Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola v Přelouči

Soudí se, že původní románská stavba zde na místě současné sakristie stála již kolem roku 1163, což by měl dokazovat dochovaný fragment obloučkového vlysu na severní straně presbytáře. Ta byla kolem roku 1261 nahrazena gotickým objektem, též kamenným. Kdo měl dříve podací právo, tak to s jistotou nevíme, ale nejspíše šlo od počátku o opatovický benediktinský klášter, jako tomu bylo u mnoha dalších chrámů Páně v širém okolí. Jako farní se pak uvádí v roce 1350, kdy byl odstoupen k litomyšlskému biskupství, avšak v tomto se prameny rozcházejí, neboť jedny podporují zmíněný rok 1350, avšak jiné hovoří až o následujícím roce. V roce 1358 byl zdejší plebán Klement svědkem sporu mezi litomyšlským biskupem a kapitulou o některé statky. Z roku 1390 máme zmínku o plebánu Oldřichovi. Tehdy totiž Markéta z Čečevsi, bydlící již v Přelouči, vyznala, že před několika lety věnovala na výročí kostelu 1,5 lánu rolí v později zašlé vsi Čečevsi se stavením, nábytkem a dobytkem. V roce 1362 nebo 1363 byl přeloučský plebán Řehoř dosazen na dobřanskou faru. Roku 1397 papež Bonifác IX. inkorporoval kostel k opatovickému klášteru, avšak jeho užitky neměly být odváděny do klášterních důchodů, nýbrž měly zůstat kostelu na vydržování několika místních mnichů. Tato inkorporace byla potvrzena v roce 1403, kdy již byl plebán Oldřich delší čas mrtev. Tehdy byl kostel povýšen na převorství a plebán na převora. O 3 roky později byl jmenován přeloučský plebán Leonard. O dalším plebánovi Petrovi víme z voleb opatovického opata, jež se uskutečnily roku 1416 a zmíněný plebán byl jedním z volitelů. Za husitských válek byla fara na čas opuštěna, aby se sem následně nastěhovali kněží podobojí. 14. ledna 1421 pobil Jan Městecký z Opočna spolu s vojskem některých královských měst, zejm. pak Kutné Hory, v kostele část Táboritů a jejich zbytek s knězem Valentinem dopravil do Kutné Hory, kde je nechal naházet do šachet. Podle tehdejších zápisů jich mělo být 125. Na přelomu 16. a 17. století tu pak byli evangeličtí faráři, z nichž můžeme zmínit: Jana Škornovského (1592), Matěje Stříbrského (1605), Jana Matheidese Lethovského (1606), Jana Rubekulu (1608) a po něm Jana Sylvána. V té době sloužil katolíkům v sakristii kněz z Lázní Bohdaneč, aniž by se oba křesťanské proudy nějak výrazněji svářily. V roce 1615 byl přeloučským farářem Kašpar Vlaverianus, jehož desátek z místní fary činil 2 kopy a 32 grošů, 72 strychů, 3 věrtele a 1 čtvrtec žita a ovsa a 1 sud světlého piva. Po Bílé hoře se sem dostali římskokatoličtí faráři. Tehdy patřily k tamní faře též kostely v Rohovládově Bělé, Lázních Bohdaneč, Zdechovicích, kaple v Semíně a v Kladrubech a filiálky v Živanicích, Řečanech nad Labem, Lipolticích a Lepějovicích. Roku 1654 byl přeloučským farářem pardubický minorita P. Silverius Mazurkovič, který sem přišel v roce 1627 a měl tyto příjmy: 2 kopy a 32 grošů, 69 korců, 2 věrtele a 1 čtvrtec žita a ovsa a 1 sud světlého piva ročně. Při požáru roku 1641 vyhořel kostel i zvonice, přičemž se zřítil gotický strop, a tak byl objekt o 5 let později barokně přestavěn a obdařen novým oltářem, avšak strop byl domalován až v roce 1657. Podle relace z roku 1677, kdy byl zmíněn jako farní, měl 6 stříbrných kalichů, 1 cínový, 1 stříbrný kříž pro velebnou svátost, mosaznou monstranci, cínovou křtitelnici a trojici zvonů. V roce 1680 byl zrušen zdejší hřbitov, jehož zbytky byly odstraněny roku 1882. V roce 1712 byl kostel poničen požárem. V letech 1732-1734 byla na severní straně kostela přistavěna kaple sv. Barbory, která byla od svého zřízení používána vždy na Velký pátek jako Boží hrob a při ní bylo 19. dubna 1734 ustaveno bratrstvo k dosažení šťastné hodinky smrti. V roce 1782 byly Josefem Kramolínem zhotoveny v lodi nástropní fresky a na západní straně byla přistavena věž. Roku 1808 shořela střecha kostela. V roce 1860 byl přestavěn presbytář podle návrhu architekta Františka Schmoranze, o 2 roky později byl pořízen nový hlavní oltář a dvojice bočních oltářů. Při těchto opravách byly též vybourány kružby oken. V roce 1884 byl kostel zrestaurován a 19. října téhož roku konsekrován. Tehdy vznikla dřevěná kazatelna od řezbáře Jan Kokeše ze Škrovádu u Slatiňan. V letech 1884-1912 byly pořízeny do oken barevné vitráže. Roku 1894 byl v kostele požehnán královéhradeckým biskupem prapor místního katolického spolku. 11. dubna 1899 zde udílel biřmování královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Nepomucký Brynych. V roce 1943 byla část parku za kostelem osázena květinami a keři a oplocena. Roku 1959 došlo k částečné opravě vnější omítky na jižní straně. 16. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jakuba-18058743). V roce 2003 byla v sakristii objevena freska zobrazující sv. Petra a sv. Pavla z dílny mistra Theodorika z období kolem roku 1400, jejíž restaurování bylo ukončeno o rok později. Při archeologickém výzkumu roku 2008 došlo k nálezu románské zdi původního kostela.

Jedná se o jednolodní stavbu s trojboce uzavřeným presbytářem, s románskou sakristií na jižní straně, barokní kaplí na severní straně lodi a s barokní hranolovou věží před západním průčelím, přičemž loď, presbytář a sakristie jsou podepřeny odstupněnými opěrnými pilíři a věž je členěna pilastry s čabrakovými hlavicemi. Střecha kostela je sedlová a nad závěrem má trojbokou valbu. Presbytář s trojicí vysokých gotických hrotitých oken je zaklenut l polem a kápěmi závěru křížové klenby se žebry o profilu hruškovce, jež přímo vbíhají do zdi, a s terčovitým svorníkem. Na jeho jižní straně je situován hrotitý sanktuář s trojlistou kružbou. Nad presbytářem je šestiboký sanktusník s lucernou a cibulovou střechou s makovicí a křížkem na vrcholku. Do obdélné a pultovou střechou překryté sakristie, která je sklenuta paprsčitým závěrem se žebry hruškovcového profilu, s terčovitým svorníkem a bohatými římsovitými konzolami, vede kamenný pravoúhlý portál s přetínavým profilem ostění. 19 m dlouhá a 8 m široká loď s 5,2 m dlouhou a 3,7 m širokou předsíní je od 10,5 m dlouhého a 6,5 m širokého presbytáře oddělena stlačeným vítězným obloukem a zaklenuta 3 poli pruské klenby. Zděná kruchta má plné zábradlí. Kaple s valbovou střechou na severní straně lodi o délce 6,4 m a šířce 6,8 m je zaklenuta valeně s výsečemi a se středově naznačeným štukovým svorníkem, podvěží má českou placku. V presbytáři a v lodi jsou navíc nástropní fresky ze svatojakubské legendy od Josefa Kramolína z roku 1782, které byly při pozdější opravě v roce 1884 pokaženy pražským akademickým malířem Františkem Duchoslavem. Původně se zde nacházela řada nápisů, erbů a jiných maleb z historie chrámu Páně, ale byly zabíleny, i když pocházely z let 1641-1646, resp. z let 1656-1657. Zevně je do zdi zazděna dvojice figurálních náhrobníků z roku 1626, z nichž jeden náleží Elišce, dceři faráře Karla Rubekuly, a u druhého se nemohou prameny shodnout, jedny tvrdí, že jde o náhrobek Kapouna ze Svojkova, další ho prohlašují za náhrobek rytířů Kladenských z Kladna, tedy přímo Václava Kladenského z Kladna, alespoň podle dašického faráře P. Josefa Nechvíleho.

Zařízení je převážně pseudogotické z let 1862-1863, z něhož je nutno zejména vzpomenout hlavní oltář s obrazem od akademického malíře Antonína Lhoty, který vymaloval rovněž obrazy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého na postranních oltářích. Všechny zmíněné oltáře, jež na sobě původně mívaly malby Jana Jiřího Köppela, mají kamenné tumby. Sochy na pravém oltáři zobrazují sv. Václava a sv. Vojtěcha, na levém pak sv. Petra a Pavla. Cínová křtitelnice s nápisem: "Tato krztitedlnicze gest dielana za Pana Patera Silweria Mazurkowicze toho czasu fararze przelauczskeho a bohdaneczkeho, starssiho kostelnika Ssnobla. Dielal Waczlaw Zielisko." pochází z roku 1641 a upravena byla v roce 1657. V severní kapli je pak rokokový oltář Panny Marie s novodobou sochou a z vybavení jsou ještě třeba zmínit rokokové lavice (část jsou cechovní lavice z roku 1737 a zbytek pochází ze zrušeného kláštera v Sedlci u Kutné Hory, který se sem dostal po jeho zrušení v roce 1785) a křížová cesta z dílny Josefa Papáčka z roku 1849. Varhany pocházejí z roku 1692 a byly zhotoveny varhanářem Abrahamem Starckem z Lokte pro bývalý kostel sv. Filipa a Jakuba v Kutné Hoře, z něhož byly v roce 1732 přemístěny do kláštera v Sedlci u Kutné Hory, po jehož zrušení roku 1786 byly v roce 1800 zakoupeny z pozůstalosti bývalého starosty Přelouče a následně převezeny do kostela. Naposledy byly opraveny roku 1992 Vladimírem Šlajchem (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=445).

Profilovanou hlavní římsou a dvojitou helmovou střechou se šestibokou lucernou, cibulí s makovicí a křížkem zakončená věž visela původně čtveřice zvonů: první s nápisem: "Anno Domini mcccccxv. we gmeno Bozi tento zwon Waclaw ke cti a chwale swatemu iakubu", který měl na srdci z roku 1811 text: "J. S. W. S."; druhý (Poledník) s nápisem: "In Königrätz goss mich Anton Schneider. Anno 1810."; třetí s nečitelným textem: "Tento zwon slyt gest nakladem Waclawa Rokosa..." a čtvrtý s letopočtem 1746. Umíráček byl přelit v roce 1850. Do dnešní doby se díky válečným rekvizicím měly dochovat zvony z let 1515, 1630 a 1556, ale v soupise od Václava Karla Vendla se hovoří o zvonu sv. Jakuba z roku 1640 o výšce 0,9 m a šířce 1,05 m; Poledníku (sv. Jan) z roku 1641 (přelit 1810) o výšce 0,77 m, šířce 0,7 m a srdci o 0,9 m a sv. Barboře z roku 1737 o výšce 0,45 m, šířce 0,5 m a se srdcem 0,6 m. Na severní straně věže je navíc přistavěno válcové šnekové schodiště, osvětlené dvojicí štěrbinových oken.