Kouzelný skalnatý hřebínek Javořina.
Turistické cíle • Skalní útvar
Toto místo je jedno z mých srdečních záležitostí. Tak nenápadné, neznámé a přitom krásné. Málokdy se tu někoho potká. Určitá kamenná dovočina a přitom kultivovaná. Oko fotografa si zde rozhodně přijde na své. Horolezci by místní útvary nazvali spíše skalkami než skalami (přesněji se jedná o mrazový srub), ty jsou ovšem kouzelné. Tak, že dlouho jsem měl jednu fotku jako pozadí v počítači. Jak už to tak často bývá, tato kratší soustava mrazových srubů se táhne těsně pod jedním nepříliš výrazným hřebenem. Vhodnější by bylo říct hřebínkem táhnoucím se lesem, což je i zárukou vhodného mikroklimatu a tedy určité přirozené pohody. Místo víc než vhodné pro astmatiky a lidi, kteří mají problémy s dýcháním. Většinou se mi skály moc fotit nedaří, často překáží kmeny stromů. Tady je to jiné. Není problém si najít velice krásná zákoutí. Místa, kde i padlý strom kouzlo místa ještě znásobí. Pokud bude chtít člověk najít pohled ukazující divočinu? Najde. Pokud bude chtít vidět uklidňující zátiší? Uvidí. Pokud bude chtít zdůraznit sílu skal? Může. Je zajímavé, že mnohé zdejší menší skalky na výsledné fotografii vypadají mnohem mohutněji.
Krása ovšem nemění nic na tom, že i zde je třeba trocha obezřetnosti. Pod skalkami je terén obtížnější, svažitější a překračování padlých kmenů a větví, mnohdy vlhkých a nejisté pevnosti si žádá určitou pozornost. To ovšem pro nás, kterým krása skal, kamenů a klidná, člověkem nepříliš zasažená krajina, přináší zvláštní druh uspokojení a klidu, není třeba asi připomínat. Doufejme, že taková místa ještě dlouhou dobu taková zůstanou a nebudou změněna na rádoby "turistická" centra, která ovšem s turistikou nemají pranic společného, když tam spousta lidí dojede autem a jediný jejich výkon je zajít sto metrů do hospody.
Zajímavými místy v okolí jsou například dřevěná zvonička na louce západně od právě popisovaného hřebínku nebo obrázková cesta vedoucí od Samčanky nad nádrží Šance. Krásné je i pokračování NS Javořina - Němčanka - Samčanka po "Kozích hřbetech". Tato naučná stezka vytváří pomyslnou elipsu, která se vrací zpět do výchozího bodu, k autobusové zastávce Samčanka. Než se k ní ovšem vrátíme, tak procházíme kolem klauzu a měřícího stanoviště, které by mělo být používáno i dnes s krásným názvem Červík. Technicky orientovaného čtenáře asi hned napadne i překvapí co má toto místo společného s "malým šroubkem" určeným pro zajištění? Nebo, že by zde někde byla spousta červů? Ani první ani druhý pohled není správný. Pojmenování je pochopitelně podle potoku, který těmito místy protéká. A ten se jmenuje Červík. :-)
Kdo má rád skály a případně jiné tajemné místa, tak může pokračovat například na západ, směrem ke Trojačce. Tím může být dřevěný srub, bývalá lovecká chata, kde za druhé světové války měl svůj štáb partyzánský oddíl Jana Žižky. Nedaleko odtud je další klauz Panská (vyrovnávací nebo spíš zásobní nádrž na vodu, která se kdysik používala při svážení dřeva). I toto místo mám velice rád. Mnoho lidí sem nechodí a příroda je o to krásnější. Dokonce se zde nachází i místo tak krásné, že oko člověka toužícího po místech, kde příroda určuje pravidla, zaplesá. Já osobně, sám pro sebe, tuto oblast nazývám "Malá Kněhyně". S tím podstatným rozdílem, že se sem, oproti té skutečné "velké" Kněhyni, dokonce může zajít. Tak krásně modelovaná krajina s menšími i většími kamennými útvary, padlými stromy, příkrými svahy a dokonce i jednou tajemnou pseudokrasovou jeskyní, mě neskutečně ovlivnila. Pro skromného člověka místo, kde může pocítit spojení se skutečnou přírodou. Pokud je jinde mlhavo a ne úplně krásně, zde je mrazivo a člověk nasazuje mikiny, bundy a rukavice, často i čepici. Znám toto místo jak za sychrava, tak i za krásna, kdy po vystoupání nejvyššího a nejprudšího svahu se najednou otevře oáza, rovina s borůvčím, krásně rostoucí trávou (nic přerostlého, "škaredého" :-) ) a mechem.
Vzhledem k tomu, že jsem se už poměrně velmi hodně vzdálil od hlavního bodu článku a tím byl hřebínek Javořina (nebo někde označovaný také Javořinka) i vzhledem k tomu, že je to skutečně kouzelné a tajemné místo, tak se o přesném umístění nepochlubím. Určitě bych byl rád aby se nestalo nedostupné podobně jako třeba Kněhyně a mnoho dalších míst do kterých je už vstup zakázán. Kdo bude chtít, tak toto místo určitě najde a možné pocítí i ten krásný pocit "objevitele". Malá poznámka na závěr. I ta jeskyně je tak skrytá, že já sám jsem ji našel až při třetí návštěvě tohoto místa. Rozhodně se nenachází na hřebeni Javořinka, ale asi 5 kilometrů západně. Pro ty, kteří objeví, tak přeji ať zažijí ten krásný pocit, když jsem jej objevil poprvé já ale hlavně, že vstup do jakýchkoliv podzemních prostor nemusí být úplně "košér". Jednak a především hrozí reálné nebezpečí, že u jeskyní a nejrůznějších dutin ve skalách a podobně podléhajících erozi a působení nejrůznějších vlivů člověk nikdy neví co se může sesypat nebo nečekaného stát. Taktéž jsou mnohé tyto útvary velmi úzké, ale hluboké. Pokud se někdo z venku nasouká horko-ťažko dovnitř, může být pro něj výstup mnohem mnohem obtížnější ne-li nemožný. Sedřené nohy, potrhané kalhoty a podobně bývá ten nejmilejší následek takových "hloupostí". Není od věci odolat své zvědavosti a tato místa přenechat těm, kteří tomu rozumí a mají k těmto činnostem i oprávnění, ale především zkušenosti. Když "samotář" podcení své možnosti a zkušenosti, tak není nikdo, kdo by mu pak mohl pomoci! Ani ti, kteří tam lezou skoro denně, to nedělají sami! Navíc v maloplošných chráněných územích může být takový pokus "oceněn" nemalou částkou od CHKO.