Kolín nad Rýnem - Most Hohenzollernů (Köln am Rheim – Hohenzollernbrücke)

Železný – a železniční – obloukový kolínský most Hohenzollernbrücke je zřejmě nejznámější technickou stavbou tohoto německého velkoměsta. Kromě nezpochybnitelného půvabu samotného mostu na tom má jistě hlavní zásluhu fakt, že z něj – nebo přes něj – bývají nejčastěji pořizovány fotografie zdejšího slavného Dómu. Most, který byl pojmenován podle významné švábské dynastie, je 409 metrů dlouhý, 29 m široký a byl postaven v letech 1907 až 1911. V květnu roku 1911 jej slavnostně otevřel císař Vilém II. Jeho podobu určil tehdejší významný berlínský architekt Franz Heinrich Schwechten za pomoci svých kolegů Friedricha Dircksena a Fritze Beermanna. A hned na úvod si ještě musíme prozradit, že se jedná spíše o most kolejový než železniční, protože po něm jezdí také kolínské tramvaje.

Původně se jednalo o stavbu, která byla spojením dvou mostů železničních a jednoho silničního. Tento most nahradil starší Katedrální most (Dombrücke), který přestal kapacitně dostačovat. Během obou světových válek sloužil most zejména k přepravě vojáků a bojové techniky na západní frontu. Most byl následně přes opakovaná bombardování Kolína spojenci poškozen jen lehce a nakonec zůstal jediným zachovaným mostem přes Rýn ve městě. Paradoxně byl přesto zničen, protože jej v březnu roku 1945 vyhodila do vzduchu sama německá armáda ve snaze zabránit obsazení Kolína americkou armádou.

Po skončení války tak musel být most přebudován, čímž v roce 1948 (resp. po úpravách z let 1956 až 1959 a 1986 až 1987) získal svou současnou podobu, kdy silniční most již nebyl obnoven, a železniční trať doplnila oboustranná lávka pro pěší s cyklostezkou. Významná součást německé – i evropské – železniční sítě dnes přímo navazuje na hlavní kolínské železniční nádraží, nacházející se vedle katedrály. zajímavostí, spojenou s budováním Hohenzollernbrücke, je fakt, že nový most byl postaven za nepřerušeného provozu na Katedrálním mostu, který byl přitom postupně nahrazován. Po svém dokončení se skládá ze tří dvojitých klenutých oblouků a jeho majitelem je dnes společnost Deutsche Bahn AG.

Z technických údajů musíme zmínit alespoň ty základní. Jedná se o šestistupňový železniční most s pěšími a cyklistickými trasami na obou stranách. Celkové je dlouhý 409,19 m (jednotlivé obloukové části pak 111,88 m, 167,75 m a 122,56 m) a 26,2 m široký. Stavební náklady činily přibližně 14 milionů marek a v současné době po mostě přejede více než 1200 vlaků denně (na počátku I. světové války to však bývalo téměř dvakrát tolik).

V době, kdy byl most dokončen, musel získat - samozřejmě i kvůli nedaleké katedrále – nějakou tu architektonickou výzdobu. A tak se zde objevily vysoké neorománské věže a čtyři jezdecké sochy pruských králů a německých císařů z rodu Hohenzollern, které daly mostu jeho jméno. Jednalo se o Fridricha Viléma IV. (sochař Gustav Blaeser), Viléma I. (Friedrich Drake), Fridricha III. a Viléma II. (obě sochy vytvořil Louis Touaillon). Sochy vládců Porýní tehdy ještě doplnila kamenná figurální výzdoba berlínského sochaře Gottholda Riegelmanna. Po rekonstrukci mostu v roce 1948 byly o deset let později strženy zdobné portálové vstupy a zmizela odsud také kamenná dlažba.

Široké chodníky a cyklostezky se zde objevily v roce 1989, stejně jako tři severní stylové mostní úseky pro dvě další železniční tratě. Sice byla tato úprava provedena tak, aby nebyl nijak narušen vzhled této technické památky, ale při bližším pohledu je zřejmé, že tato část mostu již byla svařena a nikoliv nýtována. Zajímavé také je, že na obou jižních částech nejsou koleje uloženy na štěrkovém loži, ale jsou připojeny přímo k mostní konstrukci. Na východním předmostí ještě přibyla v roce 1998 veřejná horolezecká stěna a podél chodníků pro pěší později také „tuny“ dnes tolik populárních – a z Itálie i k nám dorazivších - „zámků lásky“. A přesto, že jich zde jsou desetitisíce, statiku mostu údajně nijak nenarušují. Koneckonců proč ne, když už se most Hohenzollernbrücke dávno objevil i v textech básní …