Kostel sv. Víta, mučedníka v Morašicích

Jako u všech ostatních kostelů v Čechách, tak i u tohoto můžeme říci, že byl již v roce 1350 farním, což nám přináší popis pražské diecéze, který byl vyhotoven v rozmezí let 1344-1350. Tehdy náležel pod chrudimský dekanát a královéhradecký archidiakonát, odkud byl přeřazen k litomyšlskému biskupství. Odhaduje se, že k jeho výstavbě došlo ve 2. čtvrtině 14. století, ale někteří autoři soudí, že je ještě starší. Věž a severní portál vznikly ve 3. čtvrtině téhož století. Prvním známým patronem tohoto chrámu Páně byl roku 1382 Hereš z Morašic. Během husitských válek fara zanikla a v 15. a 16. století byl kostel filiálním do Rozhovic (tamní farář býval i domácím kaplanem pánů Morašic) a následně do Heřmanova Městce. V roce 1493 nacházíme zmínku o úroku z Bylan pro zdejší kostel, ale vzhledem k období, tak se muselo jednat o úrok, jenž byl přiznán ještě před husitskými válkami. Mnoho věcí však z tohoto období nevíme, zejména ještě díky tomu, že dochází kolikrát k záměnám zejména se stejnojmennou vsí u Litomyšle. Na přelomu 17. a 18. století došlo k jeho barokní přestavbě a v roce 1857 došlo k opravě a výmalbě jeho interiéru. Tehdy byl od sakristie odstraněn obraz Myslibora Hamzy ze Zábědovic s jeho 2 manželkami, 5 syny a 7 dcerami, který pocházel asi z roku 1617 a jeho autorem mohl být Matouš Radouš. V roce 1866 došlo ke zřízení lokálie, která byla o 2 roky později povýšena na faru. Velkou proměnou pak prošel objekt v roce 1878, kdy byla loď prodloužena na západní straně, došlo k úpravě vnějšku a změně završení věže. Vše vzniklo pod vedením známého stavitele Františka Schmoranze, ale původní plán rozšíření a obnovy chrámu Páně provedl již roku 1875 architekt A. V. Barvitius. Vznikl tak kostel v dnešní podobě. 8. září 1875 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. Jan Josef Evangelista Hais, 30. dubna 1899 Msgre. Edvard Jan Nepomucký Brynych a 14. května 1912 ThDr. Josef Doubrava. Roku 1902 došlo k pořízení nového gotického oltáře od Františka Jirouše ze Slatiňan. 1.-6. března 1914 zde byla slavena obnova loňské sv. misie. 24. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vita-18290817). Dnes je opět pouhou heřmanoměsteckou filiálkou.

Jde o jednolodní orientovanou stavbu s trojboce uzavřeným presbytářem, s hranolovitou věží a se sakristií na severní straně, přičemž věž mívala dříve dřevěný nástavek s nízkou stříškou. Vnějšek je upraven v novorománském slohu, po obou stranách středové části lodi je situován masivní opěrný pilíř, na severní straně lodi je pak zazděn hrotitý portál profilovaný oblouny a hruškovcem. Presbytář je zaklenut kápěmi křížové klenby s klínovými a dvakrát vyžlabenými žebry s terčovitým svorníkem a jehlancovými konzolami s náběžními štítky, na severní straně je naopak sanktuář završený trojbokým vimperkem s kružbovým motivem, na jižní straně hrotité sedile s trojlistým zavrcholením. 5,2 m dlouhý a 5,65 m široký presbytář je bez opěrných pilířů a v závěru má trojici úzkých a lomeným obloukem zakončených oken bez kružeb. Na jižní straně je pak ještě jedno širší okno. Do valeně sklenuté podvěžní sakristie o délce 4,6 m a šířce 4,15 m (zdivo má 1,18 m šířky) s polookrouhlým okénkem na východní straně vede sedlový profilovaný portál. Triumfální oblouk je hrotitý se zkoseným ostěním, nad nímž se nacházejí zabílené gotické fresky z konce 14. století. V lodi o původní délce 9,2 m a šířce 7,8 m jsou 2 pole valené klenby s výsečemi na pásech ze 17. nebo 18. století (do té doby klenutí neměla). Okna jsou s půlkruhovými záklenky a dřevěnou kruchtu nalezneme v západní části lodi.

Zařízení je většinou novogotické z roku 1893. Hlavní oltář míval původně obraz sv. Víta z roku 1684, který byl později sejmut a umístěn na faře. Epitaf Myslibora Hamzy ze Zábědovic naopak putoval do chrudimského městského muzea. Šestihranná dřevěná kazatelna s bohatými ornamentálními reliéfy, korintskými sloupky a figurami čtveřice evangelistů byla zhotovena kolem roku 1700, ale spíše před tímto rokem než po něm. Opravená starší křížová cesta byla slavnostně posvěcena 8. září 1914. Za zmínku stojí ještě pětice náhrobníků, z nichž dva jsou z roku 1557 a patří Petru Hamzovi ze Zábědovic a jeho synu Bořkovi. Texty na dalších jsou téměř veskrze nečitelné. Původní varhany byly vyměněny v roce 1805, poté roku 1912 opětovně za nový nástroj od Jana Tučka z Kutné Hory a roku 1949 byly pořízeny nové varhany od krnovské firmy Rieger (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=4009).

Věžová zvonice je dnes kamenná a na schodech je dodnes vyveden letopočet "Anno 1687". Čtveřice původních zvonů - první (Vít) o průměru 0,95 m, výšce 0,75 m a nápisem: "LETA PANIE MDLVI TENTO ZWON SLIT GEST KE CTI K CHWALE PANU BOHU SKRZE WACLAWA FARARZE."; druhý (Zikmund) o průměru 0,45 m, výšce 0,56 m a bez textu; třetí (Ivan) o průměru 0,42 m, výšce 0,32 m a s nápisem: "ANNO 1642 TENTO ZWON GEST ZLYT ODE MNE MARTINA EXNERA ZWONARZE W KRALOWE HRADCZY NAD LABEM." a čtvrtý (Umíráček) - měla být vysvěcena roku 1725 opatem Ottonem, přičemž v roce 1669 měl kostel pouze 2 zvony a roku 1805 byla ve věži trojice zvonů.