Kolín nad Rýnem – sochy na radniční věži (Köln am Rheim - Ratsturmfiguren)
Gotická věž kolínské Radnice je jednou z nejkrásnějších, nejznámějších a nejzajímavějších památek tohoto německého města s historií, trvající již více než dva tisíce let. Věž byla postavena v letech 1407 až 1414 jako cechovní a měla symbolizovat sílu měšťanského stavu a světské moci, která v té době s mocí církevní rozhodně nebyla ve vztahu, který by se dal nazvat shodou, smírem či snad dokonce přátelstvím. Od roku 1440 byla tato 61 metrů vysoká stavba městským archivem i pokladnicí a sloužila také jako požární hláska. Předmětem tohoto článku však nebude historie, funkce ani význam této nádherné věže, ale více než 120 soch, které ji zdobí.
Tyto skulptury mají dlouholetou tradici a v současné době již fasádu věže zdobí třetí generace soch. Ta první vznikla hned na počátku 15. století a byla oslavou Kolína nad Rýnem jako svobodného císařského města. Podobu těchto soch už dnes, bohužel, neznáme a nevíme ani, koho představovaly. V každém případě byly z věže odstraněny – jako totálně „zvětralé“ – po téměř třech stoletích, přesněji na konci toho sedmnáctého. Neporušené zůstaly jen některé sochy, kryté baldachýnem, např. ty portálové. Tyto skulptury zde byly k vidění ještě v 19. století.
O dalších 70 let později byl komplex budov kolínské Radnice rekonstruován, ale muselo uplynout ještě třicet let, než byla navržena druhá generace věžních soch. Dalších 11 let ovšem trvalo, než byla na věž umístěna poslední z nich (údajně jich tenkrát bylo „jen“ 81). Sochy byly vyrobeny z nekvalitního pískovce, a proto „ztratily svou tvář“ již po 20 letech. Městská správa je následně nahradila sochami z podstatně odolnějšího organogenního vápence.
V průběhu II. světové války byla radniční věž vážně poškozena a dá se říct, že ji letecké bomby téměř zničily. Hned v 50. letech minulého století byla zahájena rekonstrukce věže, která jí měla vrátit „starou“ podobu. Věž nejprve získala „kamenné obložení“ a byly na ni umístěny konzoly pro uchycení 103 soch. V roce 1975 byla věž znovu rekonstruována, ale zůstávala stále bez jakékoliv sochařské výzdoby. Ještě téhož roku ale městská rada rozhodla o instalaci třetí generace skulptur. Až v roce 1983 vypracovala komise návrh sochařské výzdoby a následně bylo vyrobeno všech 124 soch. Jako materiál byl zvolen tvrdý vulkanický tuf z Weibernu a v roce 1995 bylo hotovo. Sochy byly impregnovány akrylovou pryskyřicí … a to také způsobilo jejich rychlý konec. Po deseti letech tak šly opět dolů a začátkem roku 2008 začali vybraní sochaři vytvářet skulptury nové, které měly být přesnými kopiemi svých předchůdců. Jako materiál byl tentokrát zvolen francouzský vápenec ze Savonnières a na konci listopadu 2008 byly nové sochy dokončeny.
Spodní část věže zdobí významné osobnosti z období končícího závěrem středověku. V prvním až třetím patře se nacházejí chronologicky – a vzestupně - seřazené osobnosti, které byly pro Kolín důležité a které zvýšily jeho věhlas. No a ve čtvrtém patře najdeme postavy svatých městských patronů. Samostatnou kapitolou je Jabbek neboli Platzjabbek, nacházející se pod věžními hodinami. Jedná se o dřevěnou vousatou hlavu s kloboukem, která každou hodinu otevře ústa a vyplázne jazyk. Pochází z 15. století, mechanika z roku 1913. Před rokem 1945 však bylo rozdělení soch trošku jiné. V přízemí se nacházely postavy významných kolínských knížat a arcibiskupů, v prvním patře zástupci obou pohlaví z významných zdejších rodů, druhé patro bylo cechovní, třetí zasvěceno vědě a umění a to nejvyšší patronům města.
Vraťme se teď na konec 19. století, kdy v roce 1893 vzniklo pro přízemí prvních devět soch, které vytvořili Johann Degen, Alexander Iven, Peter Kurten a Heinrich Schmitz. V letech 1900 až 1902 pak sochaři Wilhelm, Albermann, Degen, Rohte, Barutzky, Schreiner, Steinbach, Kürten, Morgenstern, Stockmann a Dörrenbach,dokončí dalších 71 pískovcových soch. Celkové náklady 72.978 marek a životnost 23 až 25 let. Nové vápencové sochy pak vytvořili umělci Erwin Haller, Carl von Mering, Eduard Schmitz mladší, Johann B. Carpenter, Brandt-Sobieski a Peter Sperling.
Po II. světové válce byly v „hromadě sutin" objeveny pouze sochy z jižní strany věže. V roce 1981 byl komisí historiků vypracován „nový sochařský program“, který stanovil, že všechny postavy, které budou na věži následně umístěny musí mít úzký vztah k historii města, nesmí být považovány za „negativní“ a hlavně si žádná ze zpodobněných postav nesmí dovolit být naživu. A o pět let později byla určena koncepce chronologického rozmístění soch, o kterém jsme se zmínili již v předchozích řádcích. A vznikl velký problém, který je dnes znám jako „gender“. Prostě mezi těmi postavami bylo jen pět žen. Vysvětlování, že muži dělali politiku a umění nebo válčili, zatímco ženy jim doma hlídaly děti a teplo rodinného krbu, nepomohlo a téměř na dva roky byla práce sochařů zastavena. Poté se „pár chlapů ze seznamu vyhodilo“ a počet žen se zvýšil na plnoletých 18. Tato varianta již byla přijata a 124 schválených osobnosti „šlo do výroby“. Ke slovu se dostalo 9 sochařek, 48 sochařů a weibernerský vulkanický kámen. Rychle bylo obnoveno pět starých soch a vše ostatní už byly skulptury třetí generace. Náklady 2,5 milionu DM … a začátkem roku 2008 začínali sochaři znovu, stejně, ale z francouzského vápence. Od listopadu 2008 už ale všech 124 soch skutečně zdobí kolínskou radniční věž. Přesto se však do úst dere otázka: „Na jak dlouho to bude tentokrát?“
Mnohá jména osobností, jejichž sochy na věži najdeme, nám neřeknou vůbec nic. Poprvé sem byly umístěny v období let 1988 až 1992 a mezi jejich autory se nejčastěji opakují jména Erwin Nöthen, Helmut Moos, Titus Reinarz a Elisabeth Perger. Každá socha měla svého sponzora, mezi kterými byla např. také Kolínská pivovarská asociace nebo fotbalový 1. FC Koln; sochy žen pak sponzorovaly v drtivé většině nejrůznější ženské spolky. A prozraďme si na závěr alespoň pár hodně známých jmen, jejichž „podobenky“ můžeme na věži vidět (bude to formou jmenného seznamu a chronologicky zdola nahoru):
Přízemí: Císař Augustus, Marcus Vipsanius Agrippa, Agrippina mladší, Konstantin Veliký, Karel Veliký, Otto I., Innocent III., Rudolf I., Urban VI., Maximilian I.
První patro: Jan I. Brabantský, Mistr Eckhart, Stephan Lochner, Peter Paul Rubens
Druhé patro: Melchior z Reidtu, Anna Maria van Schurman, Georg Simon Ohm, Fridrich Vilém IV., Ferdinand Hiller, Jacques Offenbach, Karel Marx
Třetí patro: Max Bruch, Nicolaus A. Otto, Wilhelm Marx, Heinrich Böll
Čtvrté patro: sv. Petr, Kašpar, Melichar a Baltazar, sv. Voršila neboli Uršula z Kolína, Bruno Kolínský, Albert Veliký, Jan Duns Scotus, Adolph Kolping, Edith Steinová neboli sv. Terezie Benedikta od Kříže
Původními sochami jsou v současné době už pouze Jindřich IV. (přízemí), Ida neboli sv. Marie z Kapitolu, Mikuláš z Verdunu, Arnold ze Siegenu a Michael z Aizingu (1. patro)..
Aby byla informace o sochařské výzdobě kolínské radniční věže kompletní, musíme zmínit také kamenné chrliče, které zdobí nároží této krásné gotické stavby. A jak už to u těchto pozoruhodných uměleckých výtvorů bývá zvykem, mají kromě účelu dekorativního a ryze technicko – praktického také funkci ochrannou. Tyto – v drtivé většině – tajemné démonické figurky mají totiž „svou“ stavbu chránit před démony skutečnými, zlo přinášejícími. Tady se však často nejedná o klasické chrliče, jaké známe např. z gotických katedrál, ale mnohdy spíše o postavičky až lascivně erotické. Ty se ovšem na německých katedrálách vyskytují poměrně často také.