Klenová u Klatov

Klenová je zřícenina hradu a i novější zámek ležící na kopci nad obcí stejného jména. Hrad je středověkého založení, zámek byl postaven v 19. století. Později přibyly stavby v podhradí jako sýpka, kaple sv. Felixe, vila Paula a statek. Dnes se zde nachází galerie moderního umění. Původně, ještě před založením hradu, mělo sídlo na tomto kopci strážní a ochrannou funkci. Chránilo obchodní solnou stezku, která vedla z Bavorska přes Svatou Kateřinu do Nýrska a dále přes Klenovou na Klatovy.

Začnu esoterním hlediskem a to konkrétně tím, jak vidí celou Klenovou psychotronik Pavel Kozák. Čerpala jsem z jeho knihy Tajemná místa Pošumaví. Podle Pavla Kozáka má Klenová nejsilnější energii v celém okolí, včetně nedalekých Klatov. Našel tam tři významné energetické body. Jeden z nich se nachází přímo v areálu hradu a zámku. Najdeme ho vpravo od vstupní brány v prostoru dvou lip. Další dva body pak jsou v podhradí. Jeden z nich na návrší za sýpkou. A to tam, kde dnes stojí moderní plastika s názvem Sépie. Návštěvník tady na sebe může nechat působit kosmickou energii. Třetí místo je pak nedaleko, na dalším návrší směrem severozápadním od moderní plastiky. Tam najdeme kapli sv. Felixe. Údajně je to nejméně zajímavý bod ze všech třech. Sloužila prý bílé magii a na energetické linii, která ji spojuje s hradem, byla založena jírovcová alej. Ta dodnes spojuje kapli a silnici před hradem. A já se zaměřím na ty dva body, které najdeme v podhradí a jsou tedy kdykoliv přístupné. Bod na nádvoří hradu je možné navštívit pouze v turistické sezoně v otevírací době hradu.

Novogotická kaple sv. Felixe na jednom z pahorků v podhradí byla postavena na samém konci 19. století na počest majitele klenovského panství Felixe Heintschela von Heinegg. Údajně prý kdysi na jejím místě stával malý hrádek, který měl funkci předsunutého opevnění hradu. Kapli nechala postavit těsně po smrti Felixe Heintschela jeho manželka Johanna. Ještě dodám, že byla postavena dle návrhu Josefa Mockera, stavitele, který se mimo jiné podílel na dostavbě svatovítské katedrály v Praze. Vdova Johanna musela jistě vydat velké peníze jen za návrh kaple známému architektovi. A to pomineme finance vydané na samotnou stavbu kaple. Proč tedy byla tato kaple postavena? Bylo to z velké lásky ke svému choti? Nebo neměla paní Johanna úplně čisté svědomí a stavbou kaple ho chtěla očistit?

Faktem zůstává, že hradní pán Felix zemřel po nemoci roku 1896 ve věku 77 let. Paní Johanna se krátce nato provdala podruhé a to za pana Antonína Snížka staršího. Nabízí se tady otázka, zda paní Johanna neměla milence už za života svého manžela Felixe. Proč sňatek s Antonínem Snížkem proběhl tak krátce po skonu Felixe?

Antonín Snížek byl c.k. inspektor, který dojížděl na kontrolu do janovického pivovaru, který patřil k panství Klenová. Tam se tedy s paní Johannkou seznámili. Zajímavostí je, že Antonín Snížek byl v době svatby s paní Johannkou také rok vdovcem (už ale podruhé). Na Klenovou přivedl i své 3 děti, syna Antonína z prvního manželství a dvě dcery z druhého manželství. Manželství s Johannkou ale netrvalo dlouho. Zemřela už asi roku 1903. Pan Snížek se stal dědicem celého panství a tak nelenil a asi v roce 1904 se opět oženil, a to s paní Vilemínou Haasovou. 

Vraťme se ale k zajímavé osobě pana Felixe Heintschela von Heinegg. Narodil se roku 1819 v Jindřichovicích pod Smrkem, v rodině nemajetného tkalce. O jeho zbohatnutí se traduje pěkná historka. Felix vozil svá utkaná plátna k prodeji až do Vídně. Šlo to tak špatně, že až pomýšlel na sebevraždu. V zoufalství za poslední peníze koupil los, který vyhrál. A vyhrál hodně peněz, za které postavil tkalcovnu. Tu založil s bratrem Eduardem. Tolik tedy pravděpodobně pověst. Faktem zůstává, že se bratrům začalo dařit, takže z tkalcovny se stala textilní továrna, která prosperovala a Felix se stal jediným jejím vlastníkem. Dvě třetiny jeho výroby byly vyváženy nejen do Evropy, ale i do Střední a Jižní Ameriky, Východní Indie a do Ruska. Císařem byl povýšem do šlechtického stavu s predikátem „šlechtic z Heineggu“. Statek Klenová kupuje od svých příbuzných v roce 1891. Z prvního manželství měl pět synů, kteří se stali jeho společníky v podnikání a čtyři dcery. Roku 1890, když mu bylo 71 let, se oženil znova. Vzal si o 30 let mladší Johannu Merkurziovou (Markuzziová, Markuzý) ze Sušice, prodavačku v luxusním rukavičkářském obchodě. Johanna je ta paní, která nechala po smrti Felixe postavit kapli. Ale vraťme se zpátky v čase. Felix prý Johannu přebral jednomu ze svých synů. A tak tady máme další zajímavou historku jeho života. Jeho tehdy již dospělý syn oznámil svému otci, že hodlá pojmout za svou choť Johannu Merkurziovou. Otec se ale rozhodl tomuto nerovnému sňatku zabránít. Rozjel se tedy za samotnou Johannou. Nu, ale opak se stal pravdou. Johannku si tak oblíbil, že ji prostě svému synovi přebral a svým dětem oznámil, že se budou konat zásnuby. Dospělé děti samozřejmě tento otcův krok zavrhly. Felix tedy v celé své početné rodině způsobil rozmíšku. Opět se tady nabízí otázka, zda Johanna nedala přednost velice dobře zajištěnému a postavenému Felixovi před jeho mladým synem z pouhé vypočítavosti?