Kraj, který nutno objevit
Geopark vnitrosudetská pánev, Chráněnou krajinnou oblast Broumovsko, ale i samo město Meziměstí s bezprostředním okolím, to vše objevíme u hranic s Polskem mezi Krkonošemi a Orlickými horami. Dorazili jsme na pozvání představenstva Meziměstí a od prvního okamžiku jsme byli překvapeni, jak mnoho turisticky atraktivních míst a objektů všeho druhu tu na nás čeká. Navíc - nezřídka jde o cíle zcela netradiční, ojedinělé, až unikátní. Co je důležité – region je dobře dopravně dostupný, přičemž se dá obrazně říci, že bude rok za rokem dostupnější - s tím, jak postupuje výstavba dálnice D 11. Naštěstí nyní je dobudování dopravní infrastruktury vládní prioritou. Ne všichni však cestují po dvou či čtyřech kolech, ale i vlakem – a ani touto cestou to není problém.
Kdo přijede do Meziměstí po železnici, hned na nádraží může začít se získáváním nevšedních zážitků. Trať Choceň - Broumov do města dorazila v roce 1875. Díky geopolitické situaci tu byla vybudována monumentální nádražní budova, sestávající ze dvou takřka zrcadlových polovin, neboť šlo o poválečné propojení Pruska a Rakouska-Uherska. Oběma státům náležela polovina objektu, jako úřední a celní prostor. Donedávna byl rozlehlý objekt ponechán osudu, naštěstí dnes už se setkáme s technickou památkou v udržovaném stavu. Kromě klasického železničního provozu (prodej jízdenek, čekárna, úschovna zavazadel, toalety) velkorysé prostory dovolují umístění pozoruhodné stálé expozice železničního muzea, ale i v evropském měřítku naprosto originální kombinaci nádraží s divadelním sálem, kde se m. j. každoročně pořádají Meziměstské divadelní hry a se samostatnou plně využívanou tělocvičnou. Železniční muzeum je výsledkem celoživotní vášně a práce na železnici pana Petra Davida, který dnes expozici udržuje a návštěvníky zasvěceně provází. Pro širokou obec železničních nadšenců jde o mimořádný návštěvnický magnet. Mimořádný objekt nádraží jako celku - jak nás informovala starostka Meziměstí p. Pavlína Jarešová - ještě zdaleka není v definitivním stavu, město s ním má další plány, zajímavé jak pro zdejší obyvatele, tak pro návštěvníky.
Dalším objektem neobyčejných rozměrů a překvapivého charakteru je Centrum Walzel. Stejnojmennou rodinou, pocházející z nedalekého Vižňova, byla roku 1852 založena tkalcovna. Ta vzkvétala až do válečného roku 1940, kdy majitelé objekt nuceně opustili a ten začal chátrat. V dezolátním stavu budovu zakoupil zdejší rodák, po „sametu“ podnikatel Pavel Netík, který promyšleně a velkoryse postupně do stavby investoval. Dnes je centrum jedním z pilířů místní prosperity. Prostor někdejší továrny dovolil umístit tu široce oblíbený licenční restaurant Švejk, bowling, lezeckou stěnu, fitness centrum, solnou jeskyni, vinotéku, prodejnu Coop a zejména špičkově vybavený komplex střelnic. To vše se nabízí k využití jak domácím občanům, tak i turistům. V sezoně před restaurantem stojí frontu především hosté z blízkého Polska, vyhledávající zdejší proslulou kuchyni.
Hovoříme-li o oblíbené kuchyni, nelze pominout ještě další velmi úspěšnou restauraci U kovárny. Ta se vyznačuje jednak velmi příjemnou obsluhou, ale hlavně svou charakteristickou nabídkou. Vyhlášené jsou zejména její sladkosti a vynikající káva, ale především typické, neobvyklé lokální jídlo zvané Pavlišov: řízek ne s bramborem či bramborovým salátem, ale s knedlíkem a se zelím (!). (Pamětníci vzpomenou, že s něčím podobným jsme se kdysi setkávali v NDR…).
Překvapivým objektům na katastru Meziměstí však zdaleka není konec. Město nabízí od roku 2010 jak domácím, tak „přespolním“ dva další objekty, představující velkorysá sportoviště. Provedl nás tu Květoslav Radvanovský. Vtipně nazvaný „AQA Land“, areál zdraví a sportu je vybaven rekreačním, plaveckým a dětským bazénem, tobogánem, skluzavkami, masážními tryskami, různými chrliči vody, víceúčelovým hřištěm s umělým povrchem, minigolfem a dětským koutkem. V těsném sousedství tohoto zařízení je - rovněž od roku 2010 - k dispozici víceúčelový sportovní areál s umělým trávníkem, běžeckým oválem, fotbalovým hřištěm a lehkoatletickými sektory. Veřejnosti – a to nejen domácí – je otevřen po celý rok.
Další, příjemně překvapující novinkou je právě dokončovaný areál, nesoucí souhrnný název Rybníček. Nápad na jeho vybudování dostal v roce 1997 současný majitel přilehlého zámečku a souvisejících pozemků - opět zdejší občan - Václav Svoboda. Šlo mu o to, aby objekt vypadal hezky, včetně vhodných zařízení. Přizval odborníky i přátele a společně dospěli k plánu, co a jak zde umístit, aby sem zamířili jak domácí, tak turisté. Nejprve byl rekonstruován zanedbaný rybník. Dnes má odpočinkové molo a je před odbahněním, aby byl vhodný i ke koupání. Na ploše 2,5 ha již dnes stojí chata s občerstvením, altán pro cca 20 osob vhodný k posezení, zábavě i různým programům a chata pro správu areálu. Do příštího roku přibude dalších osm komfortních chat k ubytování, i místa pro stanování, karavany, či obytné vozy. Pobyt návštěvníků se rozdělí do dvou polovin: jedna nabídne odpočinek u rybníka, posezení u velkého ohniště, či u stolů s možností konzumace občerstvení. Druhou polovinou bude prostor kempu. Samozřejmě nechybějí toalety. Park je ozdoben dřevěnými sochami, obklopen zelení. Nepochybně poslouží jak odpočinku na místě, tak jako východisko k výletům do okolí, které oplývá výběrem atraktivních cílů pro turisty jakýchkoli zájmů a zálib. Namátkou jmenujme např. kostely sv. Anny ve Vižňově, sv. Jakuba Většího v Ruprechticích, rozhlednu na vrcholu Ruprechtického Špičáku (880 m n. m.), či mimořádně atraktivní Adršpašské skály a zámek Adršpach. Na zámku po nejbližší dva roky bude k vidění výstava Adršpach skály-sklo, soubor upomínkových předmětů z Adršpašských a Teplických skal. K prohlídce Adršpašských skal je nutná on-line rezervace předem, abychom se vyhnuli nepříjemnému překvapení přehlcením návštěvníky.
Meziměstí a jeho okolí nám m. j. ukázalo, jakou hodnotou jsou pro různé lokality podnikatelé, kteří mají za cíl nejen zisky, ale současně i rozvoj destinace, ve které žijí a kde dosáhli úspěchu. Kdysi to bývalo spíše pravidlem, dnes o poznání méně. Avšak – „Exempla trahunt - tedy příklady táhnou…čím více, tím lépe…
Miroslav Navara