Kostel sv. Václava, mučedníka v Dobrušce

Původní dřevěný kostel byl zasvěcen Panně Marii a zmínky o něm pochází již z roku 1350. Některé dobové prameny ho datují až do 10. století, ale toto období se mi osobně zdá přehnané. V roce 1361 byl již středem rozsáhlého dobrušského dekanátu, k němuž náleželo 36 far v širém okolí, dokonce i kladský Levín. Tehdejším plebánem a děkanem současně byl kněz Domek, za něhož Mutina a Sezema z Dobrušky rozmnožili zádušní nadání kostela, aby mohl plebán držet třetího vikáře. Roku 1372 nastoupil po zemřelém Domku kněz Vít z Kopaniny, který si o 2 roky později směnil faru s knězem Zvěstem, kanovníkem vyšehradským (tehdy zapsáno jako vešehradským). Plebán Zvěst si vyměnil místo s knězem Bedřichem z Písku v roce 1379. Z roku 1386 pochází zmínka o plebánu Mikoláši, jenž je zapsán jako svědek v soudních aktech. V roce 1398 byl plebánem Ctibor, který sem přišel od sv. Petra v Hradci Králové. Roku 1408 působil v Dobrušce plebán Záviš. Ten zemřel v roce 1411 a byl nahrazen knězem Theodorikem, který je jako svědek zmíněn ještě roku 1424. Po husitských válkách tu působili kněží podobojí. Počátkem 16. století, nejspíše před rokem 1550, byl tento kostel rozebrán a na jeho místě postaven zděný objekt ve stylu doznívající gotiky, z původního kostela tak zůstaly jen podzemní krypty s hrobkami pánů z Dobrušky a několika členů Trčků z Lípy, tehdejších vlastníků opočenského panství. K poznání původní podoby kostela přispěla obnova fasád koncem 20. století, kdy byl ve zdivu objeven gotický svorník se znakem cechu soukeníků. Roku 1606 byl kostel vykraden Matoušem Kubkou. Usvědčen byl až na mučidlech a v témže roce byl oběšen v Solnici. Když Ferdinand II. vypověděl veškeré nekatolické duchovenstvo z Čech, skrývali se v Dobrušce přepyšský farář Darius a meziříčský farář Jan Zádolský. Roku 1630 měla Dobruška již katolického děkana, jenž zároveň spravoval všechny fary na opočenském panství. V roce 1646 byl kostel vyrabován Švédy. O starém kostele je tato zmínka: „R. 1665. dne 8. července v úterý okolo dvou hodin českých na noc hřímání veliké a blýskání bylo; k tomu posel hromový třikrát do chrámu udeřil a vížku roztřískal a tam holuba barvy sivé zabil; při tom díru do klenutí učinil, avšak nezapálil.“ V letech 1709-1724 byl chrám přestavěn mladoboleslavským stavitelem italského původu Mikulášem Rossim. Podle jedněch pramenů šlo o pouhou radikální přestavbu, jiné zdroje tvrdí, že původní chrám byl zbourán a na jeho místě vystavěn nový. V roce 1727 byly pořízeny nové varhany za 800 zlatých. Původně v něm bylo 10 oltářů. Roku 1761 byla ke kostelu přistavěna sakristie, z níž se stala později poustevna. Poustevník vykonával v opuštěném kostele službu kostelníka až do roku 1782, kdy byly řádové poustevny zrušeny. Poté zde žili hrobníci, kteří svoji práci vykonávali až do roku 1945. V roce 1786 se přestalo u chrámu pohřbívat. V letech 1789-1874 se u kostela opět pochovávalo, což bylo původně zakázáno císařem Josefem II., ale u sv. Ducha nebylo tolik místa, aby hřbitov vydržel delší dobu. 9. května 1806 kostel i s přilehlým děkanstvím lehl popelem. Shořelo 36 drahocenných a bohatých ornátů, 4 kalichy, monstrance, ciborium, dvouliberní lampa, vše z čistého stříbra. Na zvonici se rozlily 3 zvony. Zachovaly se pouze 3 stříbrné kalichy, křtitelnice z roku 1507 a oltář Panny Marie. Nejhorší bylo rovněž to, že při tomto požáru shořely i matriky, jež musely být znovu kompletně založeny. Po ohni se konaly služby Boží v dřevěném objektu na náměstí a u sv. Ducha, a to až do 15. srpna 1806, kdy byl kostel opraven. Roku 1882 byl kostel obnoven uvnitř, a to včetně podlah. 15. srpna 1883 byla posvěcena nová křížová cesta. 20. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-se-zvonici-a-ohrazenim-775087). V 90. letech 20. století byla obnovena střešní krytina a kostel obdržel nové omítky. V letech 2012-2013 byla vyměněna kostelní věžička, resp. její krov a krytina. 27. října 2015 proběhla lokalizace dvojice krypt pod podlahou kostela pomocí georadaru.

Jedná se o jednolodní orientovaný objekt s ustoupeným obdélným a půlkruhově zakončeným presbytářem a s pravoúhlou kaplí po severní a sakristií obdobného tvaru po jižní straně lodi. Hlavní průčelí je ploché, tříosé, členěno zdvojenými lizénovými rámci a završeno štítem s trojúhelníkovým nástavcem. Na prostřední ose je proražen pravoúhlý hlavní vchod s kamenným portálem. Loď je sklenuta čtyřmi poli křížové klenby na pásech, vybíhajících z polopilířů, členěných zdvojenými pilastry s římsovými hlavicemi. Na každém jejím boku je čtveřice obdélných a segmentem zaklenutých oken v rovném ostění, nad nimiž se nacházejí lunetová okna. Boční fasády lodi a presbytáře jsou členěny lizénovými rámci se zdvojenými lizénami. Presbytář je sklenut jedním polem křížové klenby, v závěru se nachází klenba s výsečemi, boční kaple jsou sklenuty pásy valené klenby a nad kaplemi je situován ochoz. Na sedlové střeše presbytáře se nachází osmiboký sanktusník, jenž je zakončen cibulí vybíhající do hrotu s koulí a křížem.

Zařízení kostela je převážně v barokním stylu a bylo pořízeno po požáru v roce 1806. Obraz sv. Václava pochází od F. C. Remfea z Tyrol z roku 1726 a obraz sv. Jeronýma z bočního oltáře je od téhož autora. Jedná se o dar Jeronýma hraběte Colloredo Wallsee, gubernátora v Miláně. Sochy sv. Jana Křtitele a sv. Josefa na hlavním oltáři jsou ze 2. poloviny 18. století. Ze starších dob se zachovala v kostele pouze cínová křtitelnice z roku 1507 o výšce 1,25 m, s 40 cm vysokým víkem, s vrchním průměrem kotlíku 74 cm a s latinským nápisem: „Anno domi (ni) MCCCCC7 iste fons fusus est pro salute animarum per Andream canulatorem i(n) Hradecz super Albea ad Dobruscam.“ První varhany byly pořízeny kolem roku 1637 a k jejich opravě došlo v roce 1710. Roku 1728 však byly přeneseny do kostela sv. Bartoloměje v Bystrém. Jiný nástroj byl zhotoven po roce 1638, ale již roku 1710 byl odstraněn. V roce 1727 zhotovil Jan Bohumír Hälbig mladší nové varhany, jež byly opraveny v letech 1730, 1738, 1748, 1750, 1754, 1757, 1760, 1764 , 1782, 1790 a 1793. Roku 1810 Georg a Josef Spandelovi vestavěli do staré skříně nový nástroj (za 1 160 zlatých), který byl opraven v letech 1830 (Johann Ignaz Sismuth), 1844, 1878, 1887 (Josef Vanický), 1890 (Josef Rejna), 1891, 1892 (Josef Vanický), 1906 (Josef Kobrle), 1911 (Václav Poláček), 1929 (rozšíření od lomnické firmy Ženatý a Kunt), 1940 (Bohumil Žloutek ze Sedlce) a 1995-1997 (Ivan Červenka, viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=691).

Vedle kostela stojí zděná čtyřpodlažní zvonice o čtvercovém půdorysu z poloviny 16. století, jež byla roku 1693 (někde uváděn rok 1689) nákladem 437 zlatých 57 krejcarů zvýšena a opatřena pozlacenou bání, která však padla za oběť ničivému požáru v roce 1806 a byla následně nahrazena jehlancovou stříškou. Opravena byla v letech 1810 (nový krov), 1957, 1973 a 1995 (obnova pláště), o čemž svědčí vyvedení těchto letopočtů na jižní stěně. Mezi 2. a 3. podlažím se nachází patrová římsa. Ta je stejně jako ta korunní vyvedena v červené barvě. Stejně tak je natřeno nárožní kvádrování, do něhož jsou na přechodu západní a jižní stěny vyvedeny čtvercové sluneční hodiny s nápisem: „BDĚTE A MODLETE SE, NEBOŤ NEVÍTE DNE ANI HODINY.“ Původně zde bylo zavěšeno 6 zvonů – velký zvon sv. Václava o hmotnosti 34 vídeňských centů s nápisem: „Auxilio senatus civiumque viribus Dobruscae post XIIII. Renata“ se rozlil při požáru v roce 1806 a ulit byl znovu roku 1820 u Karla Bellmana v Praze; druhý zvon sv. Jana Nepomuckého o hmotnosti 8,5 vídeňského centu byl opatřen textem: „Hlasně nebesa a zeMě ChWaLV pějte a DobrořeCte pánV.“ a dopadl stejně jako předchozí; třetí zvon sv. Floriana o hmotnosti 8,5 vídeňského centu se stejným osudem měl nápis: „PoDte a ChWaLte otCe nebeského a WeLebte gMeno geho.“; čtvrtý „Poledník“ byl opatřen textem: „Ave Maria Gratia Plena 1723.“; pátý „Pozváník“ měl nápis: „Leta 1641. tento zwon slit gest w domne Martina Exnera zwonarze miesstienina w Hradczy nad Labem.“; šestý sv. Barbory (umíráček) měl na sobě vyryt text: „Mortuos plango fusa a Carolo Bellman Pragae MDCCCXX.“ Zvony, které v ní vyzváněly, padly za oběť dvěma světovým válkám. Zachován zůstal pouze původní zvon z roku 1588 z dílny královéhradeckého zvonaře Eliáše. Více o farnosti zde: http://farnost-dobruska.cz.

Kostel sv. Václava, mučedníka v Dobrušce na mapě