Kolín nad Rýnem - katedrála sv. Petra, díl I. (Kölner Dom, UNESCO)

Pětilodní kolínská katedrála sv. Petra, tyčící se nad řekou Rýn, je skutečným (nejen) gotickým gigantem, skvostnou památkou UNESCO, která se za krátkého spolupůsobení Petra Parléře stavěla více než šest století, svého času nejvyšším křesťanským svatostánkem - a vlastně i jakoukoliv stavbou - světa, údajnou hrobkou biblických Tří králů i místem, o jehož návštěvě autor tohoto článku dlouho a marně pouze snil. Historie chrámu se dvěma štíhlými – a něco přes 157 metrů vysokými – věžemi je natolik dlouhá a bohatá, že i skromný průvodce katedrálou může připomínat spíše Jiráskovo Temno nebo Tolstého Vojnu a mír. A to by ještě zřejmě málokterý z nich popisoval jistou současnou nedostupnost vnitřních prostor katedrály pro běžného turistu nebo silvestrovské sexuální útoky na ženy a dívky, kterých se u katedrály v době nedávné dopouštěli „noví Němci“.

Základní kámen kolínského Dómu byl - na místě starého románského kostela z konce 9, století, jehož část zdí zde zůstala dodnes zachována – položen v roce 1248. Stavba katedrály francouzského stylu (vzorem byla hlavně ta v Amiens) pokračovala velmi rychle a již roku 1322 byl vysvěcen její chór (stavitel Mistr Gerhard). Zřejmě už roku 1473, nejpozději však v polovině 16. století, zdejší budovatelské úsilí zcela zastavil nedostatek financí. Ty se pak podařilo romantickým nadšencům zajistit teprve na počátku století devatenáctého. Dvojvěžové průčelí tak bylo dokončeno až v roce 1880, což zde oslavil i německý císař Vilém I., a nikomu v té chvíli jistě nevadilo, že nejvyšší stavbou světa zůstane pouhé čtyři roky. Od té chvíle se německý Köln am Rhein může pyšnit zcela dokončenou pětilodní katedrálou s trojlodním transeptem a věncem plaménkových kaplí. Celý katedrální komplex má údajně celkovou rozlohu téměř osm tisíc metrů čtverečních. Koneckonců proč ne, když je tento skvost světové architektury 144,5 metru dlouhý a více než 86 m široký.

A co bychom si ještě měli na úvod prozradit? Například to, že se jedná o stavbu poměrně úzkou, kde přitom dvě postranní lodě pomáhají nést jednu z nejvyšších gotických kleneb světa. Popřípadě fakt, že sarkofág s domnělými ostatky Tří králů – tedy Kašpara, Melichara a Baltazara – sem byly přivezeny v roce 1164 z Milána a „udělaly“ z Kolína ihned významné poutní místo. Nebo to, že tento svatostánek, v jehož interiéru zaujmou zejména zlaté relikviáře, sochy na sloupech chóru nebo tzv. Gerův kříž z 10. století, na němž je umístěn ukřižovaný Kristus v životní velikosti. A za pozornost stojí jistě také fakt, že má katedrála celkem 11 zvonů nebo že k její vyhlídkové plošině na jižní věži vede neuvěřitelných 509 schodů. A svým způsobem můžeme kolínskou katedrálu považovat dokonce za novostavbu z roku 1956. Právě v tomto roce totiž byla dokončena její velká rekonstrukce (nějaké drobné opravy a udržovací práce zde však probíhají takřka neustýle, takže bez lešení asi Kölner Dom hned tak někdo neuvidí), napravující škody způsobené bombardováním města během II. světové války. A za další čtyři desítky let byl tento skvostný gotický chrám, postavený na půdorysu latinského kříže, zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO.

I dnes patří kolínská katedrála mezi nejvyšší křesťanské kostely světa a při vstupu do jejího interiéru v sobě člověk nachází až nečekanou úctu a pokoru. I když možná spíše před neskutečným uměním stavitelů chrámu a lidskou prací než před samotným Nejvyšším. Koneckonců vstupujeme do zřejmě nejvýznamnější – a jistě nejnavštěvovanější (denně více než 20 tisíc věřících a turistů) - sakrální stavby nejen v Německu, ale i na území severně od Alp.

Na závěr tohoto příspěvku si ještě přidáme „nekonečný“ pelmel pro zvídavé, fajnšmekry a příznivce technických a číselných údajů, který poté dostane i 2. díl. A možná hlavně pro samotného autora článku, který si při návštěvě Kolnu interiéru této krásné gotické stavby také moc neužil.

Ze sakrální stavby, která dnešnímu monumentálnímu svatostánku předcházela, zůstaly zachovány jen základy tehdejšího baptisteria. Původně zde však zřejmě stával už chrám antický, který vystřídala stavba raně křesťanská. Většina katedrály byla dokončena v roce 1473. Kolínský dóm byl zřejmě od samého počátku plánován jako významné, zdobné a gigantické poutní místo, lákající věřící zejména na ostatky Tří králů, umístěné v nádherném zlatém relikviáři z roku 1190. Katedrála se nachází mezi mostem Hohenzollernbrück a zdejším hlavním vlakovým nádražím Hauptbahnhof. Přes dlouhá staletí výstavby katedrály je tato považována za jedinečně sladěnou ukázku všech stavebních komponentů a zdobných prvků ve středověkém stylu pozdně gotické architektury, přesněji má jít o „mistrovské dílo výjimečné vnitřní hodnoty" a také o „mocné svědectví síly a vytrvalosti křesťanské víry ve středověké i moderní Evropě" (toto tvrzení je dnes už ovšem hodně diskutabilní). Na tomto názoru historiků nic nemění ani neogotické západní průčelí, které má spolu s věžemi více než 7.100 m2, což je dodnes světovým rekordem. Také chór s největším poměrem výšky k šířce (3,6:1) nemá mezi středověkými kostely obdobu.

Stará katesdrála tedy měla být od počátku hrobkou Tří králů, které byly do Kolíně nad Rýnem dopraveny v polovině roku 1164. Přesto se o tom rozhodlo teprve v roce 1225 a samotnou stavbu zahájili – podle plánů architekta Gerharda von Rile až roku 1248. Pětilodní chrám byl postaven z šedého magmatického trachytu s tím, že trezorová kaple byla dokončena roku 1265 a hlavní oltář vysvěcen ještě o 12 let později. Stavba arcibiskupské katedrály však pokračovala a v letech 1304 až 1311 jsou dokončena 17 m vysoká okna horního chóru se zobrazením 48 židovských králů. Jedná se o jeden z největších dochovaných vitrážových středověkých souborů (část vitráží však musela být nahrazena). Kněžiště pak bylo vysvěceno v roce 1322. Teprve roku 1331 ale byla zahájena stavba jižní části katedrály, ta západní pak přišla na řadu v roce 1360. Západní průčelí začal v polovině 14. století stavět Michael ze Savojska (práce byly zastaveny v roce 1473, kdy byla jižní věž dokončena do úrovně zvonice a zakončena velkým „jeřábem“, který se pak nad Kolnem tyčil dalších 400 let)., kterého pak vystřídala huť Petra Parléře. Od roku 1395 vedl stavbu Andreas z Everdingemu a po roce 1410 Nikolaus van Bueren, který se již dočkal prvních zvonů v 59 m vysoké jižní věži.  Posledním známým stavitelem Dómu byl v II. polovině 15. století Johann Kuene van Franckenberg. V roce 1500 byl položen základní kámen severní věže … a poté práce víceméně utichly. Roku 1560 bylo financování stavby katedrály definitivně ukončeno, k čemuž přispěla i Lutherova reformace.

V roce 1794 katedrálu vážné poškodila francouzská vojska, která z ní vzápětí udělala skladiště. Na počátku roku 1804 se stala opět kostelem a o dalších deset let později se znovu pokračovalo v její výstavbě. I tak se ale v Kolíně nad Rýnem začalo říkat, že až bude jednou stavba katedrály skončena, nastane také konec světa.

A touto informací končí 1. díl vyprávění o krásné katedrále, tyčící se nad hladinou řeky Rýn i železničními kolejemi. Pokračování na:
https://www.turistika.cz/mista/kolin-nad-rynem-katedrala-sv-petra-dil-ii-kolner-kathedral-unesco/detail