Kostel sv. Petra a Pavla, apoštolů v Březové

Březová (něm. Birkhagen, pol. Brzozowie, ale předtím i Brzezowie a Brzozowice) byla původně součástí homolského zboží a první zmínku o ní nalezneme v roce 1400, aby o 77 let později byla i s předem jmenovaným panstvím vyčleněna z Čech a připojena ke Kladsku, ale již roku 1600 (někde se uvádí až o rok později) ji zakoupilo poddanské město Náchod. Právě tam náležela též církevně, což se změnilo v roce 1763, kdy byla připojena s Kladskem k Prusku. Zprvu však zůstala součástí náchodské farnosti, aby byla roku 1780 připojena k farnosti Čermná (pol. Czermna), zatímco město Náchod mělo v těchto místech své lesní majetky ještě ve 30. letech 20. století, díky nimž došlo i k územnímu vyrovnání mezi ČSR a Německem.

Nejprve se tu však žádný kostel nenacházel, i když v některých dobových materiálech se hovoří o jakési kapli, takže se nedá vyloučit, že v Březové nějaký svatostánek existoval, a to dokonce i na místě současného kostela, jenž vznikl v letech 1717-1718 nákladem patronátu a měšťana a obchodníka s plátny Georga Baudische, jenž zemřel v roce 1742. Tehdy však vypadal jinak než dnes, neboť byl menší, velmi skromně zdobený vně i uvnitř, síňový, jeho průčelí mělo trojúhelný štít, za nímž byla uvnitř vyvedena kruchta a k objektu byly připojeny 2 jednopatrové přístavky, přičemž jeden sloužil jako sakristie a druhý jako depozitář či skladiště, někdy i jako kaple. Na vysoké střeše se pak nacházel osmiboký sanktusník. Teprve v letech 1730-1731 byla postavena vedle chrámu Páně zděná zvonice, která byla v přízemí průchozí a sloužila jako brána do areálu hřbitova a ke kostelu samému. Tehdy se jednalo o raně barokní kostel, jehož klenba byla kolem poloviny 18. století vyzdobena temperovými lidovými malbami v pozdně barokním stylu. Podobně vznikl dřevěný chór v západní části lodi, jenž je podepřen pilíři z téhož materiálu. Jedinou věcí, co se změnilo, byla balustráda, která prošla proměnou do současného stavu během 1. čtvrtiny 19. století, přičemž je svérázným spojením pozdního baroka, klasicismu a kladského lidového umění.

Roku 1911 byl do zvonice umístěn hodinový stroj, jenž byl pořízen P. Juliem Beckem. V souladu s tím došlo též ke změně jejího vzhledu (viz https://zabytek.pl/pl/obiekty/g-259488). V roce 1913 pak došlo k přestavbě kostela do novobarokního slohu s prvky zjednodušeného neoklasicismu z 1. poloviny 19. století, aniž by se ubralo z jeho původní jednoduchosti a prostoty. Loď byla rozšířena o arkýř a před novým průčelím s neoklasicistním orámovaným štítem vznikla zdobnější protáhlá kruchta se zjednodušeným volutovým štítem, odkazujícím na formy ze 4. čtvrtiny 17. století. Portály byly komponovány v podobě těch z přelomu 17. a 18. století. Zároveň byla provedena současná sakristie a uvnitř chrámu Páně došlo k jeho standardnímu dělení. Chór byl rozšířen o horní balkon s balustrádou po vzoru zábradlí dolního balkonu. K dalším úpravám pak došlo v následujících desetiletích, zejména pak v 60. letech 20. století, přičemž od 25. října 1985 je spolu se zvonicí památkově chráněn a v posledních letech prošel velkou vnější obnovou, přičemž zvonice byla opravena v roce 2024. Naštěstí se nestalo to, že bylo v době komunistického režimu uvažováno o jeho zboření a přestavbu na kulturní a společenský dům (viz https://www.youtube.com/watch?v=VnykNmzXjnw).

Jedná se o jednolodní neorientovanou stavbu, která byla vybudována jak z kamene, tak z cihel, což je jasné vzhledem k jeho několika úpravám. Presbytář není oddělen od zbytku kostela, jenž je zakončen půlkruhově, krytý vysokou střechou s osmibokou zvonicí s bání, zakončenou koulí s křížkem. Po obou stranách pak má přístavky, v níž se nacházejí: kaple a sakristie. Před trojúhelníkovým štítem zakončeným průčelím se nachází jakási velká pavlač s volutovým štítem, na jehož vrcholu je situován kamenný kříž. Fasády jsou členěny lizénami a profilovanými korunními římsami. Apsida je zaklenuta konchou s vymalovaným mušlovitým motivem, loď valenou klenbou s mělkými lunetami. Strop je pak ozdoben malbami Korunování Panny Marie a obrazy sv. Petra a Pavla (s jezuitským monogramem) a církevních otců sv. Řehoře Velikého, Jeronýma, Ambrože a Augustina. Na západě lodi je pak situovaný dvoupatrový dřevěný chór, spočívající na trámovém stropě, jenž je podepřen dřevěnými pilíři.

Zařízení dominuje hlavní oltář, jenž je zasvěcen svatým apoštolům Petru a Pavlovi a sestává ze 2 bran a řadou pozdně barokních plastik, jež měly vzniknout kolem poloviny 18. století ve Starém Městě nad Metují a vévodí jim právě sochy obou apoštolů, které nalezneme rovněž na oltářním obraze. Neobarokní boční oltář z konce 19. století je zasvěcen Panně Marii, ve stejném stylu vznikla též kazatelna, pouze plášť varhan z téhož času je vyveden v neoklasicistním slohu a za zmínku ještě stojí barokní dveře z 18. století (viz https://zabytek.pl/pl/obiekty/g-211991) a v podlaze umístěná pamětní deska zakladatele kostela, což dokazuje nápis na ní: "ALLHIER RUHET IN GOTT, DER EHRSAME MANN, HERR GEORGE BAUDISCH BÜRGER UND GEWESENER INWOHNER IN BRZESOWA, WELCHER DIE KIRCHE ZU EHREN DENEN HL. APOSTELN S. PETRO UND PAULO VOR EIGENE KOSTEN ERBAUET IST GESTORBEN ANNO 1742. DEN 20. SEPTEMBER SEINES ALTERS 72 JAHR."

O zvonu ve zděné zvonici s hrázděným patrem nic nevím, zda je původní nebo novodobý, ale vzhledem k provazu je vidět, že se zde vyzvání, ale je jasné, že rekvizice obou světových válek musely nechat v kostele velké škody. Bohužel jsem zde byl v době, kdy se tu nikdo nepohyboval, aby se člověk mohl zeptat. Na internetu jsem našel pouze zmínku o tom, že k rekvizici místních zvonů došlo v roce 1917 a během 2. světové války a dohledal jsem pouze jeden z nich o hmotnosti 390 kg, výšce 88 cm (bez 19 cm vysoké koruny) a dolním průměru 85 cm, jenž nesl nápis: "ZUR EHRE GOTTES GEGOSSEN AUF UNKOSTENDER GEMEINDE BRZESUWY ANNO 1821. GEGOSSEN VON CHRISTIAN EHRENFRIED SIEFERT IN HIRSCHBERG 1821." Ten však neměl být zničen, ale podle Dr. Marceli Tureczka byl po roce 1945 zavěšen v kostele sv. Brigity v Becku u Osnabrücku (viz https://www.facebook.com/media/set/?vanity=zbigniew.sobanski&set=a.5574645085891054).