Kostel sv. Bartoloměje, apoštola v Pecce

Zdejší kostel byl farním již v polovině 14. století, což dokazuje to, že v roce 1365 byl podán na místo zemřelého plebána Smila kněz Martin a o 4 roky později byly odsud odváděny 4 groše papežského desátku, ale tvrdí se, že na svém místě stál již v roce 1145, ale tehdy byl pouze dřevěný a ohrazený. Podle popisu pražské diecéze, jak byl za arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344-1350 sepsán, náležel kostel pod jičínský dekanát a královéhradecký archidiakonát. Roku 1385 si plebán Martin směnil faru s Petrem z Měchovic. V roce 1391 byl zmíněn plebán Jan, který sem přišel v předchozím roce z Ředic. Ten zemřel o 5 let později a jeho nástupcem se stal Jan z Vidonic. Roku 1399 si plebán Jakub směnil faru s Bartolomějem z Čisté a ten v roce 1401 s Mikolášem z Loučeně. Roku 1407 si plebán Mikoláš vyměnil místo se Šimonem z kostela Panny Marie v Staré Boleslavi. Naposledy je plebán Šimon zmíněn v roce 1418. Někdy poté ve víru husitských válek byla fara opuštěna a život se do ní navrátil až po jejich ukončení, kdy tu byli faráři podobojí. Později, údajně roku 1603 (viz https://farnostpecka.webnode.cz/farnost/obce-a-kostely/pecka/), byl vystavěn zděný kostel, jenž byl v roce 1696 malován a roku 1738 v něm byl zřízen oltář sv. Jana Nepomuckého. Tento objekt nepostačoval svým účelům a nezdál se být ani příliš reprezentativní budovou, proto byl na jeho místě vybudován v letech 1748-1753 současný objekt, za jehož stavbou stál valdický kartuziánský opat P. Josef Kabert. V roce 1757 byl celý kostel vymalován Václavem Kramolínem a o rok později teprve vysvěcen (viz https://jicinsky.denik.cz/volny-cas/jcpecka-kostel-slavnost20080822.html). Roku 1833 bylo přikročeno k prvním opravám kostela, který byl v té době již notně sešlý. 10. května 1898 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Nepomuk Brynych. 4. května 1909 zavítal do kostela královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. V letech 1936-1937 prošel objekt generální opravou a kompletním zrestaurováním všech interiérových částí. 18. února 1964 byl kostel zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-bartolomeje-se-sochou-a-krizovou-cestou-13426509). Roku 1998 byla při geofyzikálním průzkumu podzemních prostor objevena trojice podzemních hrobek, přičemž v jedné z nich může ležet sám Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. V letech 2004-2015 byla provedena postupná oprava vnější části objektu a v letech 2015-2016 došlo na zrestaurování křížové cesty.

Jde o jednolodní orientovanou stavbu se západní štíhlou hranolovou věží, přičemž loď je obdélně sklenutá 2 poli českých placek a do presbytáře s obdélníkovým půdorysem a s půlkruhovým závěrem se otevírá segmentovým triumfálním obloukem. K presbytáři jsou po stranách symetricky připojeny oratoř a sakristie, které mají dřevěný strop s malovaným rokajovým okrajem. Západní průčelí má konkávně vybraná nároží a stěny jsou členěny toskánskými pilastry, jež jsou na nárožích oblamované a nesou vysokou korunní triglyfovou římsu. Obdélná okna, 2 páry v lodi a 1 pár v kněžišti, jsou s nízkými segmentovými záklenky (v hlavním průčelí a na věži s dekorativními suprafenestrami) a kamenné portály mají pravoúhle zalamovanou profilací ostění. Vitrážová kostelní okna pocházejí z roku 1895 a znázorňují sv. Václava, sv. Ludmilu, sv. Aloise a sv. Filomenu. Kruchtu podpírá dvojice pilířů křížového půdorysu a podkruchtí je zaklenuto 3 poli české klenby. Na stěnách 21,15 m dlouhé, 12,9 m široké a 12 m vysoké lodi a 11,4 m dlouhého a 8,1 m širokého presbytáře jsou iluzivní malby architektury, na klenbách ve východním poli lodi výjevy ze života sv. Bartoloměje, v západním poli pak pohled na město Pecku a v presbytáři Nejsvětější Trojice. Všechny pocházejí z let 1756-1757 od Václava Kramolína a opraveny byly v roce 1936 akademickým malířem Rudolfem Adámkem. Střecha objektu je valbová, západní věž s hodinovým strojem z roku 1753 (viz https://regiony.rozhlas.cz/rucne-a-kazdy-den-hodinovy-stroj-na-kostelni-vezi-v-pecce-natahuje-veznik-7411421) je zakončená osmibokou lucernou s cibulovitou bání a osmiboký sanktusník má oplechovaný kryt.

Zařízení je mixem původního vybavení z 18. století s tím z pozdějších let. Portálový hlavní oltář s točenými sloupy byl zřízen roku 1680 pro původní kostel. Nástavec pak pochází z doby po polovině 18. století, z téže doby je též průměrný obraz Umučení sv. Bartoloměje, sochy sv. Brunona a Huga z 18. století sem byly přeneseny patrně z kartuziánského kláštera ve Valdicích, který byl zrušen v roce 1782. Dále musíme jmenovat ještě: rokokový tabulový sochařský oltář Panny Marie s bočními sochami andělů; oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1738 se současným obrazem a rokokovými doplňky; z téže doby má pocházet i protějškový oltář s novodobým obrazem Sv. Rodiny a s rokokovými doplňky; kazatelna s figurálními reliéfy a sochami evangelistů vznikla kolem roku 1760 (řezbářská část zařízení z této doby je patrně dílem Josefa Jana Ledera z Prahy. Krucifix z 18. století býval původně na oltáři v kostnici na hřbitově z roku 1760, zbořené v roce 1876; sousoší Piety pochází rovněž z poloviny 18. století; z téže doby je též rozměrná křtitelnice se skupinou Křtu Kristova na víku a lavice s ornamentálními řezbami. Původní varhany z období před rokem 1770 byly opraveny v letech 1771 (Josef Špičan) a 1811 (Johann Anton Barth). V roce 1895 byly nahrazeny novým nástrojem od Josefa Kobrleho, jenž byl kolem roku 1940 rozšířen Josefem Melzerem, později opraven Josefem Ženatým a v roce 1950 Stanislavem Havlíkem (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2276). Vně kostela jsou pak od roku 1877 vsazeny polychromované kamenné reliéfy křížové cesty v rokajových kartuších od Josefa Jana Ledera z roku 1772 a pomník na památku mučednické smrti lidického faráře P. Josefa Štemberka, místního rodáka, zastřeleného spolu s lidickými muži 10. června 1942, který byl slavnostně odhalen 10. června 1949.

Původně měl kostel trojici zvonů: první z roku 1458 (jinde se uvádí až rok 1509) o výšce 0,6 m, průměru 0,85 m a s nápisem: "Haec campana fvsa est in honorem Dei omnipotentis, beate Mariae semper virginis, omnivm que Sanctorvm et comvnitati ad oppidvm Petzka. Mikolass z Horicz a na Pecce a neywyssi picar kralowstwj czeskeho. Hoc opvs magister Andreas fecit anno mcccclvm"; druhý o výšce 0,75 m, průměru 1 m a s textem: "Zvon tento z milodarů dobrodinců přelit jest i s menším vedle, když správu duchovní vedli patron kníže Karel Trautmannsdorf-Weinsberg, A. Hrubý děkan. Přelil V. Stefan z Č. Skalice 1886. Anna Salomena Harantova rozená Hradištská z Hořovicz 1623, Joannes Kristoff Steinberger v. Alleenstein, Pfarr. Petzkau, Hauptmann Hans Filip Kirchvater Melchior Gro, Nicolaus Špičan." a třetí s reliéfem Ježíše Krista a Panny Marie o výšce 0,38 m, průměru 0,48 m a s nápisem: "Ulil Vil. Stefan v r. 1886." Díky válečným rekvizicím obou světových válek o ně kostel přišel a v září 1992 byly do něj zavěšeny 2 nové zvony o hmotnosti 490 kg (Gloria in excelsis Deo/Sláva na nebesích) a 300 kg (sv. Bartoloměj), které byly zhotoveny v umělecké zvonařské dílně Jiřího Svobody v Brodku u Přerova, přičemž autorem výtvarné reliéfní výzdoby byl akademický sochař Otmar Oliva (viz https://www.mestys-pecka.cz/mestys-1/historie/kulturni-pamatky/).