Kolín nad Rýnem – radnice (Köln am Rheim - Rathaus)

Renesanční kolínská Radnice bezesporu patří mezi nejvýznamnější památky tohoto pozoruhodného historického města, ležícího na řece Rýn, a její věž k jeho hlavním dominantám. Koneckonců místní obyvatelé, obdivovatelé památek i mnozí historici a znalci umění si často výrazy kolínská Radnice (Kölner Rathaus) a radniční věž (Rathauslaube) spojují v jeden „terminus technicus“ stejného významu. A právě pod touto 61 metrů vysokou – a od počátku cechovní - věží se často schází skupinky turistů, aby si prohlédli její sochařskou výzdobu. Je tam i troška chrličové erotiky a tak nikomu ani moc nevadí, že téměř všechny postavičky na věži vznikly poprvé až na konci minulého století. Představují se zde tak snad všechny skutečně významné postavy historie Kolína, která trvá již více než dva tisíce let. První zmínka o zdejší radnici přitom pochází již z roku 1135. Jednalo se o románskou stavbu, postavenou na římských základech v židovské čtvrti. Po získání statusu svobodného císařského města si také Kolín mohl postavit onu radniční věž. Ta současná je pozdně gotický pětipatrový osmihran, zdobený téměř 130 kamennými sochami. Nejznámější je ovšem „orlojová“ vyřezávaná dřevěná vousatá tvář zvaná Platzjabbeck, která každou hodinu zaklape sanicí a vytáhne jazyk. Patnáctmetrů široká renesanční lodžii – tedy Rathauslaube – postavil roku 1569 – podle některých informačních pramenů ovšem až o čtyři roky později - Wilhelm Vernukken.

Novodobou historii nejstarší německé Radnice – i celého města, v jehož centru se nachází – výrazně ovlivnila II. světová válka. Po ní byla samotná budova Radnice ještě celkem v pořádku, ale její věž byla značně poškozena a téměř kompletně ohořelá. Zničena byla také část – od 19. století, kdy také byla rozšířena o knihovnu - zvaná „Španělská“, která byla, celkem paradoxně, postavena ve stylu holandské renesance a kterou po válce velmi rychle postavili znovu. Velká rekonstrukce celé Radnice proběhla hned v roce 1950, a to včetně její nejznámější místnosti zvané Hansasaal (z roku 1330). Tato gotická hala zabírala vždy celé horní patro a původně se nazývala Dlouhý sál. Rekonstruována byla také zvonkohra. Mezi „paradoxy“ s radnicí spojované patří také fakt, že při pogromu do okolní židovské čtvrti si kolínští zapálili v roce 1349 rovněž svou radnici. I proto se prý o deset let později rozhodlo o stavbě radniční věže.

V současné době je Radnice opět významnou – a státem chráněnou - kolínskou památkou a pro turisty je přístupná. Návštěvu je však nutno předem rezervovat přes společnost KölnTourismus. Při cestě na Radniční náměstí (Rathausplatz 2, ale cesta na Alter Markt vás dovede k radnici také), nacházejícím se v městské čtvrti Innenstadt, je pak nejlepší použít tramvajové linky č. 5 nebo metra (vždy zastávka Rathaus). Nedaleko Radnice zastavuje rovněž autobusová linka č. 132.

Další řádky už jsou opět určeny hlavně fajnšmekrům, nadšencům typu autora tohoto článku a několika dalším podobně „postiženým“ jedincům ….

O výstavbě radničně – cechovní věže rozhodla zdejší městská rada v létě roku 1406 a její stavba následně proběhla v letech 1407 až 1414. Od roku 1440 pak sloužila jako trezorový archiv důležitých městských listin, dokladů o udělení různých práv a výsad i finančních prostředků Radnice. Stavitelem nebo spíše „správcem stavby“ byl určen Roland von Odendorp, dočasný starosta Kolína nad Rýnem. Věž Ratsturm je oktagonální, postavená v holandském stylu. Je pětipodlažní, s užšími horními dvěma patry a přístupná po boční schodištní vížce. Díky své výšce 61 m se horní patro stalo městskou hláskou. Kamenné sochy na věži postupně zvětrávaly a rozpadaly se. Na počátku 20. století jich bylo asi 80 nahrazeno, ale většinu všech soch pak zničila II. světová válka. A tak mezi roky 1988 až 1995 získala radniční věž 124 nových postav. 

Samostanou kapitolou je pak již zmíněný – a na východní straně se nacházející – Platzjabbek. Vousatý a kloboukem obdařený „plazič jazyka“ vznikl už v 15. století, je umístěn pod věžními hodinami a v roce 1913 získal příslušnou mechaniku. Zajímavý je také fakt, že je v radniční věži od roku 1958 umístěno 45 bronzových zvonů, které sem darovali novodobí nástupci kolínských středověkých cechů. Zvonkohta přehrává různé - počítačovým programem řízené – melodie. Ve 2. a 3. patře jsou dnes uloženy hlavně dary partnerských měst, v horním patře se nachází malé lapidárium, kde je umístěno mj. i několik přeživších originálů původní sochařské výzdoby.

Již v roce 1404 stála před Radnicí balkonová lodžie, kterou nahradil až dvojpodlažní objekt architekta Wilhelma Vernukkenaz let 1569 až 1573. Velkolepá stavba ve stylu antverpské renesance, která je i dnes využívána k veřejným projevům, přišla městskou radu na 110.000 zlatých guldenů. Vzhledem k velmi vážnému poškození během II. světové války musela být renesanční lodžie téměř kompletně přestavěna. Její výzdobu tvoří mj. medailony s hlavami římských císařů nebo reliéfy s obrazy z dějin města (politické boje o radnici, střety o „vládu“ nad městem mezi sílami církevními a světskými představované reliéfem s legendárním bojem starosty města Hermanna Gryna se lvem) nebo ve vrcholovém výklenku se nacházející socha Spravedlnosti (Justitia). Na parapetu horního patra jsou zpodobněny dvě scény ze Starého zákona (Samson se lvem a Daniel v jámě lvové). Ve vstupním foyer pak najdeme Gernotovy bronzové dveře í kopii nádherného a slavného Oltáře patronů městských od Stephana Lochnera (orig. 1440). Odsud pak vstupujeme do centrálního halového prostoru se „vznášejícím se baldachýnem“(jedná se Trierovu volně zavěšenou stropní malbu občas nazývanou Monumentální oblak) zvaného Piazzetta.

Téměř 13 m vysoká Piazzetta vznikla ve východní části Radnice teprve v roce 1863, a to v rámci rekonstrukce, prováděné stavitelem Juliem Raschdorffem. Druhá světová válka ničila i v této části radničního komplexu a tak byla zahájena stavba Piazzetty velkorysé moderní, byť za použití části starých plánů. Průsvitná baldachýnová střecha s terasou na betonové konstrukci a podlahová plocha 900 m2 jsou hlavními znaky Piazzetty. K ní přiléhá Laurenzova věž z roku 1541 se stejně starým malým arkádovým nádvořím zv. Löwenhof. To bylo až do roku 1594 středověké a otevřené, poté prošlo renesanční přestavbou při zachování gotického žebroví a chrličů. Na západní straně zde najdeme alabastrovou Petrovu fontánu z roku 1662, kterou zdobí barokní andílci a která pochází z kolínské katedrály.

Z radničních místností je potřeba upozornit např. na věžní sál Senátní (Senatssaal), kde původně zasedala městská rada, zejména na jeho vstup. Dveře totiž pocházejí z konce 16. století a jsou bohatě zdobeny plochými intarziemi. Celý portál je dílem Melchiora von Reidt, který v roce 1600 vytvořil i zasedací lavice Rady. Nejvýznamnějším sálem celé Radnice je však již zmíněný Hanzovní sál (Hansasaal) z 14. století, původně nazvaný Langer Saal. Ten při pogromu vyhořel, roku 1349 byl zrekonstruován a ozdoben gotickými nástěnnými malbami. Historické centrum Radnice se postupně stalo také soudní síní nebo reprezentativní místností určenou k zasedání městské rady … a na konci II. světové války vyhořelo. Sál však byl následně komplexně obnoven ve vrcholně gotické podobě. Impozantní klenutá hala má délku 30 a šířku více než 7,5 m a jeho nejvyšší bod dosahuje 9,58 m. Zatímco tufové obložení stěn bylo obnoveno, od kopií původních okenních vitráží se upustilo. Klenotem sálu však zůstává jižní stěna s řadou 190 cm vysokých gotických soch, nazvaných „Devět dobrých hrdinů“. Najdeme zde mj. Alexandra Velikého, Julia Caesara, krále Davida i Artuše nebo císaře Karla Velikého. Osm proroků na severní straně pochází z roku 1410. Tomuto místu se říká Prorokova komora a byla to vlastně chodba spojující Hansassal a Ratsturm. V roce 1863 byla Prorokova komora přestavěna novorenesančně.Za krátkou zmínku stojí také tzv. Skořápková síň, tedy taneční sál s nádhernou rokokovou výzdobou, Řeznický sál a Bílý sál, s tapiseriemi z 18. století. Tyto prostory však byly zničeny během II. světové války a na jejich místě vyrostla v roce 1972 nová prosklená recepční hala se štukovým stropem tapiseriemi a zrcadlovou stěnou (arch. Josef Faßbender a Fritz Ahrend).

Nejnovější část předválečné staré Radnice vznikla v roce 1920, ale stejně jako Španělská budova z let 1608 až 1615 byla během II. světové války z velké části zničena. Spanischer bau, pojmenovaná na počest španělským delegátům, kteří sem zavítali během Třicetileté války, pak byla v roce 1953 kompletně přestavěna. Součástí radnice jsou také rozsáhlé základy bývalého pretoria starověkého římského města, které bylo zničeno při zemětřesení na konci 8. století. V současné době je pretorium začleněno do nové budovy, která byla postavena v letech 1954 až 1956 podle návrhu Theodora Teichena a Franze Lowensteina a je možno si ho prohlédnout. V historické radnici se i dnes konají svatební obřady. K tomu je určen sklepní prostor věže (jediná místnost radniční věže, která dodnes zůstala v původní podobě a která byla původně vinným sklepem městské rady) a tzv. Rentkammer s kapacitou asi 80 hostů (původně městský archiv).

Zajímavé je shrnutí stavebního vývoje kolínské radnice. Nejstarší německá radnice, jejíž historie se již píše přibližně 900 let, je vlastně komplexem budov, které postupně vznikaly v různých architektonických stylech. Historická budova radnice ve 14. století, gotická věž v 15. století, renesanční lodžie (Rathauslaube nebo Loggia) a arkádové nádvoří Löwenhof v 16. století a moderní atrium Piazzetta ve 20. století. Slavná Spanischer Bau vznikla v 17. století a rozšiřuje radnici směrem do Rathausplatz, ale není přímo spojena s hlavní budovou. Během bombardování za II. světové války byla téměř celá radnice zničena. Zachována zůstalo jen její průčelí a část radniční věže; zbytek pak byl přestavěn v moderním stylu. Díky tomu vznikla Piazzetta, jejíž obvodové zdi tvoří různé budovy radničního komplexu.

Omluvná poznámka na závěr: Rčení „Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí“ zná asi každý. My do Kölnu přijeli pozdě, čímž si uškodili – a o to méně stihli. Proto je fotogalerie tentokrát taková pomenší až slabá …