Kostel sv. Václava, mučedníka v Lovosicích

Zdejší kostel byl farním již počátkem 14. století, což dokazuje popis pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel tento chrám Páně pod třebenický dekanát a litoměřický archidiakonát. Uvažuje se, že u jeho založení stáli strahovští premonstráti, jimž Vladislav II. daroval roku 1148 Lovosice. Zmínky o jeho existenci se pak objevují až 100 let poté, kdy byl nevelkou stavbou v románském slohu a poté roku 1385 byl opětovně připomínán jako farní. V roce 1390 byl založen oltář sv. Kateřiny. Po třicetileté válce, jež znamenala pro zdejší kostel i faru řadu škod, jež způsobili švédští vojáci, byl spravován litoměřickými minority. Kolem roku 1650 zde působil minoritský kvardián P. Georg David Weintritt, který byl v Lovosicích zmíněn již v roce 1630, ale tehdy jako protestantský pastor.

Původní kostel měl původně být ryze dřevěný, aby byl později nahrazen kamennou stavbou, ale zde se autoři rozcházejí, neboť někteří předpokládají prvotní dřevěnou stavbu, druzí již tehdy kamennou, ale záznamy o tom však chybí, což není vzhledem k období nic divného. Většinou se soudí, že spolu s farou tu stával jíž před rokem 1248. K jeho přestavbě došlo v 17. století, protože z 10. května 1658 máme záznam o tom, že byly kopány základy okolo kostelní věže, aby mohl být objekt zvětšen podle plánů Oktaviána Broggia. Tehdy mělo dojít rovněž k rozebrání staré věže a sklípku pod kostelním kůrem. Kostel v této podobě pak stál uprostřed hřbitova až do roku 1732, kdy byl zbourán, neboť v letech 1733-1738 a 1748 (někde se objevuje rok 1743) došlo k výstavbě současného objektu, a to od stavitele Pietra Antonia Versy, čehož dokladem může být jeho rozpočet na stavbu z 30. listopadu 1732, přičemž s výstavbou samou se začalo 9. března 1733 pod vedením políra Mathese Liebmanna. V roce 1739 dodal litoměřický sochař Mathes Dolinger dvojici soch a následujícího roku panský erb nad hlavní vchod. Ve válkách o rakouské dědictví a za sedmileté války došlo k částečnému poškození a vyrabování kostela. Roku 1879 byla provedena úprava západního průčelí. V roce 1911 byl pořízen nový erb nad hlavní vchod. K opravě chrámu Páně pak došlo roku 1933. 1. září 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-2155318). Koncem února 1967 zasáhla kostel velká vichřice, jež shodila železný kříž s makovicí, v níž byl uložen pergamen z doby renovace kostela v roce 1879. K opětovným opravám došlo v roce 1970 (interiér) a 90. letech 20. století (opět interiér a střecha), pokud nebudeme počítat přestavbu varhan, k jejímuž zahájení došlo roku 1988 (Dřevopodnik Brno). Následně pak došlo zejména na interiér a jeho vybavení, průčelní sochy sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého v roce 2012, na sochy sv. Vavřince, sv. Barbory a sv. Floriána u kostela, což se událo v letech 1986 a 2006, případně na zrestaurování průčelního znaku markrabat z Badenu. Roku 2022 pak proběhla oprava věžních hodin, jež se zastavily v roce 2019.

Jde o jednolodní orientovanou obdélnou stavbu se sedlovou střechou, s oble zakončeným užším presbytářem s bočními patrovými přístavky kaplí a s věží nad průčelím. Boční fasády mají mělké rizality a lizénové rámce, v západní části je v přízemí oválné a v patře velké, polokruhově zakončené okno, v ostatních polích velká, užším polokruhem zakončená okna s klenáky. Na východních nárožích presbytáře jsou pilastry, v závěru pak velké okno. Boční přístavky s nárožními pilastry jsou připojeny k závěru hladkými křídlovými zdmi s vázami. Nad závěrem je situován sanktusník. Tříosé západní průčelí má střední rizalit, který je zakončen trojúhelným štítem. Nároží i rizalit lemují pilastry a v rizalitu je navíc portál s vytesaným markraběcím znakem rodu Baden-Badenů v nástavci a vysoké okno, v bočních osách pak obdélné portály (jižní je slepý, s iluzivním malovaným napodobením kovových dveří) a niky se sochami sv. Jana Křtitele a Jana Nepomuckého. Nad kládím rizalitu je zmíněný trojúhelný křídlový štít s kartuší, nad ním hranolová věž s nárožními pilastry, velkými okny a dvakrát odstupňovanou osmibokou zvonicí. Obdélný presbytář má mohutná kládí a pilastry při východních nárožích, pod kládím je po každé straně umístěno 1 jednoduché a 1 sdružené obdélné okno, v přízemí pak pravoúhlý portál. Kolem portálů a oken se nachází plochý štukový dekor, nad sdruženými okny malá oválná fresková pole. Nad kládím presbytáře 3 trojlistem zakončená okna a valená klenba s lunetami. Loď je sklenuta 2 poli valené klenby s lunetami, střední část plackou, stěny členěny zdvojenými pilastry na pilířích s mohutnými úseky kládí. Stlačeným obloukem do lodi otevřená kruchta je zaklenuta valenou klenbou se stýkajícími se lunetami, před ní je do lodi vyložena úzká balkónovitá část s plochou poprsnicí na 2 sloupech z 19. století. Předsíň je sklenuta křížově a pásem valené klenby, po její jižní straně je téměř čtvercová kaple s hladkou křížovou klenbou a oválným oknem v hluboké šikmé špaletě, po severní straně předsíně je pak schodiště. V lodi i presbytáři je vyvedena řada fresek od J. J. Čecha (Czecha) z roku 1740. Sakristie po severní straně presbytáře je sklenuta křížově, v patře je ještě plochostropá oratoř a další místnost, v přístavku po jižní straně se nachází předsíň; druhá oratoř a místnost jsou sklenuty valenou klenbou s lunetami.

Většina zařízení je vyvedena v rokokovém slohu a pochází z 2. poloviny 18. století. Hlavní oltář má predelu a tabernákl od mramoráře J. V. Hennevogela a obraz sv. Václava od akademického malíře Josefa Heřmana z roku 1887. Šestice bočních oltářů (Krista Pána, sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka Xaverského, sv. Dominika, Panny Marie a sv. Barbory) pocházejí právě z 18. století, jsou rovněž rokokové s obrazy převážně od J. J. Čecha (Czecha), truhlářskými pracemi od A. Trabece (Vrabce?) a štafířskými od E. Meinerta z roku 1746 (?). Rokokový oltář Ukřižování pochází též z poloviny 18. století a má velký kříž a sochy Panny Marie, Jana Evangelisty a Máří Magdalény. Oltář s novodobou sochou sv. Antonína Paduánského je raně barokní, nad ním je situován reliéf Panny Marie v obláčcích v akantovém rámu z 1. čtvrti 18. století. Rokoková kazatelna je zdobena reliéfy ze života Ježíše Krista; dřevěné lavice z roku 1741 pocházejí od řezbáře J. Kutschery, 2 dřevěné zpovědnice a varhany jsou rovněž rokokové. Křtitelnice je naopak barokní a za zmínku stojí i náhrobník Marie Františky z Fürstenbergu a z Badenu, k jehož vzniku došlo po její smrti 7. března 1702. Původní varhany pocházejí z let 1715-1716 a v roce 1748 byly varhanářem Nicolausem Bergmüllerem přeneseny do oborského kostela sv. Kateřiny (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=1253). Současné varhany od Heinricha Schiffnera z roku 1913 byly přestavěny v letech 1989-1992 (viz https://farnostlovosice.cz/varhany/) a v letech 2020-2021 zrekonstruovány a slavnostně požehnány 24. října 2021 (viz https://www.youtube.com/watch?v=Q1IOD7ED_oo).

Počet zdejších zvonů procházel různými změnami. Na počátku 1. světové války byly v kostele tyto zvony: první (Václav) o hmotnosti 856 kg s nápisem: "A.D.1691 20 AUGUSTI REFVSA EST CAMPANA AD MAIOREM DEI GLORIAM SEMPERQUE VIRGISNIS ET S. VENCESLAI MART ? PATRO HONOREM COOPERANTE GRATA, SEREN: D:D: MARIAE FRACISCAE VIDVAE MARCHIONISAE BAADENSIS NATAE IANGAVIAE. DE FVRSSENBERG CURATRICIS FILI SVI SEREN:D:D: LEOPOLDI MARCHIONIS BAADENSIS ET HOCHBERG: PRO TUNO GENTIVN IN DOMINO CVRATO CAROL: KAVIKA: ME FVDIT IOSEPH: IGNATIVU ERNST SCHLAFO ? ERDAE."; druhý (Florián) o hmotnosti 620 kg a stextem: "Léta božího 1532 ke cti a k chvále Pána Boha a všem svatým a k svatému Václavu do Lovosic tento zvon je udělán od mistra Tomáše z Litoměřic za rychtáře Koudele a za Somana a za kněze Jiříka toho času faráře, ve jménu božím."; třetí (sv. Jan a Pavel) o hmotnosti 320 kg z roku 1621, který byl po prasklině přelit v roce 1905 u chomutovské firmy Richard Herold (Glockengießerei Franz Herold in Komotau); čtvrtý (Dušičkový) o hmotnosti 62 kg z roku 1764; pátý (Umíráček) o hmotnosti 30 kg z nám neznámé doby a v sanktusové vížce šestý (Sanktusový) o hmotnosti 36 kg z roku 1881. 4. září 1916 byly zrekvírovány zvony Václav a sv. Jan a Pavel. Ve 20. letech 20. století byly pořízeny zvony: sv. Václav, sv. Marie a Ježíš, které byly zabrány německými úřady pro válečné účely. Po osvobození byl získán z válečného skladiště v Hamburku jiný zvon z roku 1601, jenž byl přivezen z Ústí nad Labem, původně pocházel ze zaniklého kostela sv. Mikuláše v Litoměřicích a do roku 1942 visel v litoměřickém seminárním kostele, aby byl později přemístěn jinam. Dnes tedy nalezneme v tomto chrámu Páně tyto zvony: Umíráček o hmotnosti 30 kg; Sanktusový zvon o hmotnosti 36 kg z roku 1881; Florián o hmotnosti 620 kg z roku 1532; bezejmenný zvon z roku 1551 s textem: "„A TENTO ZWON VDYELANEY GEST KE CZTY CHWALE PANV BOHV ZA PRYMVSA KNYCZNARA W AVSTYE Z AVRAD GEHO YAN KONWARZ MDLI.", jenž sem byl přenesen z kostela sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem a též bezejmenný zvon z roku 1631, který pochází z kostela sv. Matouše v Prackovicích (viz https://farnostlovosice.cz/farnost/historie/).