Kolem řeky Rokytné z Moravského Krumlova do Ivančic

Kolem řeky Rokytné z Moravského Krumlova do Ivančic (11/2022)

Krásný slunečný listopadový, a ještě navíc víkendový den přímo vybízel k procházce. Rozhodli jsme se vyrazit do údolí řeky Rokytné. Modrá turistická značka vede nenáročným terénem z Moravského Krumlova do Ivančic (nebo opačně) a měří i s odbočkou ke kapli sv. Floriána nad Moravským Krumlovem 16,5 km.

Z geomorfologického hlediska se budeme pohybovat v jižní části Boskovické brázdy v Rokycanské pahorkatině, kterou prořezává hlubokým údolím právě řeka Rokytná. Na Rokytné se zachovaly původní meandry řeky, které unikly regulacím a napřimování, jako se to stalo na většině našich vodních toků. Velmi zajímavé jsou také geologické poměry této oblasti tvořené tzv. rokytenskými slepenci, které zde vytváří zajímavé skalní útvary. Úseku mezi Moravským Krumlovem a Budkovicemi se také výstižně říká Údolí červených skal.

A protože nejsme přímo z tohoto regionu, vyjíždíme ráno z domu a autem se dopravíme do Ivančic. Odtud přejedeme v 9:36 hod. linkovým autobusem do Moravského Krumlova, kde vystupujeme na náměstí v 9:59 hod.

Město Moravský Krumlov nemáme čas podrobněji projít, ale na zdejší zámek jsme se pak vrátili o rok později, abychom navštívili slavnou Slovanskou epopej Alfonse Muchy, rodáka z Ivančic. Velkoformátové secesní obrazy zachycující dějiny Slovanů jsou fascinujícím uměleckým dílem. Alfons Mucha věnoval toto své velkolepé dílo „všemu československému lidu“. Lid však nebyla žádná instituce, a tak oficiálně předal obrazy městu Praze za podmínky, že pro ně najde samostatné vhodné prostory, což se doposud nepodařilo. Na zámku v Moravském Krumlově byly obrazy vystaveny v letech 1963–2011, poté byla část obrazů vystavována v Praze, v Brně a postupně na několika místech ve světě, aby se od roku 2021 celá expozice opět vrátila na zámek Moravský Krumlov. Předtím však město zámek, který byl ve velmi neutěšeném stavu, odkoupilo od soukromého majitele a částečně rekonstruovalo s cílem vytvořit podmínky pro opětovné umístění pláten. Výstava je tak v současnosti největším turistickým magnetem města. Budova zámku a jeho nádvoří však stále potřebuje výrazné finanční injekce do obnovy.

Na moravskokrumlovském náměstí zarazí výstavba domů z 50-tých let 20. století namísto historických budov, které by tady člověk očekával. Město bylo 7. května 1945, tj. den před koncem 2. světové války, plošně bombardováno Rudou armádou a přišlo o značnou část původní historické zástavby, nepočítaje značné lidské oběti. Zámek bombardování jako zázrakem přečkal. Moravský Krumlov pravděpodobně doplatil na to, že se nacházel v blízkosti německé obranné linie. Německé vojsko však 6. května z Krumlova odjelo, což velitelé sovětské armády zřejmě nevěděli.

Z města nejdeme přímo k řece, ale máme v plánu nejprve pořídit záběry z atraktivního místa nad městem, od kaple sv.Floriána, kam se dostaneme po červené turistické značce. Dopoledne svítí právě z této strany slunce, a tak je město Moravský Krumlov jako na dlani, a hlavně je vidět velký meandr řeky, který jej elegantně obtéká. A na obzoru stoupá pára z chladících věží jaderné elektrárny Dukovany. Poutní kaple sv.Floriána z r. 1697 na skalnatém pahorku nad městem je skutečnou dominantou krajiny. Zasvěcena je svatému Floriánovi, patronu hasičů. Kaple byla v době socializmu značně zdevastována, její nákladná oprava pak proběhla v 90-tých letech 20. století.

Od kaple pokračujeme ještě kousek po červené, následně odbočíme vlevo na naučnou stezku a po polní cestě, kousek také po asfaltové, a zase po polní cestě přijdeme na další vyhlídku na město zvanou Křížák. Také velmi pěkná vyhlídka na Moravský Krumlov, ale v jinou denní dobu, teď už bohužel není slunce dobře otočené a svítí nám zčásti do objektivu. Z Křížáku už sejdeme dolů k řece a pak už pochodujeme až do Ivančic téměř celou dobu po modré turistické značce.

Ulicí Pod Zámkem projdeme kolem čistírny odpadních vod a značka nás posléze dovede do vesnice Rokytná, kam vystoupáme, abychom na chvíli řeku opustili. Ve výhodné poloze na skalnatém ostrohu nad obloukem meandru Rokytné tady stávalo v 11. – 13. století slovanské hradiště Rokyten. Archeologický průzkum lokality proběhl v letech 1959–1960. Na kdysi opevněné ploše byly nalezeny zbytky zahloubených dřevěných obydlí s ohništi a pecemi a ohořelé pozůstatky velké roubené stavby, pravděpodobně obydlí správce. Rokytenské hradiště bylo vyhlášeno kulturní památkou, ale na místě samotném již není k vidění vůbec nic. Lokalita je zemědělsky obdělávána a na části plochy hradiště je zástavba rodinných domů. V místě se nachází naučná cedule s fotografiemi fragmentů keramiky nalezených při archeologickém průzkumu.

V obci Rokytná je malebný kostelík sv. Leopolda z 18. století, jehož stavba nahradila starý kostel, který vyhořel. Z obce nás turistická značka doveze zpět dolů do údolí, kde procházíme kolem slepencových skal a kolem odbočky k Moravskokrumlovskému vodopádu. Na směrovém ukazateli je poznámka „Jen za vlhkého počasí“. Je suchý slunný podzim, a tak pravděpodobně není ani vodopád, proto k němu nezacházíme a pokračujeme dál podél řeky, jejíž tok se malebně kroutí v podzimně zbarvené krajině.

Na protějším břehu vidíme přes řeku holé slepencové skály, které jsou díky složení této horniny a extrémnímu stanovišti chudé na vegetaci a hrají všemi odstíny červené barvy. Oblast je chráněna v rámci Národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence a na tuto rezervaci navazuje Přírodní památka Budkovické slepence. Je to určitě nejzajímavější část trasy. Skalní svahy, které vodní tok Rokytné postupně erodoval, tvoří tzv. primární bezlesí. Díky panujícím zvláštním přírodním podmínkám, jako je prudký sklon terénu, rychlý odpar vody ze srážek, vysychající skalní podklad a rychlý odtok živin, zde přežívají pouze druhy rostlin přizpůsobené na suché a horké prostředí s minimem humusu. Taková stanoviště se označují jako skalní step. K nejvýznamnějším druhům rostlin zde patří hvozdík moravský, pískavice thesalská, kavyl, koniklec velkokvětý, kosatec nízký a další. Na tato stanoviště je vázána řada chráněných druhů živočichů.

Slepenec je hrubozrnná sedimentární hornina, složená ze zaoblených úlomků (valounů) různých hornin, které byly vzájemně spojeny (slepeny) jemnějším pojivem z jiných hornin (tmelem). Zdejší slepenec vznikl v období mladších prvohor (perm) a valouny ve slepenci pochází především z drob Drahanské vrchoviny a méně z devonských hornin Moravského krasu. Slepencový tmel tvoří sloučeniny vápníku a železa, které dodává skalám červenohnědou barvu. Jak valouny, tak jejich tmel sem dopravily vodní toky.

U obce Budkovice, která leží na skalním ostrohu nad řekou, by měly být zbytky tvrze z 15. století. Dochoval se snad pouze jeden pilíř původní zdi, který je dnes ale součástí soukromého domu, a kdysi tu byl areál JZD. Od řeky je tato část vidět. Až do Budkovic nejdeme, ale cestu si zkrátíme vyšlapanou neznačenou pěšinou kolem řeky, ze které jsou pěkné výhledy zpět na Budkovické slepence.

Další úsek modré turistické značky vede mimo řeku lesem až se přiblíží k železniční dráze s jednokolejnou tratí č. 244 Hrušovany nad Jevišovkou – Brno, aby se v místech Pod Březovou strání opět připojil k řece. Podél tratě jsou k vidění velké, z cihel vyzděné průchozí propustky pod železničním náspem. Malebnou pěšinou zapadanou barevným listím pokračujeme společně s vodami řeky Rokytné k Ivančicím. Pěšina podél oploceného areálu úpravny vody nás přivede až do města k zaparkovanému autu.

V Ivančicích na náměstí je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie se složitou stavební historií, která začíná někdy v 13. století, přes vypálení a stavbu nové budovy, gotickou přestavbu, výstavbu městské věže, barokní úpravu po požáru až po přestavbu v letech 1946-1950 po zásahu věže válečnou dělostřeleckou střelou a devastaci interiéru v období socializmu. Kostel je chráněnou kulturní památkou ČR. V Ivančicích se mrkneme také k rodnému domku Vladimíra Menšíka.

Mapa trasy na mapy.cz: Trasa Moravský Krumlov - Ivančice

Odkaz na výstavu Slovanská epopej v Moravském Krumlově: https://www.mucha-epopej.cz/

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda