Kolín nad Rýnem - katedrála sv. Petra, díl II. (Kölner Kathedral, UNESCO)

Mezi lety 1814 a 1816 byly objeveny staré plány katedrály a nastupující romantismus si neodbytně žádal její dostavbu. Zvláště poté, co se roku 1820 část krovů zřítila. A tak byl v roce 1842 položen další základní kámen, který skončil zazděn v ještě stále nedokončené jižní věži. Již předtím ale roku 1823 začal katedrálu restaurovat stavitel Adolf Friedrich Ahlert, kterého po deseti letech vystřídal Ernst Friedrich Zwirner. A po něm přišli další, např. Richard Voigtel. V srpnu roku 1848 došlo k další nehodě, kdy se zřítila část vrcholu věže. Ten byl v roce 1863 postaven před západní průčelí Dómu a ve stejném roce byl rovněž dokončen interiér katedrály. Od roku 1880 byla stavba – po více než šesti stoletích – označována jako téměř dokončená, s tím, že byly stále používány plány z roku 1280.

Na celou stavbu se prý spotřebovalo asi 300.000 tun – původně světle béžového - kamene a se svou výškou 157,38 m byl Dóm čtyři roky nejvyšší budovou světa. Již v roce 1904 byla zahájena konzervace použitého pískovce, která trvala až do roku 1939. Potom již přišla II. světová válka a 70 bombových zásahů (z toho leteckými pumami 14 přímých), následných požárú a částečně zřícená severní věž (ta pak byla provizorně na pár desetiletí opravena cihlami z okolních zřícených domů). I tak byl ovšem zázrak, že katedrála – jako výborný zaměřovací bod a na rozdíl od okolního města – válku vůbec přežila. Své ovšem dokázalo později také znečištění ovzduší, zejména kyselý déšť. Proto bylo v roce 1990 zahájeno čištění kamenných částí katedrály. Významný byl ovšem hlavně rok 1996, kdy byl kolínský Dóm zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. O 18 let později už byl ovšem také na Červeném seznamu památek nejohroženějších. A roku 2004 byl ze seznamu málem vyškrnuta kvůli plánované výstavbě kolínských mrakodrápů. K té naštěstí nedošlo a katedrála zůstala „poutním místem všech unescových turistů“.  

Jediným původním středověkým portálem kolínské katedrály je ten západní … a to ještě ne zcela. Znalci ovšem tvrdí, že parléřovské originály jsou od kopií z 19. století lehce rozeznatelné. Portál Tří králů je již celý dílem Petera Fuchse z let 1872 až 1880. Jižní neboli Uršulin portál nabízí sochy Ludwiga Schwanthalera z roku 1847; jinak je ale jižní průčelí považováno za nejdokonalejší ukázku obnovy gotické stavby nejen v Německu. Severní portál si rozdělili sv. Bonifác, sv. Michael a sv. Maternus, východní část chrámu pak tvoří chórové kaple. Z nich musíme zmínit min. Křížovou kapli (Gerův kříž z r. 970), kapli sv. Engelberta (oltář sv. Jiří), Svatojánskou kapli (oltář Ukřižování a okno sv. Jakuba a Panny Marie z r. 1320), Axiální kapli (okno s výjevy ze Starého i Nového zákona z r. 1260), kapli sv. Agnes (sarkofág z r. 1100 a okno z r. 1320), kapli sv. Štěpána (okno Starého a Nového zákona z r. 1290) nebo kapli Panny Marie s Tříkrálovým oltářem Stephana Lochnera.

A když už jsme u těch vitrážových oken – všechna okna kolínské katedrály zabírají plochu asi 10.000 m², z čehož se přibližně 1500 m² dochovalo z oken středověkých (najdeme je téměř vždy ve spodní části oken). Přes svou různověkost působí okna jednolitým a velmi příjemným dojmem, který nenaruší ani moderní vitráže jižního transeptu. Ty na ploše 113 m2 v roce 2007 vytvořil dnes možná nejdražší malíř světa, tedy Gerhard Richter (barevný koberec z 11.500 stejně velkých kousků barevného skla má připomínat digitální pixely). Část vitráží na jižní straně chrámu věnoval Ludvík I. Bavorský. Zajímavá je také střecha Dómu – má plochu více než 12.000 m², váží asi 600 tun a nesou ji místo dřevěných trámů ocelové nosníky. Mozaiková podlaha chóru vznikla v letech 1885 až 1892, krypta pod ním je moderní, trojlodní a z roku 1960 pocházející.

Celý Dóm je ale nejen úžasnou architekturou, ale také jedním velkým muzeem se sbírkou velmi cenných uměleckých děl, které zde najdeme snad úplně všude. Tím absolutně NEJ je zřejmě relikviář Nejsvětější Trojice, klenot evropského zlatnictví přelomu 12. a 13. století. Skříňka s rozměry 220 x 110 x 153 cm je Mikulášem z Verdunu zhotovena v podobě baziliky a zdobí ji 74 postav ze zlaceného stříbra nebo tisícovka drahých kamenů a perel. Při jejím otevření v roce 1864 se zjistilo, že obsahuje kosti a zbytky oděvů. Ze zcela jiného důvodu byl ceněn relikviář Jana Pavla II z roku 2013, který skrýval kapku papežovy krve. V roce 2016 byl ukraden. Nádherně vyřezávané chórové lavice pro 104 hodnostářů pocházejí z let 1308 až 1311 a jsou největší v Německu. Zmínit musíme také slavnou sochu tzv. Milánské Madony z r. 1290, sochu Panny Marie s Ježíšem i několik dalších cenných pozlacených relikviářů. A také – alespoň pro mnohé - klenot č. 2. Tím je tzv. Gerův kříž, nacházející se nedaleko sakristie. Jedná se o velký dubový zlacený krucifix z 10. století, který je považován za nejstarší -  známou a velkou – volně stojící středověkou skulpturu na sever od Alp. Zajímavá je i dvojice kamenných desek na vnitřní stěně katedrály, na kterých jsou vytesány podmínky arcibiskupa Engleberta II. z let 1262 až 1967, které určovaly Židům podmínky pobytu v Kolíně nad Rýnem.

Soubor 21 cenných chórových maleb byl vytvořen v letech 1332 až 1344 a roku 1838 jej doplnily fresky rakouského malíře Eduarda von Steinle. Hlavní oltář, vysoký 4,5 m, byl vysvěcen v roce 1322, je z černého mramoru a s bílými bočními arkádami. Přední strana je stále původní a dominuje jí zobrazení Korunovace Panny Marie. Mezi chórem a lodí se nachází moderní mensový bronzový oltář z roku 1960 (autor Elmar Hillebrand). Klenotem je však hlavně zlatý oltář sv. Kláry z let 1350 až 1360, který se v katedrále poprvé objevil teprve v roce 1804 a většinou bývá uzavřen. Na svátek sv. Kláry se otevře do své šířky šesti metrů. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších oltářů 14. století v celém Německu a můžeme na něm vidět mj. 12 františkánských světců, 24 výjevů ze života Ježíše, ostatky svatých panen nebo žehnajícícho Krista s apoštoly. Hodnotný je rovněž oltář sv. Agilulfa Kolínského, který je skvělou antverpskou prací z roku 1520 s výjevy ze života a Umučení Krista (je asi 5,5 m vysoký a téměř 7 m široký).

Za pozornost jistě stojí také více než 2 m vysoké chórové sochy, tedy Kristus, Panna Marie a apoštolové, pocházející z let 1270 až 1280 a dílny katedrálního architekta Arnolda, které obklopují vzácné tkaniny. Zapomenout nelze ani na sochy na pilířích lodi. Plastiky z období kolem roku 1322 zobrazují 12 apoštolů, Ježíše, Pannu Marii (ta je z r. 1470) a sv. Kryštofa. Autorem je Tilman van der Burch. A nemůže zde, samozřejmě chybět ani katedrální pokladnice, tedy Domschatzkammer. V prostorách z 13. století byla vybudována roku 2000 a jedná se o šest místností na třech podlažích, kde se na ploše 500 m2 nacházejí vzácné relikviáře, liturgické předměty, roucha a insignie arcibiskupů od 4. do 20. století, středověké plastiky a další poklady. Část monstrancí a křížů však zmizela při loupeži v roce 1975.

Katedrála je, pochopitelně, rovněž místem posledního odpočinku několika desítek významných osobností. V drtivé většinou se jedná o mužské členy německých šlechtických rodů, kteří rytířské turnaje vyměnili za roucho vysokých církevních hodnostářů. Výjimku tvoří polská královna Richenza Lotrinská. V kolínském Dómu se také nachází několikatery varhany. Kromě dvou malých nástrojů v kaplích a jednoho v chórovém ambitu jsou to dva hlavní orgány, které byly zhotoveny bonnským stavitelem varhan Klaisem v roce 1948 (severní transept) a 1998 (tzv. vlaštovčí hnízdo v hlavní lodi).

Katedrála má celkem 11 zvonů, mezi nimiž jsou stále 4 středověké. Největším zvonem – a největším závěsným zvonem světa - je sv. Petr, který svými 24 t od roku 1924 zatěžuje jižní věž. V té najdeme ale i dva velké pozdně středověké zvony; Pretiosa (10,5 t) pochází z roku 1448, Speciosa (5,6 t) je o rok mladší. Nejstarší zvony katedrály najdeme ve věži nad křížením lodí – oba byly ulity již ve 14. století. Jižní věž je přístupná po tříplošinovém úzkém točitém schodišti (podle různých informačních pramenů má 509 až 533 schodů), díky kterému lze na Kolín pohlédnout z plošiny ve výšce 97,5 m. Mezi oběma hlavními věžemi funguje průchozí „výstavní tunel“. Zajímavá je i věžička zvaná Vierungsturm. Jedná se o neogotickou věžičku, kterou v letech 1959 až 1962 – a ve stylu art-deco - postavil Erlefried Hoppe jako náhradu za věžičku zničenou během II. světové války.

Úplný závěr tohoto předlouhého povídání budou tvořit už jen čísla, z nichž min. dvě již byla zmíněna dříve. Exteriér katedrály je dlouhý 144.58 m a široký 86,25 m. Šířka transeptu dosahuje hodnoty 39,95 m, šířka interiéru lodě 45.19 m a západního průčelí 61,54 m. Výška severní věže je 157.38 m, jižní věž je o 7 cm nižší. Výška hřebene střechy dosahuje 61,1 m, vnitřní výška hlavní lodi 43,35 m. Katedrála má „užitnou plochu“ asi 7.914 m², plochu oken nějakých 10.000 m² a střechy přibližně 12.000 m². Obestavěný prostor je odhadován na 407.000 m³ a hmotnost stavebního kamene na 300.000 tun. Chrličů zde najdeme celkem 108, zvonů 11. Míst k sezení je v interiéru 1.200, ke stání 2.800. Zajímavá je rovněž informace o tom, že roční náklady na údržbu katedrály údajně dosahují na cca sedm milionů euro nebo že echo v katedrále doznívá téměř 13 sekund.

Současný pohled na největší katedrálu Německa, jejíž dokončení v roce 1880 (tedy po 632 letech) bylo oslavováno jako národní svátek, byl poprvé umožněn v roce 1894, kdy při výrazném rozšíření hlavního nádraží bylo strženo množství okolních budov.

První díl vyprávění o kolínské katedrále na:
https://www.turistika.cz/mista/kolin-nad-rynem-katedrala-sv-petra-dil-i-kolner-dom-unesco/detail