Kostel sv. Václava ve Vápenném Podole

Původně se v této vsi žádný kostel nenacházel a ves byla přifařena k Heřmanovu Městci. Teprve v roce 1726 zde Jan Josef hrabě Špork nechal vystavět kapli, která byla zasvěcena témuž národnímu světci a měla sloužit návštěvníkům zdejších lázní, aby nemuseli za službami Božími daleko odsud. Ty zde konal kněz z Heřmanova Městce a o kapli se staral poustevník (viz https://www.vapennypodol.cz/obec/zajimavosti-v-obci/kostel-sv-vaclava-20cs.html). 28. dubna 1785 došlo ke zřízení lokalie. Prvním zdejším lokalistou byl v letech 1785-1801 P. Josef Peregrin Hrdlička (do obce se přestěhoval nastálo až v roce 1788 a celou dobu žil v lázeňském domě "U bílého lva", protože žádná fara zde neexistovala) a po něm v letech 1802-1808 P. František Richter a v letech 1808-1845 P. Jan Špringer, jenž se následně stal farářem v Heřmanově Městci, o němž koluje dodnes řada úsměvných historek. Zmiňme např. jednu z nich. Jednoho dne se vydala dvojice vesničanů z Míčova pro lněné semeno do Polánky a zastavila se ve Vápenném Podole, kde vešla do kostela. P. Špringer právě četl o učednících Kristových jdoucích do Emauz a chtěl toto evangelium vyložit. Avšak řekl pouze následující: "Kam jdou tam ti dva cizí mužové? Kam se ubírají?" V tu chvíli totiž oba příchozí nahlas vykřikli: "Prosím, jdeme do Polánky pro semeno." Knězi dalo dost práce, aby svůj úsměv jakž takž ukryl, ale totéž se nepodařilo u jiných, takže z vykládání Bible již ten den nic nebylo. V roce 1858 pak byla lokalie povýšena na faru (budova pro faráře byla vybudována již roku 1802, v letech 1869 a 1884 došlo k její opravě a v roce 1899 se stala jednopatrovou).

Když zde byla založena lokálie a význam lázní ve Vápenném Podole rostl, bylo rozhodnuto o výstavbě nového a reprezentativního chrámu Páně, jenž vznikl přestavbou a rozšířením výše zmíněné kaple. Stavba byla provedena v letech 1788-1790 nákladem náboženského fondu a s přispěním hrbokovského kostelního jmění. Důvodem bylo to, že zdejší lázně byly stále více oblíbené a jejich návštěvníci nemohli být ochuzeni o služby Boží, vždyť léčivost místních vod byla poprvé zmíněna již roku 1586, kdy se zde již dávno lámal rovněž vápenec a odtud obdržela ves rovněž svoje pojmenování. V roce 1796 došlo k dostavbě věže. Roku 1874 byl do věže umístěn hodinový stroj. V roce 1885 bylo pořízeno nové ciborium. 3. května 1899 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Edvard Jan Brynych. Roku 1940 proběhla rekonstrukce chrámu Páně, který byl slavnostně posvěcen 22. září 1940. O 6 let později byla provedena další oprava, na níž pocházela subvence ministerstva školství a osvěty z položky na běžné opravy umělecko-historických památek. Jiná obnova chrámu Páně se podařila v 70. letech 20. století. V roce 1993 neznámý pachatel odcizil v sakristii 2 kalichy ze žlutého kovu a barokní vyřezávanou sošku. 25. června 2008 byla tornádem poškozena věž a střecha kostela, vše bylo opraveno počátkem následujícího roku. O 3 roky později se stala zdejší farnost součástí Heřmanova Městce. Roku 2021 byla dokončena oprava vitrážových oken.

Jde o jednolodní obdélnou stavbu s pravoúhlým presbytářem se sakristií v ose, předsíní na západní straně a s věží nad hlavním, pseudorománsky členěným průčelím s trojbokým štítem. Presbytář a loď jsou plochostropé. Barokní kruchta je prohnutá. Původní kapli má připomínat kámen s latinským nápisem nad zazděnými postranními dveřmi.

Zařízení je většinou novodobé. Hlavní oltář má sochy dvojice klečících andělů, zemských patronů Cyrila a Metoděje a sv. biskupů Vojtěcha a Prokopa z 1. poloviny 19. století a obraz sv. Václava od akademického malíře Františka Müllera z Chrudimi, který vznikl ještě za existence kaple. Důkazem může být jeho kresba od světícího biskupa Msgre. Jana Rudolfa hraběte Šporka z roku 1741, jež byla vystavována na Svatováclavské výstavě na Pražském hradě v roce 1929. V lodi je umístěn oválný barokní obraz Klanění tří králů, jenž připomíná styl Petra Brandla, ale jeho autorem je malíř Jan Ongers (též psán jako Onghers). Po stranách oltáře jsou na okenních obrazech sv. Anežka a sv. Josef a doprovází je letopočty 1848-1898 s věnováním od Jana Pleskota a J. Pazdery. Postranní oltáře Panny Marie s Ježíškem a sv. Ludmily od firmy Krejčík z Prahy byly společně s hlavním oltářem slavnostně posvěceny 6. května 1894. Zajímavým objektem je též kropenka, která je vyřezána z jednoho kusu bukového dřeva a nad miskou pro vodu končí krásně zhotoveným krucifixem. Údajně má být připomínkou na až zvláštní událost, kdy bylo roku 1726 vybíráno hrabětem Šporkem místo pro stavbu zdejší kaple. Tehdy se za úplného bezvětří zlámal statný a zdravý buk, jako kdyby chtěl ukázat, kde v hustém lesním porostu má být objekt vybudován a na památku toho byla z části kmene vyřezána ona kropenka. Původní varhany vytvořil koncem 18. století neznámý varhanář z Chrasti, protože v té době zde byl známý pouze Karel Josef Trnka, tak je pravděpodobné, že právě on byl jejich tvůrcem. Jejich opravu v roce 1853 provedl též neznámý varhanář. Nové varhany pocházejí z roku 1892 a jejich autorem je Emanuel Štěpán Petr (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2365). Ty byly opraveny v letech 124 a 2017.

Zvony byly do kostela přeneseny z kostela sv. Václava v Hrbokově a během 19. století došlo k jejich přelití. První pak obdržel nápis: "Campana ex anno 1501, reconstituta 1871.", druhý získal text: "Tento zvon dělan ke cti a chwale panu Bohu leta Paně MDXXXX Prelyt gest byl od Karla Bellmanna v Praze roku 1833." Větší zvon sv. Václav byl zrekvírován v roce 1918 a zvon sv. Jan měl obdobný osud roku 1941. Na závěr dodejme, že častným návštěvníkem služeb Božích ve zdejším kostele býval dramatik Václav Kliment Klicpera, když pobýval v místních lázních.