Kostel sv. Martina, biskupa ve Slatiňanech

Zdejší chrám Páně býval farním již v polovině 14. století, kdy náležel pod chrudimský dekanát a královéhradecký archidiakonát. Roku 1350 byl postoupen s celým chrudimským vikariátem k litomyšlskému biskupství. Sama ves byla původně nazývána jako "Slatyna Svankonis" (Slatina Svaňkova), a to od tehdejšího plebána Svaňka. Podací kostelní mívali nejprve držitelé Slatiňan, ale v roce 1371 došlo k jeho sjednocení s Tuněchodskými, kteří ho převzali po smrti Zbyňka ze Slatiňan. Po husitských válkách zde muselo existovat kaplanství, protože roku 1437 Vlacheň ze Slatiňan zastavil v dluhu: "Slatiňany ... s podacím kostelním v Slatiňanech a Tuněchodech, a dvojí kaplanství tudíž", z čehož si můžeme odvodit, že jedno kaplanství bylo ve Slatiňanech a druhé v Tuněchodech. V roce 1469 došlo k vypálení Slatiňan Matyášem Korvínem, a tak došlo ke zničení kostela i k rozlití původních zvonů. Opětovně tak dopadl při řádění Švédů roku 1643, kdy lehla popelem i blízká tvrz. V té době byl již filiálním do Chrudimě, neboť po vypuzení nekatolických kněží (v roce 1608 Matouš Šperinger a v letech 1609-1613 Václav Novobydžovský) nebyl nikdo, kdo by se ujal zdejší fary. Chrudimští kněží se však horlivě snažili ve spolupráci se zdejším panstvem na navrácení místního obyvatelstva k římskokatolické víře, čehož dokladem může být slavné procesí ze Slatiňan do Chrudimě, jež se uskutečnilo 23. února 1681, i když oficiálně bylo vedeno za tím účelem, aby již nepokračovala morová epidemie z předchozího roku. Ale teprve v roce 1800 zde byla založena lokálie (podle jiných zdrojů až o rok později). Zdejším prvním lokalistou se stal P. Václav Sklenář. Ve faru pak byla přeměněna až roku 1857.

První výrazné opravy kostela proběhly v letech 1769 a 1845. Po roce 1816, kdy bylo zřízeno nové pohřebiště, byl zrušen hřbitov u kostela. Další opravy měly být provedeny etapovitě v 60. letech 19. století, protože objekt byl ohrožován řadou stavebních závad, a tak třeba roku 1860 muselo být podchyceno zdivo presbytáře a zřízeny 2 nové opěrné pilíře podle projektu Františka Schmoranze. O rok později byla zbourána přízemní panská oratoř na jižní straně a následně byla nově vystavěna a propojena chodbou se zámkem. V roce 1862 byla zřízena nová kamenná tumba hlavního oltáře a v letech 1863-1864 byla kazatelna z 90. let 18. století nahrazena novou gotickou. Roku 1888 byl zdejším farářem požádán patronát, aby přispěl na rozšíření kostela. Vše však vyvrcholilo až v letech 1891-1892, kdy došlo k zrestaurování kostela a v mnoha částech byl objekt důkladně přestavěn. Vše bylo vyhotoveno podle plánů architekta a stavitele Františka Schmoranze, který se zasloužil zejména o jeho rozšíření, zvýšení a přeměnu v trojlodí. K posvěcení kostela došlo 13. listopadu 1892. 16. června 1912 zavítal do kostela královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. O 5 let později byly zabaveny zdejší zvony. V roce 1936 byl opraven jeho interiér a zrestaurováno zařízení. 24. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-martina-s-farou-12914093). Roku 1971 došlo k celkové opravě kostela, a to včetně nových vnějších i vnitřních omítek. Od 90. let 20. století, kdy byly zahájené jeho velké opravy, slouží ke konání tradičních vánočních koncertů i jiných společenských a kulturních akcí. Roku 1996 byl proveden předběžný stavebně-historický průzkum, aby mohl být následně opraven exteriér kostela. Teprve v letech 2008-2011 došlo k dokončení oprav vnějších omítek a přeložení střechy. Roku 2017 byla opravena střecha, kterou poškodila velká vichřice. O 2 roky později se tato věc opakovala, stejně tak v roce 2022 (viz https://slatinany.farnost.cz/dokocnena-oprava-strechy-kostela-po-vichrici-herwart.html?mn_cat=31&mn_p=1).

Jedná se původně o jednolodní kostel s průčelní věží a se sanktusníkem, které byly kryty cibulovitými střechami, po přestavbě o současnou trojlodní stavbu (hlavní loď je od bočních oddělena mezilodné arkádou s geometricky profilovanými pilíři a pozdně gotickými oblouky) s trojboce uzavřeným presbytářem se sakristií na severní a kaplí na jižní straně a s věží v západním průčelí. Presbytář o délce 3,35 m a šířce 4,75 m je zaklenut křížovou žebrovou klenbou na maskových konzolách. Hlavní loď, boční lodi, sakristie i kaple jsou zaklenuty rovněž křížovou žebrovou klenbou, obdobnou jako v presbytáři. Loď má délku 12,25 m a původně byla široká 6,5 m. Okna jsou zakončena lomeným obloukem a mají barevné vitráže, přičemž ty v kněžišti mají být původní. V nároží jsou nakoso postaveny kamenné opěrné pilíře. Panská oratoř je pak spojena se západním bočním zámeckým křídlem krytou chodbou. Dřívější držitele Slatiňan připomíná řada náhrobníků. V presbytáři jsou zazděny náhrobky: Pavla Rachmberka z Rachmberku z roku 1596, Anežky Kapounové z Liběchova, někoho z rodu Škopků z Otradovic (podle erbu na něm), Bohuslava Mazance z Frymburku na Mimoni a Slatiňanech, manželky Oldřicha Malvice z Malvic z roku 1577, manželky Heřmana Lhotského ze Zásmuk z roku 1578, jakési ženy z rodu Kapounů z Liběchova a Kateřiny Benedové z Liběchova z roku 1567. Kromě toho nalezneme množství menších náhrobníků nebo jejich fragmentů na vnější straně kostela, ale za zmínku stojí ještě bílý mramorový náhrobník na pravé straně lodi, jenž patří Kateřině Benedové z Liběchova, která v roce 1562 zemřela při porodu i se svým dítětem.

Vnitřní vybavení je většinou novodobé v neogotickém slohu, protože díky řadě vojenských konfliktů a s ním spojených rabování a požárů téměř vše zmizelo nebo bylo zničeno. Hlavní oltář a postranní oltář sv. Josefa pochází od zdejšího odborného závodu pro práce kostelní Františka Jirouše. Obraz sv. Josefa namaloval akademický malíř František Müller z Chrudimi. Nad dveřmi do sakristie je obraz Kladení do hrobu z 1. poloviny 18. století. Vzácná je i soška Immaculaty v rokokové schránce z 2. poloviny 18. století. Mnoho zde provedeného pochází nebo bylo opraveno zdejším odborným závodem pro práce kostelní Františka Jirouše. Varhany byly postaveny Emanuelem Štěpánem Petrem v roce 1892 a k jejich opravě došlo v letech 1905 a 1912 (Antonín Mölzer z Kutné Hory).

O původních zvonech, které bývaly dříve zavěšené v samostatné zvonici, se nám nedochovalo žádných nebo pouze kusých zpráv. Později zde byla čtveřice zvonů - první o průměru 0,705 m, výšce 0,6 m a s nápisem: "GOSS MICH IGNATCIUS DRACK IN KÖNIGRÄTZ 1791."; druhý o průměru 0,6 m, výšce 0,5 m a s textem: "PRZIPRAVUGTE CESTU PANIE. HLAS VOLAGICIHO NA PAUSSTI 1781. V VISOKIM MEGTIE. FVDIT IOANNES ZEGDA ALTO MAUTAE 1781."; třetí o průměru 0,54 m, výšce 0,44 m a s nápisem: "tento zwon dielal mie on menem gira dobriho dila. " a čtvrtý (umíráček) s reliéfním obrazem sv. Václava na plášti.

Kostel sv. Martina, biskupa ve Slatiňanech na mapě