Kostel sv. Máří Magdaleny v Lužanech

Zdejší kostel byl zmíněn jako farní již ve 14. století (v popisu pražské diecéze z let 1344-1350), i když jeho počátky mohou být mnohem starší, protože podle některých pramenů existoval tento chrám Páně i s farou již v 11. století a spravoval ho Strahovský klášter, jemuž náležely rovněž Lužany (roku 1052 jsou uvedeny jako majetek staroboleslavské kapituly a roku 1143 patřily Strahovskému klášteru). Později byl opatřen zvláštním plebánem, který v roce 1357 uváděl nového chotečského faráře a roku 1358 plebána v Konecchlumí. V roce 1360 byl po zemřelém plebánovi Štěpánu podán kněz Petr, jenž byl synem Mikuláše z Tačína. Ten si roku 1381 směnil faru se zvolským plebánem Václavem, který byl zmíněn v Lužanech ještě v roce 1406, kdy založil kaplanství sv. Anežky nadáním 4 kop úroku z Lužan. Ale již roku 1416 se o něm hovoří jako o zesnulém, přesný rok jeho úmrtí však neznáme. Během husitských válek fara, z níž bylo v letech 1369 a 1384 odváděno 6 pražských grošů papežského desátku, zanikla. Další její osudy nejsou známé, protože např. v erekčních knihách o tamním kostele či faráři není mnoho zmínek, ale můžeme předpokládat, že než došlo k jejímu zániku, tak byla spravována kališníky. K návratu římskokatolické církve došlo do vsi až během třicetileté války. Teprve v roce 1629 se stal prvním lužanským římskokatolickým farářem jezuitský kněz P. Matěj Štěnic (známý též jako Matthias Steinitz), který pocházel z Polska a uveden sem byl jezuitou P. Jiřím Matoušem Burnatiem (psán mnohdy i jako Bernatius), o němž píše Ferdinand Menčík následující: „Ač tělem byl slabý, přece duch jeho byl nezdolný, že i vůli podrobiti se musela chatrná a neúhledná jeho tělesná schránka. Ukázal to toho roku o vánocích, káže na boží hod o půl noci v kostele Němyčoveském, a na jitřní již byl v Lužanech, v poledne v Železnici, a večer konečně spěchal do Smrkovic, kteréž tehdy na krátký čas kolleji Jičínské od Waldštejna byly darovány.“ Matriky jsou však dochovány až z roku 1666. Na rozdíl od mnoha jiných kostelů, tak ten lužanský byl původně vystavěn již jako kamenný, ale od toho současného se lišil tím, že byl obrácen k východu (dnes míří na sever). Dále měl 2 předsíně na evangelní straně a malou sakristii. Zvony se však v něm tehdy nenacházely, protože byly zavěšeny v samostatné dřevěné zvonici v areálu hřbitova. V letech 1728-1729 došlo k jeho opravě a zároveň i k jeho přestavbě do barokního slohu, a to podle plánu Donata Morazziho. V roce 1747 sem byl dosazen kaplan P. Rudolf Dvorský, podle všeho jako první v lužanské historii. Roku 1770 byla postavena na místě staré farní stodoly nová fara. Radikálně byl kostel přestavěn do klasicistního stylu (de facto vznikla úplně nová stavba) postupně v letech 1797-1805, a to podle plánu architekta J. Thomy, přičemž sama realizace spočívala v rukou zednického mistra V. Kracíka a tesařského mistra J. Jusy. Podle dašického faráře P. Josefa Nechvíleho však došlo k přestavbě kostela již v roce 1792. Nový kostel měl být dostavěn a stržení staré konstrukce pak mělo proběhnout roku 1797. V letech 1858-1859 došlo k rekonstrukci kostela. Během ní musela být opravena klenba nad kůrem. Různé opravy proběhly též v 80. letech 19. století a též před návštěvou královéhradeckého biskupa v květnu 1898. V další obnově pokračoval P. František Balcar na počátku 20. století. V roce 1908 byly na hřbitově vykopány 3 kamenné kříže z 15. století. Postupně však kostel chátral a venkovní fasáda téměř úplně opadala. Vlhkost ve zdech si však vyžádala i další problémy. Za některé škody však nemohla příroda, nýbrž lidé. Za příklad dejme odbourání k presbytáři přistavěné márnice počátkem 50. let 20. století či vloupání do kostela koncem ledna 2001. V roce 1999 byl kostel navržen na zápis do seznamu kulturních památek, k čemuž došlo 5. srpna 2004 (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-mari-magdaleny-s-farou-2174549). Téhož roku byla zahájena oprava věže, k jejímuž dokončení došlo v roce 2007, ale již v letech 2015-2016 muselo dojít na její další opravy a nové natření. Roku 2008 připadl chrám Páně do správy železnické farnosti (viz https://www.bihk.cz/dieceze/kostel/sv-marie-magdaleny-1). V témže roce došlo na rekonstrukci výplní věžních otvorů. O rok později byla odvodněna východní část objektu. Roku 2010 byla opravena střecha, okapy, podstřešní římsa a část fasády. V roce 2011 byl kostel staticky zajištěn. Roku 2012 byly sanovány poruchy krovu a triumfálního oblouku. V roce 2014 byly opraveny vitráže na okně v presbytáři a o 2 roky později byla dokončena oprava a nátěry kostelní fasády (viz https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/oprava-luzanskeho-kostela-se-blizi-k-zaveru-20150106.html), ale provedeny byly také jiné práce, takže lužanský svatostánek je ozdobou obce, v níž se často děje řada věcí. Nejde jen o pravidelné mše svaté, nýbrž i o koncerty, zejména ve vánočním období a je tak krásné, že ve zdejším kostele to "stále žije" a předkové, jež se účastnili všech prací na něm, by mohli být na své potomky právem hrdí.

Jinak se jedná se o jednolodní stavbu o obdélném půdorysu s půlkruhově uzavřeným presbytářem s valenou klenbou s výsečemi a v závěru s konchou. Lizénovými rámy z vnějšku členěná loď o délce 23 m a šířce 13 m je plochostropá (zaklenutý je jen presbytář a strop nad kruchtou) a po stěnách opatřená iluzivními malbami. V čele kostela je pak situována hranolová věž s lucernou, makovicí a křížem. V podvěží se nachází hlavní vchod s kamenným portálem, nad nímž je okno, poté malý kruhový otvor, polokruhem zaklenutý okenní otvor do zvonice a nad ním ciferník věžních hodin.

Většina zařízení pochází ze 2. poloviny 19. století, a to převážně od jičínského řezbáře Josefa Stoklasy st., protože to původní zmizelo neznámo kam. Hlavní oltář je vyzdoben krásným obrazem sv. Máří Magdalény od Antonína Machka. Zdejší vyřezávaná Madona měla vzniknout v 17. století. Cínová křtitelnice z roku 1604 byla zhotovena kutnohorským konvářem J. Křepelkou. Ostatní vybavení není nijak pozoruhodné. Varhan se v tomto chrámu Páně vystřídalo několik. První postavil před rokem 1732 neznámý mistr a v roce 1733 byly nahrazeny novým nástrojem od vrchlabského varhanáře Ambrosia Tauchmanna, jenž byl opraven v letech 1758, 1793, 1799-1800, 1832 a 1842 (Josef Kučera). I ten byl nakonec vyměněn za varhany od Karla Vocelky z let 1865-1869 (někde se uvádí rok 1870), jež byly opraveny v letech 1893 a 1912 (Josef Kobrle) a v roce 2017 (Radek Rejšek, viz https://www.luzany.cz/file.php?nid=15623&oid=5486772).

V báňovité věži kostela se původně nacházela čtveřice zvonů - první o hmotnosti 40 centů s nápisem: "Rychtarz Adam Vavru. Jirzik Maress. Hawel Maryan. Gan Czerzowsky. Matieg Pawlu. Martin Staromiestsky. Albrecht Waczlaw Smirziczky ze Smirzicz na Horziczych Geho Milosti Arciknizete Maxmiliana Rakauského. Komornik 1600. Also hat Gott die Welt geliebt etc. Pokrzikugte Hospodinu wssichni obywatele zemie služte Hospodinu s weselym przizwukowanim przistupugte przed obliczeg geho s prospiewowanim Žialm C."; druhý, jenž byl přelit v roce 1778 Františkem Antonínem Franckem v Praze, nosil text: "Zwon tento slyt gest nakladem chudeho zadussy Lužanského ke czti a chwale Boži k poczestnosti sw. Marzi Magdaleny od Mikulasse Przikowcze w Mlade Boleslawi Leta Panie MDCCXVI. Od hromobiti a baurzky skrze orodowani swate Marzi Magdaleny wyswobod nas Pane Jezu Christe. Za Geho Milosti P. P. Jana Adama z Boži Milosti a Stolice Aposstolske Biskupa KraloHradeczkeho hrab. Wratislawa z Mitrowic P. na Chrasti etc. za wrch. Pani P. Marie Terezie owdowiely Hrab. z Trautmannsdorfu Ro. Hrabienky z Paaru tuterio nomine P. na Gitczinie, Kumburku Aulibiczych etc. za dwogicztihodneho knieze Pa Gana Petra Prayzlera fararze za uroz. Sta. Wla: P. Gindrzicha Sta: Patka z Weissenfeldu Inspectora za Waczlawa Kopeczkyho a Waczl. Spudicha kostelnikuw."; třetí o hmotnosti 1 centu s nápisem: "S. Maria Magdalena ora pro nobis 1739" a čtvrtý o hmotnosti 20 liber a bez jakéhokoliv textu. Stejné hmotnosti byl rovněž sanktusník s gotickým nečitelným písmem. Do dnešní doby se na věži dochovaly pouze 2 nejstarší zvony - velký a umíráček.