pobývaly leckdy jeptišky ve věku kolem čtyřiceti let, z nichž řada i v tomto věku nepřežila „péči" navenek humanitní instituce a jsou spolu se svými staršími sestrami pochovány na zdejším městském hřbitově.

Klášter vstal do nového života, dočkal se zázraku znovuvzkříšení. Po roce 1990 celý komplex přechází zpět do rukou cisterciáckého řádu, který teď pod vedením opata Bernarda Thébese, jenž se ujal funkce 21.3. 1991, upíná všechny své snahy k obnovení kláštera v původní kráse. I vy se můžete seznámit s leckdy pohnutou historií církevního komplexu, když v Jarních a letních měsících zavítáte do jeho areálu. K vidění je tu nejen znovu zprovozněná galerie ve vstupním areálu , ale především prostory kláštera samotného. Jeho návštěva je možná v jarním období každý den kromě pondělí. Prohlídky začínají vždy v celou hodinu při počtu minimálně 3 účastníků od 10 do 17.00 hodin. Pouze v neděli je z pochopitelných důvodů otevřeno pouze od 13.00 do 17.00. Vstupné pro dospělého činí 60,- Kč, pro rodiny sdětmi se nabízí možnost rodinného vstupného ve výši 120,- Kč. Zdejší informační centrum nabízí kromě informačních materiálů také turistické známky č. 925 a č. 900. Na významný hudební život v18. a 1. pol. 19. století navazují současné hudební koncerty využívající vynikající akustiky a nádherných varhan v již zmiňovaném klášterním kostele.

Pozornost návštěvníků si nezaslouží pouze kostel Nanebevzetí Panny Marie. Klášter v Oseku u duchova je celým komplexem církevních, obytných i hospodářských budov, jejichž přirozeným centrem je právě zmiňovaný chrám. Každá z budov je nedílnou součástí pozoruhodného komplexu, který jen pomalu a za cenu vysokých finančních nákladů získává svůj původní vzhled. V souvislosti se snahami o obnovu je třeba zmínit hned několik institucí, které pomáhají uvést v život všechny projekty na obnovu areálu. Zdatným pomocníkem a organizátorem zároveň je OÚ v Annabergu a Odborné školicí centrum z téhož města, jehož zásluhou byly provedeny první záchranné práce v klášterních zahradách. Pomalu tak začíná nabírat konkrétních obrysů projekt na obnovu původního vodovodního systému, plnícího v dřívějších dobách hned několik funkcí. Především zajišťoval pitnou i užitkovou vodu pro celý církevní komplex, hospodářský dvůr i sousedící pivovar. Z původní délky štol, která v polovině 20. století dosahovala 1700 metrů, se do dnešních dní dochovaly jen žalostné Trosky vdélce 674 metrů. Jen torza zůstala po kašnách, fontánách a vodních kaskádách, zcela zmizel i původní systém na proplachování sociálních zařízení ve Starém i Novém Konventu. Likvidace zmiňovaného systému narušila veškeré odvodňovací systémy a výsledky dnes pozorujeme v podobě podmáčených zdí všech budov a sesuvů půdy v jejich okolí. Prvním pokusem o nápravu tohoto neutěšeného stavu byla likvidace stromových náletů vbývalých zahradách.. Zásluhou česko- německého fondu budoucnosti byla provedena dokumentace parkových a zahradních prostor a za přispění spolku přátel oseckého kláštera, Evropské Unie a Německé nadace pro životní prostředí se začínají pomalu rozbíhat sanační práce, mající za úkol zabránit dalšímu rozpadání budov a usazování soli v jejich zdech. Jako společný projekt univerzit v Brně a v Berlíně probíhají současně restaurátorské průzkumy v Novém i Starém Konventu.

I přesto že byl klášter VOseku u Duchova předán zpět do rukou řádu a roku 1995 byl prohlášen za národní kulturní památku, přesto zůstává ve spojitosti sjeho budoucností řada otazníků.. Je třeba udělat mnoho práce a zajistit finance pro to, aby nám i příštím generacím zůstal zachován Starý Konvent s jeho raně gotickou kapitulní síní. Dnes se sem přichází návštěvníci pokochat pohledem na unikátní kamenný čtecí pult s podstavcem ve tvaru uzlu. Ale je tomu pár desítek let nazpět, kdy právě zde, byli uvězněni kněží ze zrušených Klášterů. Nikdo z nás určitě nechce dopustit ani devastaci Křížové chodby obklopující rajskou zahradu, ani unikátní zrestaurované jídelny a ložnic mnichů. A péči si určitě zaslouží i unikát v podobě klášterní knihovny, která přesto, že řada vzácných rukopisů, tisků a obrazů z jejího inventáře během desetiletí socialistického hospodaření zmizela, zůstává bohatou sbírkou knih a dokumentů vysoké historické hodnoty. Ale i její záchrana si vyžádá usilovnou a nákladnou práci. To samé platí pro prelaturu (obydlí opata) či slavnostní sál v1. patře Nového Konventu, který se pyšní nástropními malbami s výjevy z historie kláštera.

Je toho mnoho, co je potřeba v oseckém klášteře vykonat. Chtěl bych poděkovat touto cestou všem, kteří nám umožnili návštěvu tohoto zajímavého místa. I když nejsem věřící, přesto se mé srdce naplňovalo uspokojení nad tím, s jak milými, obětavými a zároveň usměvavými lidmi, jsme se během naší návštěvy setkali. Bylo by nám velmi líto, pokud by se jejich snaha a obětavost měly setkat s neúspěchem. Proto učiňme dle svých skromných sil vše pro to, aby nám jednou nezůstaly vzpomínky na klášter v Oseku zachovány jen v knihách, na fotografiích, obrazech či ve filmech Kukačka v temném lese či Lev s bílou hřívou, jejichž exteriéry byly natočeny právě zde.