Kolín – hrad, zámek i pivovar

Areál kolínského hradu, který se během šesti století postupně měnil v komplex zámecký i prostory určené k pivovarnictví, patří k hlavním dominantám tohoto středočeského města. Celý komplex budov je soustředěný kolem dvou nádvoří (Velké a Malé) a jeho historie i stavební vývoj jsou natolik zajímavé, dlouhé a složité, že by širší popis vystačil na menší knihu. Proto se na stránkách Turistika.cz omezíme jen na to nejzásadnější a vynecháme dokonce i období, kdy zde stával klášter Lapis refugii (doslovně Kámen útočiště), na jehož troskách byl hrad vystavěn.

Hrad v Kolíně je jediný ze známých hradů husitských hejtmanů, který byl založen přímo ve městě a který je dnes stále – alespoň dispozičně – viditelný. Vznikl v letech 1437 až 1438 a renesančním zámkem se stal v průběhu let 1556 až 1591, tedy zásluhou pánů ze Žerotína. No a v II. polovině 17. století se část zámeckého komplexu proměnila na pivovar, který byl v provozu až do minulého století.

Předchozími řádky jsme sice asi shrnuli téměř vše, ale zkusme ještě něco přidat.

Kolín byl založen Přemyslem Otakarem II. a současně s městem zřejmě vznikl i dominikánský klášter, který byl později vypálen a nahrazen hradem husitského hejtmana a kněze Bedřicha ze Strážnice. Jádrem hradu se stala budova, která svými křídly svírala téměř čtvercové nádvoří. Hrad tehdy jako vlastní fortifikaci využíval – minimálně na západní a severní straně - městských hradeb. Již tehdy existovala západní brána a také most, který hrad spojoval s pravým břehem řeky Labe.

Po zvolení Jiřího z Poděbrad králem se hrad stal královským majetkem, sídlem královských hejtmanů a později také loupeživé posádky uherského krále Matyáše Korvína, kterého v roce 1487 vystřídal Vladislav II. Jagelonský. Od roku 1556 byl hrad zastaven Karlovi ze Žerotína, který jej přestavěl na renesanční zámek s původní hradní dispozicí.

Výrazně změněny byly převážně interiéry, přičemž renesanční přestavbu dokončil až Kašpar Melichar ze Žerotína v roce 1585. Od roku 1591 areál patřil císaři Rudolfovi II. a sídlili zde císařští hejtmani, za Třicetileté války také císařská posádka. V průběhu 17. století se zde vystřídali Sasové i Švédové a po skončení války zůstal hradozámek opuštěný.

Už koncem 17. století byla ale část areálu přestavena na pivovar, takže také došlo k postupnému odstraňování hradního opevnění, To ovšem nic nezměnilo na tom, že od roku 1829 (teprve tehdy přestal hrad být majetkem českých králů) kolínské panství vlastnil měšťan Jakub Veith, který z hradu opět učinil administrativní centrum. V letech 1843 až 1844 zmizely při stavbě železnice téměř všechny zbytky opevnění hradu.

V roce 1862 se stal majitelem zámku – v té době už ale spíše velkostatku s pivovarem - rytíř František Horský z Horskyfeldu. který celý zámek přetvořil na pivovar a areál následně rozšířil. Tím zaniklo i západní opevnění; jen brána i branka ve zbytku věže jihozápadního nároží byly pouze zazděny. Na konci 19. století se stal někdejší hrad majetkem akciové společnosti Zámecký pivovar. Tehdy také došlo k další velké přestavbě celého areálu, kde se objevila mj. restaurace nebo divadlo (tato zařízení vyhořela v roce 1911). Následovala renovace, která zcela zlikvidovala renesanční charakter komplexu. Dá se sice říct, že tím byla historie (alespoň ta stavební) hradozámku definitivně ukončena, ale i tak se rozhodně stále jedná o dominantní a zajímavou památku, která si zaslouží pozornost všech návštěvníků Kolína. I když se mluví o tom, že by zde časem mohly zůstat zachovány pouze objekty západní brány, purkrabství a zámecká budova.

Na závěr už snad jen pár rozšiřujících informací:

Podle dochovaného nápisového kamene z původní hradní brány byl stavitelem kolínského hradu Mistr Petr, který by tak byl nejstarším jménem známým stavitelem hradu v českých zemích. Hrad byl tehdy ovšem zřejmě jen nevelkou stavbou dokončenou definitivně před rokem 1448 a připomínající spíše větší dům obehnaný hradbami. Hradní brána byla současně bránou městskou a nad ní se snad nacházela hradní kaple.

Mezi zajímavé vlastníky kolínského hradu musíme zařadit také Pernštějny, kteří získali areál jako zástavu od krále Ferdinanda I. Přesto, že jim patřil pouze v letech 1532 až 1538, zapsali se do dějin hradu nesmazatelně. Provedli totiž jeho pokrokovou, pozdně gotickou až raně renesanční, přestavbu. Přesněji řečeno ji provedla královská stavební huť Benedikta Rejta. Nejzajímavější asi bylo prodloužení západního křídla o schodišťový trakt a vznik suterénní velké síně zaklenuté na středový pilíř. Na severní straně nádvoří byla postavena velká bašta chránící vodárenskou věž a na té západní byl hrad rozšířen o velké předhradí s pivovarem.

Období zástav bylo pro celý areál velmi přínosné i nadále, protože v letech 1556 až 1591 se zde usadili již zmínění Žerotínové. Ti hned přistoupili k další přestavbě, jejímž cílem byl vznik vrcholně renesančního zámku. Západní křídlo bylo opět prodlouženo (ale také došlo, bohužel, ke zrušení nádherného Rejtova schodiště). Bylo zřízeno několik renesančních panských apartmánů, fasády pokryla sgrafitová výzdoba a došlo k celkové přestavbě východního a jižního křídla (mj. zde byla kuchyně, jídelna a zbrojnice). Od konce 16. století byl zámek využíván jako sídlo hejtmanů a pivovar, za Třicetileté války hlavně jako ubikace císařského vojska.

Zajímavé je, že současnou sgrafitovou výzdobu získal starý obytný palác až za Veithů, přesněji v letech 1843 až 1844 nebo že nikdy nedošlo k již vyprojektovaným přestavbám barokním ani pseudogotickým. Nakonec to prostě vyhrála žízeň a pivovar. Ten je – koneckonců – mezi naše chráněné kulturní památky zapsán stejně dlouho jako zámek, tedy od května roku 1958 …

Z novodobé historie stojí za zmínku poměrně málo. Pivovar zde byl provozován až do roku 1987 a celou dobu tady také probíhaly různé – většinou necitlivé - stavební úpravy. V roce 2000 pak byla zahájena postupná rehabilitace zámeckého areálu, většinou se týkající fasád a střech, od roku 2019 i interiéru Žerotínského paláce.

Pozdně gotická vstupní brána z pernštejnského období je dnes skladištěm Městského úřadu, ale prý se počítá s jejím opětovným zprůchodněním, Někdejší purkrabství bylo upraveno pro potřeby provozu pivovaru, zatímco tzv. Velké nádvoří slouží jako parkoviště. Asi nejcennější částí hradozámku je trojkřídlý palác kolem Malého nádvoří, hlavně jeho západní část, tedy renesanční Žerotínský palác s bývalou Klášterskou bránou (dnes průjezd). V II. patře paláce jsou dochovány zazděné pozůstatky renesanční arkádové lodžie a v I. patře zazděný renesanční portál dveří do kaple. Zachovány by snad měly být – alespoň fragmentově – hřebínkové i křížové renesanční klenby, mázhaus nebo malby a nápisy z 16. až 17. století. Zámecká kaple Panny Marie (původně komora strážného) byla zřízena po roce 1621 a zrušena v roce 1850, kdy se z ní stala kancelář. Vždyť i dnes je část zámeckého areálu využívána jako úřadovny MěÚ Kolín.

A ještě něco málo k tomu pivovaru:

První obecní pivovar vznikl v budově kolínské radnice okolo roku 1494. Kolem roku 1660 pak koupila obec v dnešní Zámecké ulici dům, který svého času vlastnil slavný Jakub Krčín st. z Jelčan a zřídila zde Měšťanský pivovar. Jeho konkurencí byl právě Zámecký pivovar, který fungoval v letech 1531 až 1987. Svého času se ovšem jednalo o firmu s nekonečným názvem Akciová společnost zámecký pivovar, výroba sodové vody, šumivých limonád a obchod vínem ve velkém v Kolíně, která byla v roce 1948 o znárodněna (osobně jsem kolínské pivo asi nikdy nepil, ale několikapoložková nabídka zahrnovala jak tmavé 10°, tak speciál 14°).

První novodobá fáze opravy pivovaru (sladovna a varna) Zámeckého pivovaru proběhla v roce 2008. Časem by zde prý mohla sídlit Městská knihovna a Městské informační centrum. Místní ale říkají, že to už se tady slibuje snad dvě desetiletí …