Kráľova hoľa
Turistické cíle • Příroda • Vrchol
- je 7. nejvyšším vrcholem Nízkých Tater (1946 m n. m.) a nejvyšším vrcholem jejich východní části (od sedla Čertovica), která je zde podle ní označována jako geomorfologický podcelek Kráľovohoľské Tatry. Je slovenskou národní horou, symbolem odboje proti útlaku. Spolu s „protějším“ vrcholem Kriváně ve Vysokých Tatrách je slovenskou horou, která se nejčastěji objevuje v písních, básních a literatuře a je nejvíce opředena pověstmi a legendami. Výjimečnost hory je vedle výšky dána její mohutností a výraznou ohraničeností: kromě hlavního hřebene pohoří táhnoucímu se k západu, přerušeného hlubokým, až po asi 7,5 kilometrech o 500 m nižším Ždiarským sedlom (1473 m), nevysílá žádné výrazné rozsochy, hřeben Nízkých Tater Kráľovou hoľou končí, protože jeho severovýchodní pokračování (skupina Predná hoľa) je podstatně nižší (1516 m). V jihovýchodním úbočí pak vystupuje jen předvrchol Kráľova skala (1690 m), který je sice posledním výšvihem hlavního hřebene pohoří na východě, ale z masivu Kráľovy hoľe příliš nevyniká.
V hlavním hřebeni nalezneme od Ždiarského sedla na východ několik předvrcholů, jsou to postupně: Bartková (1790 m), Orlová (1840 m) a Stredná hoľa (1876 m), po nichž následuje hlavní vrcholová plošina. Tyto vrcholy jsou všechny nad hranicí lesa i kleče a jsou odděleny jen plytkými sedly. V jejich severních úbočích jsou menší ledovcové kotle. Hlavní vrchol je budován krystalickými horninami: svorovými rulami a pararulami. Jeho povrch je hladce modelován a pokrývají jej původní alpínské hole, jen asi 400 západně od hlavního vrcholu (západní vrchol) vystupují četné skalní výchozy metamorfované hercynské žuly. Severovýchodní úbočí vrcholu jsou chráněna v rámci přírodní rezervace Martalúzka.
K výjimečnosti hory přispívá také poloha a skutečnost, že je pramennou oblastí i rozvodím velkých slovenských řek. Vody zde nabirají: Váh (Čierny Váh), Hron (Zubrovica), Hnilec (na východním úbočí vrcholu) a Hornád (přítoky z Prednej hoľe). Vrchol je také jedinečným vyhlídkovým bodem a bez nadsázky lze říci, že za ideálních podmínek odtud přehlédnete polovinu Slovenska. Obzvláště panoramatický pohled na protilehlé Vysoké a Západní Tatry je impozantní!
Telgárt a Šumiac jsou nejčastějšími východišti cest na tento populární vrchol. Ze Šumiace vede na vrchol obslužná asfaltová silnice (zákaz vjezdu) k televiznímu vysílači, vysokému 136 m, který zde byl postaven v roce 1960 (vrchol vysílače je tak nejvýše položeným pevným bodem v Nízkých Tatrách). Při orientačních problémech za mlhy nebo sněžení, je možné silnici využít k bezpečnému sestupu. Přes velikost objektu retranslační stanice na vrcholu (v budově je i stanice horské služby) tady nečekejte žádnou restauraci nebo chatu. V případě špatného počasí je k dispozici jen malý vstupní prostor objektu, kde bývá pro turisty připravena konev s vodou a kde je možné nouzově přenocovat ve vlastním spacáku. Samotný vrcholový obelisk, připomínající partyzánské boje z let 1944 – 45, je jen několik málo metrů na severozápad od této budovy.
Na vrchol lze dojít:
- po červené výstupové trase z Telgártu (3:05 hod., - opačným směrem 2:05 hod.)
- po zelené výstupové trase z Telgártu (přes Kráľovu skalu – 3:40 hod. – opačně 2:20 hod.)
- po modré výstupové trase ze Šumiaca (3:05 hod. – opačně 2:10 hod.)
- po modré výstupové trase od rozcestí Martalúzka (1:15 hod. – opačně 0:45 hod.) a ze Smerčinského sedla (2:30 hod. – opačně 1:30 hod.)
- po zelené výstupové trase z Liptovské Tepličky (5:20 hod. – opačně 4:25 hod.)
- po červené hřebenové trase od Útulňě pod Andejcovú, přes Ždiarské sedlo (3:10 hod. – opačně 2:45 hod.)
Mohutná rozložitá hoľa, najvyšší vrch východnej časti Nízkych Tatier, nazývanej podľa nej Kráľovohoľské Tatry. Vrcholová plošina má predĺžený tvar v smere východ-západ. Na sever vysiela krátku rázsochu Záturňu, strmo spadajúcu do údolia Čierneho Váhu v Teplickej kotline. Na severovýchod sa tiahne dlhá rázsocha cez Úplaz na Prednú hoľu a ďalej až na sedlo Popová, ktorým sa Nízke Tatry spájajú Slovenským Rajom. Na juhovýchod odbočuje krátka rázsocha na Kráľovu skalu k Telgártu. Z vrcholu je rozsiahly a veľmi pôsobivý výhľad. Spolu s Kriváňom je Kráľova hoľa najospevovanejší vrch a najviac opradený povesťami a legendami. Dôležitý triangulačný bod Slovenska, pramenisko a rozvodie najväčších slovenských riek: Váhu, respektíve Čierneho Váhu, Hrona, Hnilca, Hornádu. Vrchol na západ od vysielača je označený betónovým triangulačným stĺpom. Pod vrcholom mala počas 2. svetovej vojny partizánska brigáda Jánošík zemľanky a sklady a prechádzali cez ňu v jeseni a v zime rokov 1944 a 1945 viaceré partizánske jednotky. Udalosti 2.svetovej vojny pripomína reliéf na obelisku. Od roku 1960 je tu televízny vysielač - retranslačná stanica, ku ktorej vedie zo Šumiaca horská asfaltová cesta, pre verejnosť uzavretá. V budove televízneho vysielača je aj záchranná služba HS.