Kleinův reliéf
Turistické cíle • Památky a muzea • Pomník
Dnes poněkud pozapomenutá historie, nicméně podhůří Jeseníků v polovině 19. století bylo průmyslovou základnou rakouského mocnářství. Zásluhu na tom měli členové podnikatelské rodiny Kleinů, kteří sídlili v Loučné nad Desnou (Wiesenberku) a v Sobotíně. Právě v něm bylo sídlo tehdy největších železáren monarchie. Zakladatel rodu, Franz Klein po získání titulu barona dostal přídomek s číslicí I. A vždy nejstarší syn v přímé linii nesl jeho křestní jméno. To samozřejmě zavazovalo. Postupně tak přibyl Franz Klein II. A v r. 1851 následník Franz III. V kraji pod Jeseníky se vždy hovořilo o baronu Kleinovi a to byl právě on. Nejenže pokračoval v průmyslové práci svých předchůdců, ale zasloužil se i o zvelebení svých panstvích v Jeseníkách. Ne všechny výsledky této činnosti se sice dochovaly do současnosti, ale přeci jen dodnes můžeme mezi Vřesníkem a Velkým Májem najít Františkovu myslivnu, která vznikla i za jeho působení.
Jestliže průmyslová činnost přírodu v tehdejší (i dnešní době) spíš ničila, k samotné horské krajině se chovali ohleduplněji. I díky tomu nikdy nedošlo na jejich panství k vysazování v Jeseníkách nepůvodní kleče (vrcholy Mravenečníku, Vřesníku a Dlouhých strání. Kromě posledního jmenovaného mají tedy vrcholy zbývajících hor původnější skladbu porostu než oblasti hřebenovky Hrubého Jeseníku. V oblasti Keprníku (majetek Liechtenštejnů) a hlavního hřebene (Němečtí rytíři) byla ve snaze zvýšit horní hranici lesa vysazována kleč. Tu se dnes snaží správa CHKO alespoň z části likvidovat.
Paradoxně v porostech s výskytem kleče (vyrostlé z náletů) najdeme na jihozápdním úbočí Velkého Máje pamětní reliéf barona Kleina. Na malé skalce v blízkosti pěšiny se zelenou turistickou značkou již téměř u konce stoupání do sedla Nad Malým kotlem. Desku zde zasadili v r. 1937 na památku zásluh barona Kleina přičiněním bývalých zaměstnanců a města Šumperk (HSVT und M. Schönberg). Ovšem je fakt, že v době těsně před vypuknutím 2. světové války už Kleinové byli jen odleskem své slávy z poloviny předchozího století. Největšího rozmachu se jejich firmy dočkaly v době Rakousko-Uherské monarchie, téměř symbolicky s nástupem republiky výroba v Sobotíně končí (1920).
Původně bylo okolí skalky upraveno zřejmě honosněji, můžeme rozeznat zbytky nějaké kamenné plošiny s vyhlídkou do údolí Merty. Díky drsnému klimatu je plošina víceméně zničená, ovšem pěkná vyhlídka naštěstí zůstala.