Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola ve Vysokém Újezdě nad Dědinou

Nejprve zde stál dřevěný kostel, jenž byl zasvěcen sv. Klimentu. Z něho se zachovala až do 18. století dřevěná kostelnice a zvonice. Současný chrám vznikl nejspíše v souvislosti s působením cisterciáckého kláštera Svaté Pole ve 2. polovině 12. století. Někdy se udává rok 1150, případně různá období kolem tohoto roku. Ke kostelu se vztahuje pověst o tajné spojovací chodbě z kláštera svatopolského na Újezd, v níž měly být uschovány poklady kláštera i se zlatou kvočnou a s dvanácti kuřátky. V knihách zřizovacích pražského arcibiskupství se o tomto svatostánku objevuje zpráva k roku 1350, kdy měl již svého plebána a v roce 1384 náležel k dobrušskému dekanátu. Roku 1358 byl zdejší plebán Půta úvodcem v Třebechovicích pod Orebem. V roce 1369 bylo z Vysokého Újezda odváděno 6 grošů papežského desátku. Roku 1380 si směnil místo Šimon, kanovník u sv. Jiří v Praze s plebánem Benešem. V 80. letech 14. století byl opraven a po požáru v 15. století byla přistavěna horní část věže, jež byla znovuobnovena v roce 1885. Roku 1408 byl zmíněn plebán Mikoláš, jenž měl spor s Divišem z Hrošky. V roce 1410 nastoupil po zemřelém plebánovi Matěji kněz Petr. Do husitských válek býval farním, poté pouze filiálním do Třebechovic pod Orebem. Od roku 1420 až do konce třicetileté války patřil třebechovickým husitům, resp. utrakvistům, poté tamní římskokatolické faře a roku 1787 byl kostel opatřen lokalistou (některé zdroje hovoří již o roku 1780, v řadě různých církevních knih je uváděn rok 1786). 10. února 1787 sem byl uveden P. Václav Burger jako první lokalista. Tehdy zde nebylo pro něj žádné obydlí, takže bydlel v malé komůrce chalupníka Václava Šolína, který byl navíc evangelík. Někdy v letech 1848-1850 nařídil ledečský správce Petera, aby byly na kopci v blízkosti kostela provedeny výkopy, zda zde nejsou náhodou ukryty zlaté poklady, jež byly místními legendami častokrát zmiňovány. 26. května 1857 byla lokálie povýšena na faru. Mnohé opravy v 19. století jsou dnes označovány minimálně za neodborně provedené. Za faráře P. Josefa Jodase v roce 1885 byl starý dřevěný strop vyměněn za nynější klenbu a došlo k probourání přímého vchodu na kruchtu, kam se původně chodilo sakristií po kamenných schodech. Tehdy byla též probourána a zvětšena okna ve věži u zvonů a vyměněna stará kamenná dlažba, přičemž se přišlo na mrtvolu oděnou do hedvábného roucha s dobře znatelnými černými vlasy. Zrestaurovaný kostel byl opětovně posvěcen 8. prosince 1885. Po roce 1890 byl taškový kryt na věži vyměněn za plech a na věž byl umístěn hromosvod. Od 24. března 1964 je objekt památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jakuba-vetsiho-s-ohrazenim-1249763). Další renovace objektu proběhla v roce 1972. Roku 2005 došlo k výměně střešní krytiny a opravě fasády věže, ale nejvýraznější opravy proběhly zejména v letech 2020-2021, kdy šlo zejména o elektroinstalaci; varhany; repase a nátěry dveří, oken, mříží a kování; výmalbu interiéru a krov sakristie.

Jedná se o jednolodní kostel s bílou vápennou omítkou na obdélníkovém půdorysu s půlkruhovou apsidou. Na jeho jižní straně se nachází sakristie s krytým schodištěm, na severní straně lodi obdélníkový depozitář, v západním průčelí hranolovitá věž se stanovou střechou. Vnitřní stěny jsou členěny pilastry. Apsida, jejíž vnější zeď je ze spárovaného kamene, je zaklenuta konchou, loď valenou klenbou s výsečemi s pasy. Na dvou pískovcových sloupech s krychlovými hlavicemi je umístěna tribuna podklenutá třemi poli křížové klenby, oddělenými pasy. Na severní straně se nachází zazděný románský půlkruhový portál s nápisem „Woislava domicella“ (údajně jméno zakladatelky kláštera Svaté Pole) z přelomu 12. a 13. století, který je pravoúhle odstupněný a do jeho ostění jsou vloženy polosloupky. Sakristie a depozitář jsou plochostropé, podvěží zaklenuto plackou s půlkruhovitým vchodem do lodi. Do zdi kostela je zasazen náhrobní kámen z roku 1508 rytíře Tamchyny z Doubravice, na Vranově a na Tošově. Na severní straně kostela je zazděna malá kamenná tabulka s nápisem: „WOGZLAVA DOMICELLA“. Vojslavin kámen je v lidové pověsti kamenem Sibyliným, který klesá k zemi. Až zapadne úplně, bude konec světa. V Božím hrobě, který byl přistavěn ke hlavní chrámové lodi v roce 1853, se nachází ještě jedna kamenná deska s textem: „BARTOLOMEUS P Pr R B T hic JACET“ (má znamenat toto – Bartolomeus Pius Presbyter hic jacet).

Původní skládací oltář z doby kolem roku 1550 je uložen v muzeu v Hradci Králové a ohledán byl v roce 1857 profesorem Hugo Tomanem. Obrazy byly malovány po obou stranách čtveřice desek na vrstvě sádry, pod níž bylo napnuto plátno. Na levém křídle bylo vyobrazeno navštívení Panny Marie u sv. Alžběty, na pravém pozdravení andělské, na středních deskách v pozadí: narození Páně a příchod mudrcův. Na zadní straně desek vystupovala z hvězdnatého pozadí čtveřice svatých: Jiří s přemoženým drakem, Zikmund s korunou a jablkem v královském obleku, Jakub apoštol s holí a poutnickou taškou a Václav s praporem a štítem. Zašlý oltář s obrazem sv. Jakuba byl nově obnoven a postaven za faráře P. Josefa Jodase. Tyto práce provedl Antonín Sucharda, sochař a řezbář v Nové Pace. Nové malby pořídil akademický malíř Karel Borový z Třebechovic pod Orebem. Oboje tehdy vyšlo na 900 zl. Většina dnešního zařízení je vyhotovena v pseudorománském slohu a pochází z 2. poloviny 19. století. První varhany postavil v roce 1808 Wenzel Kunz. Ty byly sice roku 1822 opraveny (měchy pozitivu), ale již v roce 1838 byly vyměněny za nový nástroj od neznámého varhanáře, který byl opraven v letech 1841, 1861 (Johann Andreis) a 1882 (Josef Vanický). Roku 1855 postavil Josef Welzel nový nástroj, který tu vydržel do roku 1896, kdy postavil nové varhany Leopold Andrýs z Náchoda (viz https://farnost-trebechovice.webnode.cz/varhany/). K jejich opravě došlo v letech 1923 (Václav Poláček) a 1970 (Jan a Max Kubátovi, viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3983).

V sanktusníku nad kostelní střechou visel od jeho vzniku malý zvon s tímto minuskulním textem: „a b c d e f g h y k l m n o p q r s u ž“ (podle některých zdrojů nápis končí písmeny t a v, ne u a ž), který se až do roku 1803 nalézal na kostelíčku v Klášteře nad Dědinou a má pocházet údajně z bývalého kláštera Svaté Pole, čemuž však odporuje tvar písmen. Ve věži byla umístěna trojice zvonů - první (sv. Jakub) o hmotnosti 16 centů se znakem Trčků z Lípy a s nápisem: „Leta Panie MDLII tento zwon gest lit ke czti a k chwale Panv Bohv wssemohuczimu skrze Waczlawa konwarze w hradczi a k zadussy do wysokího Augezda.“; druhý (sv. Jan) o hmotnosti 12,5 centu s textem: „Sit nomen Domoni benedictum hoc nuncusque in seculum. Tento zwon přelity gest w Praze anno 1838 dne 15 zářj ke cti a chwale s. s. Gana Nepomuckého a Ignáce z Lojoly za administratora Wysoko-Augezdeckého Antonjna Gedličky, lity od Karla Bellmanna c. k. dwornjho zwonaře.“ (slit byl z kovu předešlého zvonu z roku 1761 od Františka Antonína Franka, který byl též přelitkem jiného) a třetí (sv. Václav) o hmotnosti 6 centů se znakem Colloredů z Waldsee a s nápisem: „DepeLLat teMpestates et fVLgVra pVLsV. (1720). Illus. ac Excell. D: D: Hyeronymus a et in Colloredo S: R: Imp. Comes de Waldsee haered: D: Opotschno. Tloskau. Drachkow. Perowitz. Statz. etc. S. Caesar. Et Cathol. Ma: Camer: intimus Concilii. Gubernat: et Capitaneus Generalis Status Mediolan. me fudi curavit.“ Zvony sv. Jan a sv. Václav byly za 1. světové války zrekvirovány pro válečnou výrobu. K původní dřevěné zvonici se váže příhoda, že když byla bourána, zasekl místní kočí sekerou do jednoho z trámů tak, že v něm objevil ukrytý hrnec se zlatými a stříbrnými mincemi. Více o kostele, jenž náleží podle pověsti mezi naše první, krátce po přijetí křesťanství vybudované chrámy Páně, lze najít zde: https://farnost-trebechovice.webnode.cz/kostely/.