Kostel sv. Havla
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Kostel sv. Havla nechal vystavět král Václav I. vrámci nově založeného Nového, později Havelského města. Nová čtvrť dostala jméno právě podle kostela, který stál spolu s rozsáhlým tržištěm v jejím středu.
Původní kostel byl románský, nebo raně gotický. Doložená zmínka o něm pochází z roku 1265, kdy při něm král Přemysl Otakar II. povolil zřídit první městskou školu v Praze. Jeho archeologické pozůstatky však zatím nebyly odhaleny. Předpokládá se, že ke konci 14. století byl nahrazen vrcholně gotickou stavbou. Ta měla podobu trojlodní baziliky s chórem a dvojicí věží. Roku 1353 daroval císař Karel IV. kostelu větší část lebky a část ruky sv. Havla ve stříbrném a zlatém relikviáři, kterou získal v St. Gallen. V letech 1380 - 1390 zastával funkci zdejšího faráře Jan Nepomucký. Vystřídali se zde i významní představitelé reformního hnutí - Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže i Jan Hus. Kostel patřil pod správu strany podobojí, pod kterou zůstal až do Bílé hory. V roce 1627 kostel věnoval Ferdinand II. řádu karmelitánů, kteří zde po roce 1664 vybudovali klášter - nevelkou stavbu obklopující kostel z jižní strany. Ve stejné době také vznikly barokní úpravy v interiéru. Vrcholně barokní zvlněná kulisa před původném průčelím byla postavena mezi lety 1722 - 1727. V roce 1786 byl klášter karmelitánů císařem Josefem II. zrušen a kostel sv. Havla se stal farním. Od roku 1933 patří k chrámu Matky Boží před Týnem jako kostel filiální.
V kostele se nachází velmi cenné a téměř kompletní barokní vybavení. Sochařská výzdoba bočního oltáře Kalvárie je vrcholným dílem F. M. Brokoffa. Na stěnách hlavní lodi visí osm pláten mariánského cyklu, která jsou připisována Karlu Škrétovi mladšímu. Ten je v zde spolu se svým slavným otcem pohřben.