Kostelní Vydří - poutní kostel Panny Marie Karmelské

O tom, proč a jak toto poutní místo vzniklo je zápis v kronice zdejší farnosti z konce 18. století. Zda je to skutečnost či pouze pověst, to posuďte každý sám: na mírném kopečku jižním směrem nedaleko od obce Kostelní Vydří dřív byl pouze lesík a křoviska. Kdysi tam někdo umístil dřevěný sloup. Byl zchátralý, už nebylo poznat, kterého světce měl uctívat. A přesně v tomto místě, zpravidla o sobotní noci se již několik let objevovalo zářivé světýlko. Pátrali tam lidé, pátral i majitel tohoto panství urozený pán Gerhard Jindřich Butz z Rolsbergu. Nenašli nic, co by tam mohlo tento jev způsobit. Po poradě s důstojným otcem nechal pát Gerhard namalovat r. 1709 obraz Panny Marie. Jako předlohu si vybral deskovou madonu, která pochází z 2. poloviny 13. století a nachází se v karmelitánském klášteře v Neapoli (ne každý asi ví, že karmelitský řád byl založen na hoře Karmel). Proto zdejší Pannu Marii pojmenoval z hory Karmel. Ta navíc drží v ruce karmelitánský škapulíř a jakoby jej nabízí každému, kdo k ní přistupuje. Na kopci postavil malou kamennou kapli, kam sám důstojný otec obraz umístil. Od té doby zářící světlo nebylo již vidět. Místo začalo být uctíváno, začali se zde scházet poutníci.

Proto v červnu 1735 chtěla nová generace majitelů panství postavit na tomto místě kapli novou, větší, kde by bylo možné sloužit mše svaté. Jak jsem se dozvěděla, již tehdy se muselo žádat o povolení, které olomoucká konsistoř nevydala - navrhla přenést obraz Panny Marie Karmelské z kaple nad obcí do kostela dole ve vsi. Rytíř Matěj Jindřich Butz to nevzdal, nechal udělat plány, které k nové žádosti přiložil. Nakonec povolení dostal. Nad bočním vchodem do poutního kostela je kamenný dvojerb, který používal rytíř Matěj se svoji manželkou Alžbětou. Jejich dva synové Jan Matěj a Josef Ignác byli kněží. Kapli vysvětili 11. 4. 1738 a byli to oni, kteří zde sloužili mše a po smrti svého otce se o kapli starali.

V r. 1752 zde Josef Ignác postavil rezidenci pro kněze - dnešní starý klášter, aby se tu věnovali poutníkům. Kaple byla dřevěnou přístavbou rozšířena na kostel. Jan Matěj postupně pořizoval jeho vnitřní vybavení. V r. 1789 byla vybudována kamenná pozdně barokní kostelní loď s kazatelnou, křtitelnicí a dokonce i s varhanami. Původní kaple sloužila jako presbytář. Tím však vlastnictví tohoto rodu končí. Dědici panství prodali r. 1825 Dalbergům (ti vlastnili nedaleké Dačice), ale poutní kostel v Kostelním Vydří podporovaly příležitostnými dary např. bohoslužebných rouch.

Kostel je na západní straně obklopen zdí s ambitem, jižně je uzavřen budovou kláštera, ke kterému byla v letech 1992 – 1993 byla provedena přístavba, kde nyní působí Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří. V kostele se konají po celý rok pravidelné bohostlužby.

U kostela je chráněná lípa srdčitá, jejíž stáří se odhaduje cca na 400 let. Nedaleko v lesíku přes silnici proti poutnímu kostelu je lesní hřbitůvek s hrobkou rodu svobodných pánů Dalbergů.

Místo je to nádherné, dojeli jsme prakticky až nahoru, nám se navíc povedlo, že se v kostele sloužila mše. Stačilo jen počkat, až skončí a tak jsme si mohli  prohlédnout i nádherný interiér. Clověk často ani neví, jaké nádherné stavby u nás jsou. A je to škoda. Tak když pojedete okolo, neváhejte a zastavte se. Je to kousek od Dačic severoázápadním směrem.