Kopec Pohoř u Oder prošpikovaný historickými důlními díly a přírodními zajímavostmi.

      Kopec nedaleko Oder s nevšedním názvem „Pohoř“ není až tak obyčejný. Pozorného cestovatele vlakem ze Suchdolu nad Odrou směrem do Oder, Vítkova, případně až do konečné stanice v Budišově nad Budišovkou zaujmou chvíli po přiblížení se ke kopci značně prudké svahy a jen chvíli po tom i menší lom. Celá tato oblast Nízkého Jeseníku, táhnoucí se prakticky až za hranici Ostravy k Jilešovicím je proslulá břidlicí. Pro nás je to materiál naprosto běžný a i z hlediska nerostných surovin není jeho význam až tak velký a nejedná se podle „Horního zákona“ o „vyhrazenou“ surovinu [1]. Může se tedy s touto surovinou nakládat poněkud volněji a v dávnější historii, když se zde břidlice těžila, ji mohl těžit prakticky jakýkoliv majitel pozemku. Do současné doby naštěstí zbylo nemálo svědků této zajímavé minulosti. Skupinu několika objektů najdeme i na nevysokém kopci Pohoř. Nevysoký, ale ve srovnání s okolím vcelku výrazný kopec. Určitě si zaslouží pozornost všech, které lákají nevšední místa.

      První turistickou zajímavostí je profil kopce. Ač z dálky může vypadat nevýrazně už první kroky z údolí nebo pohled z vlaku na velice prudké svahy turistu zaujmou a velmi rychle rozehřejí. Já jsem se nejprve dopravil vlakem do města Odry a z něj se vydal po hlavní cestě jižním směrem k nejjižnějšímu „cípu“ kopce Pohoř. Cesta se poměrně táhla a jít po hlavní asfaltové cestě mezi Odrami a Suchdolem nad Odrou není to nejpříjemnější. Hezkým zpestřením jsou alespoň rybníky na opačné straně. Za železničním přejezdem se nejprve musím podívat na onen „minilom“ a poté se vrátím kousek zpět, abych se připojil na lesní cestu, kterou velmi rychle nabírám výšku. Rozdíl mezi vrcholem a údolím je nečekaně značný – zhruba 200 metrů. Pohybuji se po nejnižší vrstevnicové lesní cestě, jež mě dostává do míst z nichž pohled dolů budí respekt.

       Svah je skutečně velmi strmý – nechtěl bych uklouznout. Netrénovaným může pohled do údolí v některých okamžicích poněkud „zatočit hlavou“. V teplém dni mi stín lesa zpříjemňuje postup. Dostávám se na spojnicí několika lesních cest, kde je i díky vyrubanému lesu krásný pohled hluboko do údolí, kde se řeka Odra již více odklání od silnice a možná procházím oblastí nazvanou „Medvědí rokle“, ale nejsem si stoprocentně jistý, jestli to bylo přesně zde. Co však vím určitě, je to, že sice stále stoupám, ale jakoby se kolem vrcholu vracím zpět k jihovýchodnímu svahu. Dostávám se k nenápadnému rozcestníku, kde není zcela jasné zda je odbočka, kterou si vybírám, tou pravou.

       Po dlouhém stoupání je to příjemný odpočinek, protože klesám a to zcela pohodlnou cestou. Svahy jsou stále poměrně prudké. Po této cestičce již jdu vcelku dlouho, až se mi zdá jestli jdu dobře. Za chvíli zahlédnu „rokli“ a v jednom místě pod lesní cestou něco co můj pohled hned zaujme. Je to v dálce, ale vypadá to jako mříž nebo vrata. Co jiného by v těchto místech mohlo takto vypadat, než nějaký tajemný vstup do podzemí – nějaká štola.

      Sestupuji níž a zahlédnu jednak hluboké koryto potůčku a nad ním po levé straně i skalní výchozy. „Musím“ se „nutně“ dostat blíž abych lépe viděl…

      Dobře se to řekne, ale hůř vykoná. Chvíli musím hledat místo, kde by bylo možné alespoň nějak sestoupit, ale nakonec se to přece jen daří. Jsem v údolí mezi dvěma strmými svahy značně převyšující mou výšku. Neodolám zvědavosti a musím postupovat „proti proudu“ potůčku, který ani moc neteče. Scenérie jsou velice zajímavé, i když rychlost postupu se logicky výrazně snižuje. Svahy se zmenšují a mají i stále menší strmost. Dostávám se až na konec lesa, který zde již přechází v louku. Jsem na cestě a sestupuji zpět opačným směrem, abych si nevšední koryto potůčku vyfotil i shora. V tom okamžiku zahlédnu níž i něco co je oploceno masivním dřevěným plotem.

       Když sestoupím, tak je jasné, že jsem se dostal k hlavnímu cíli výletu – ke Zlatému dolu. V kontrastu s názvem se zde zlato netěžilo, ale byl to pokus o získávání stříbra. Chápu proč jsou důlní díla oplocena, často jsou to solidní „škarpy“ a Zlatý důl poctivému důlnímu dílu určitě ostudu nedělá. V historii by měl mít hloubku kolem dvaceti metrů, dnes již „jen“ zhruba polovinu. Zhučet dolů bych určitě nechtěl. Jen tak se dívám na výstupky ve skále porostlé mechem a přemýšlím jak by se odtud dalo vylézt. V mém pohledu je to jasná beznaděj – dobrý horolezec by asi vylezl, ale já určitě ne. Nedělám žádné ptákoviny, ale snažím se co nejdelším natažením rukou udělat co nejvzdálenější záběr. Pohledem dolů určitě nejsem zklamán. Potůček má také vznešené jméno, jmenuje se „Zlatý“. V nejkrásnější části vytváří několik schodů, které při větší vodě mají vytvářet malé vodopády. Sestupuji níž až mám po levici mostek přes potok i úzkou a ne úplně jistě vypadající pěšinku, která mě dovede až k zamřížovanému ústí jedné ze štol. Podle toho co je přes mříž a listí vidět, tak na začátku nepříliš klesající. Bohužel dál již nedohlédnu.

      Měly by se zde nacházet i další menší důlní díla, ale ty už musím hledat. Nápovědou je mi táhnoucí se propadlina. Na jejím konci vidím malou oplocenou oblast, kterou si za cenu menšího prodírání se stromy a křovím mohu prohlédnout i z hora a dalších stran. Můj výlet pokračuje přes rozhlednu Olšová a dále po modré až do Suchdolu nad Odrou. Tato cesta se ještě vcelku hodně táhne - však nemá jen jeden kilometr. :-) Kousek za rozcestím „Kletenský les – rozcestí“ nějak z modré sejdu až nakonec vyjdu v údolí lidem zapomenutém a občas procházím kolem chatek, jež mají jako nevšední kulisu menší lomové stěny. Nakonec obcházím přehradu v Kletné z opačné strany a napojuji se na žlutou turistickou trasu, která mě velmi dlouze vede přes celý Suchdol až na jeho konec, na nádraží, kde mě za chvíli vlak dopraví do Ostravy.

      Ale od popisu cesty ještě na chvíli k tomu, co se v okolí Oder těžilo. Vznikly zde velmi zajímavé štoly a některé i velice rozsáhlých rozměrů, že se jim začalo říkat doly. Většina z nich je nepřístupná, ale některé jsou. Vždy je dobré se domluvit nebo použít objednávkový systém (například v případě Flascharova dolu ve Veselském kopci (radioamatéry vyhledávaném vysílacím stanovišti)). Některé štoly lákají k nahlédnutí, ale je rozumné této touze odolat. Některé totiž, odhlédněme od tolikrát mnou omílaných právních aspektů – až je mi to někdy trapné, mají i skutečná rizika ve formě pastí. Mnoho štol a nemusí se jednat jen o ty na Odersku, ale obecně, případně i jeskyní, bývají částečně nebo i úplně zatopeny. Míra zatopení i aktuální hladina vod a profilu té které štoly nebo jeskyně může dělat místo například „jen“ nepříjemným (když se člověk neplánovaně vykoupe, ale má šanci se dostat zpět ven), ale v některých případech i zákeřně zrádným. Kdo se nevybaví a nepoužije ve vhodný čas (dokud má na to ještě čas – ve stylu – „teď to ještě není nutné“) a zahučí tam, kde to nečeká, tak má velký problém. Dostat se po hladké kolmé stěně nebo „schodu“ z vody nahoru může být značný a pro většinu nešťastníku až nemožný výkon. Zrádnost štol může být i ve velké prašnosti a konkrétním mikroklimatu. Zkrátka a jednoduše v některých místech může být dohlednost před sebe jen na pověstný „poslední krok“. Člověk má velké štěstí, pokud dostane k dobru alespoň další dva nebo tři kroky před oním spolehlivě uvězňujícím srázem. Chápu dobrodružné povahy kluků dob dávných i ne tak vzdálených – těžko jim něco říkat, určitě je to miliónkrát lepší zábava než „ubohé virtuální hry“ dnešní mládeže. Každého to naučí zdravému úsudku, zdravému odhadu svých omezených možnosti. Vždy byly skupiny, které tyto místa lákaly, ale dotyční měli i svou úctu. Nikdy by třeba nezničili zajištění (mříž, vrata) jeskyně nebo štoly, jak dnes není až tak výjimečné. A navíc je to ve velkém množství případů značně nebezpečné především pro ostatní – místa neznalé. Sám jsem zažil případy, kdy se skupinka běžných turistů snažila dostat do jedné poměrně zrádné jeskyně, protože prý v ni měla být „keška“. Mělo by být dobrým pravidlem, aby se tyto věci umisťovaly třeba v blízkosti nějakého zajímavého místa, ale určitě ne na těch nebezpečných. Je třeba si uvědomit, že většina „hledačů kešek“ nejsou zkušení jeskyňáři ani horolezci, což je případ většiny lidí, kteří tam mohou zavítat.

      Vedle běžné břidlice se zde těžili i nejrůznější polymetalické rudy, stříbro – právě v případě popisovaného „Zlatého dolu“ (zlato se například těžilo v nepříliš vzdálených Zlatých horách jako určitá nepatrná příměs křemene , zjednodušeně řečeno, případně získáváním z potůčků a dalšími metodami, ale u Oder rozhodně ne), galenit („leštěnec olověný“ - PbS, jehož krásný velký a těžký vzorek v kombinaci s pyritem se mi podařilo získat v jedné mineralogické prodejně), sfalerit – ZnS nebo chalkopyrit – CuFeS2. Pár kilometrů severo-severo-východně od Pohoře se nachází zajímavý biotop se jménem „Stříbrné jezero“. Vzniklo ukončením těžby kompletním zatopením šachty spodními i povrchovými vodami.

 

POUŽITÁ NEBO DOPORUČENÁ LITERATURA A ZDROJE:

 

[1] https://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/ostatni/100077190.html

[2] Flascharův důl – důl břidlice a vrás … HORNICKÁ DUŠE ODERSKA … zajímavá knížka nebo spíš „jen“ sešitek vydaný městem Odry a mezi jinými i slavnými jeskyňáři od nás – Josefem Wagnerem (ORCUS Bohumín) a světoznámým fotografem jeskyní Markem Audy.

[3] Ó Odry – první město na řece Odře

[4] Hornické památky České republiky – průvodce … Jaromír Zelenka a Roman Živor

[5] Zlatohorské podzemí … Petr Hruban … sice zcela jiná oblast, ale s krásnými snímky nedostupných míst s podobným způsobem těžby.

[6] https://www.filmer.cz/profil/107377-Marek+Audy … Marek Audy

[7] https://www.orcus-speleo.cz/speleologie/ … stránky speleologické skupiny ORCUS Bohumín.

[8] https://www.turistika.cz/mista/flascharuv-dul-u-mesta-odry/detail … můj příspěvek o Flascharově dolu na Veselském kopci.

[9] http://www.oderske-vrchy.cz/aktuality/zanikla-tezba-v-okoli-oder/1/

[10] http://www.oderske-vrchy.cz/

[11] http://www.oderske-vrchy.cz/clanek/jesenicka-sopky/cervena-hora/1/

[12] https://www.flascharuvdul.cz/cz/zajimavosti/hornictvi-na-odersku-1/

[13] https://www.kampocesku.cz/clanek/26505/naucne-stezky-na-odersku

[14] https://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/geopark-tezba-bridlice-odersko-vitkovsko-bruntalsko-20220424.html

[15] https://www.katovna-odry.cz/files/publications/52--prirodni-zajimavosti-oderska.pdf

[16] https://moraviantravelers.cz/mesto-odry-a-flascharuv-bridlicovy-dul/

[17] http://icko.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=75269

[18] https://www.katovna-odry.cz/files/publications/johann-fadle-provozovatel-lomu-2018.pdf

[19] https://www.katovna-odry.cz/files/publications/86-zanikla-tezba-na-odersku.pdf

[20] https://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/rodrigezuv-hrob-i-jezerni-dul-fajne-leto-v-ms-kraji-zacatek-20220513.html … hezký nápad, ale podle posledních informací na „Mineralogické burze“ v Ostravě otevření dolu pro veřejnost jen tak brzo nebude. Určitě bych ale byl mezi prvními, kteří by se tam chtěli podívat… :-) Pozn.: historické kolo, které tam vydrželo desítky let, bylo nedávno (pár let zpět) někým ukradeno...

[21] https://www.odry.cz/co-navstivit-v-okoli-flascharova-dolu/d-455008