Z údolí do údolí

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory • Na kole

Když zaprší • Fotografie (63) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (63 fotografií)

Merta

Nový přístřešek jako depo

Vstoupit do fotogalerie (63 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Trasa výletu je poměrně dlouhá, proto kdo se vydá pěšky, měl by si přivstat (už kvůli dopravě) a zásobit se i nějakými zásobami na cestu, dlouho totiž na žádnou putyku nenarazí. S malým zádrhelem je trasa vhodná i pro kola, a protože jde z velké části i o lesní asfaltky, lze vcelku pohodlně použít i nějaký trek, nejen pravé horské kolo.

Za čím jedeme?

Horské túry nemusí být v našich horách jen nutně hřebenovky, jednou z nich je přechod mezi údolími Merty a Divoké Desné. Obě řeky odvádějí vody z nejvyšších partií Hrubého Jeseníku, Divoká Desná pramení na Vysoké holi a cestou sbírá vody, které tečou z jižních svahů Pradědu. Merta pramení mezi Mravenečníkem a Velkým Májem a svádí tak vody z jihozápadního úpatí hlavního hřebene.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Výchozím bodem jsou Vernířovice, malebná víska v hluboce zaříznutém údolí Merty s dominantním vrcholem Břidličné hory na východě a na západě s masivem Mravenečníku. Zde jakožto v poslední výspě civilizace si můžeme pořídit nějakou stravu, ve všední den či v sobotu i v konzumu, nebo v restauraci hotelu Reoneo (či jak se to dnes jmenuje), nebo skromnější výběr v penzionu U Čarodějky. Pokud mě paměť nemámí, kromě Jednoty ještě je obchůdek za Obecním úřadem. Pak bude hospoda až někde v Koutech.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vyrážíme silnicí podél říčky směrem ke Kosařům (v podstatě neexistující osada asi jedním domem). Vlastně se ani nemusíme bát, že zabloudíme, téměř pořád jdeme (nebo jedeme) po nějaké značce. V první etapě konkrétně po žluté. Dlouhý úsek je příjemné stoupání podél Merty většinou stále v lese, za rozcestníkem označujícím zmíněnou osadu jen změníme barvu trasy na modrou a asi po kilometru u nového odpočinkového srubu se připojuje modrá cyklotrasa od Skřítku. Brutálnější stoupání lze očekávat až za serpentinou, kde se cesta začne přece jen zvedat poněkud strměji po jižním svahu vrchu Homole. Nicméně si asi v polovině můžeme odpočinout u bývalého lomu na krupník, přírodní památce Zadní hutisko. Hornina s převahou mastku bývala používaná ve vyzdívkách vysokých pecí. Shodou okolností v okolí Vernířovic (respektive nedalekého Sobotína) jsou největší tělesa této horniny u nás a právě v Sobotíně kdysi nalezly uplatnění v době, kdy tu bývaly železárny. (krupník najdeme i na stavbách v okolí)

Zhruba stejně dlouhý a prudký úsek nás ještě čeká do sedélka Branka. Zde tedy končí asfaltka. Z křižovatky odbočuje modrá cykloznačka, my se budeme dál držet modré pěší značky. Po prvním úseku je už stoupání přeci jen snesitelnější, a lesní dělníci nám svou činností odkryli i pár průseků, z nichž se můžeme kochat výhledem na protější hřebenovku. Nakonec i v zatáčce (kde odbočuje cyklotrasa barvy bílé) narazíme na vyhlídkové skalisko. Další trasa se zvedá vcelku mírně nad hlubokým údolíčkem Merty širokou lesní cestou. Tato část Jeseníků patří relativně ke klidnější části, přestože je nedaleko od Dlouhých Strání, ale výletníci od lanovky volí poněkud jiné směry.

Asi po 1,5 km dorazíme k potůčku v serpentině. To je vlastně horní tok Merty, která má prameny někde pod Malou a Velkou Jezernou (další zdroj je z Jeleního hřbetu). Kdysi tu byl zřejmě most, ten vzala velká voda, ale naštěstí je zde momentálně lávka (nebo přeskočit). Ještě asi kilometr si užijeme lesní cesty až dorazíme ke zmíněnému zádrhelu. Cesta končí a značka pokračuje jen lesní pěšinou, tudíž pokud jsme na kole, nezbývá než vzít kolo na ramena (nebo tlačit). Kaskadéři by to možná projeli, nicméně, co jsem tu jel naposledy, bylo po trase pár spadlých stromů, takže se musely přelézt. Naštěstí úsek není zas tak dlouhý a brzy se mírní i stoupání, jsem skoro na vrcholu naší cesty, tedy na hřebenu, který spojuje hlavní hřebenovku s masivem Mravenečníku a Dlouhých strání. Je to vlastně výběžek ze západního svahu Velkého Máje, v dávné minulosti tady možná byla nějaká náhorní plošina, kterou postupně odnesly vody dnešní Divoké Desné. To už jsme u rozcestí U Františkovy myslivny. Hospoda tady sice není, ale není důvod se nepodívat k lovecké chatě, pojmenované po Franzi Kleinovi, který ji nechal vystavět koncem 19. století. Už kvůli výhledu. Otevře se nám velkolepý pohled na údolí Divoké Desné s dominantou Pradědu i pokračování k Červenohorskému sedlu, na východě na dominantu Velkého Máje i vzdálenější Kamzičník či Vysokou holi. Sestup do údolí je provázen zelenou značkou. Opět narazíme na lesní asfaltku, víceméně bez větších výhledů (jeden malý se dá najít u jedné serpentiny), trasa poměrně svižně klesá, takž na kole je potřeba vcelku intenzivně brzdit. Les se poněkud rozestupuje u pozoruhodné skály. Jde vlastně kamenolom který byl použit při stavbě nádrží vodního díla Dlouhé Stráně. Celý svah s vrcholem pod Velkým Májem byl pojmenován právě podle skalního bloku, kdysi daleko většímu, který dal lokalitě název Zámčisko. Kupodivu kdo sem míří z údolí, může vrcholek skály za nějakou stavbu považovat. Dnes už ovšem zvětralé svahy skály pomalu zarůstají, takže co nevidět už toho k vidění moc nezůstane.

To už jsme pomalu u Divoké Desné, od Františkovy myslivny teče potok zvaný Zámecký, Divoká Desná by měla být po pravé ruce (při směru shora). Za textačním místem Zámčiska je i cesta širší (jezdily sem náklaďáky) a vlastně i mírnější. Kdysi odlesněné údolí na levém břehu pomalu zarůstá mladý les. Milosrdně tak zakrývá bordel, který tu stavaři zanechali.

Onehdy jsem někde četl zprávu, jak po stavbě elektrárny byla příroda navrácená původnímu stavu. To možná platilo dole (jak je hlavní silnice na Dlouhé Stráně). Tady v tomto úseku se ještě dlouho válely různé betony, lana trubky a bůhví co ještě, než je sama příroda začala sama milosrdně ničit.

Rozcestí Pod Zámčiskem již naznačuje příchod civilizace, silnice je zase o něco širší a celkem často potkáme nějaké (většinou) cyklisty, kteří směřují k horní přehradě, případně i na automobilisty (kteří tu většinou nemají co dělat). Za rozcestím U Kamenné chaty změníme značení ze zelené na modrou a vlastně již obcházíme dolní nádrž přečerpávací soustavy. Pro pěšího turistu je úsek kolem dolní přehrady a do Koutů zřejmě nejpitomější turistickou trasou, kterou v Jeseníkách máme, ovšem pro cyklistu zase tou nejpříjemnější. Údolí Divoké Desné je sice asi krásné, ale 5 km pěšky je dosti pakárna, na kole je to hned.

Ostatní informace

Na túře není kde co platit, takže potřebujeme něco na autobus nebo vlak a samozřejmě do hospody. Skoro bych se přimluvil, aby někdo vymyslel nějaký autobus, který by jezdil jednou nebo dvakrát denně někam pod dolní nádrž.

Poslední aktualizace: 6.1.2014

Z údolí do údolí na mapě