Královské i kouzelné město Litoměřice na soutoku Ohře a Labe

Mnoho lidí přijíždí do Litoměřic především na slavnou výstavu „Zahrada Čech“ a do vlastního města jenom nakouknou nebo ho míjí úplně. A to je škoda. My jsme si návštěvu tohoto tak akorát malého i velkého města dokonale užili. Prošli jsme se po hlavním náměstí, prohlédli si domy okolo něj včetně toho nejstaršího měšťanského domu. Zdejší náměstí , které by si určitě zasloužilo originálnější jméno, se řadí mezi největší náměstí v Čechách. Člověk tady může obdivovat krásné kašny, dominantní morový sloup, interesantní Dům u pěti panen či starou radnici. Procházku je možno doplnit v létě posezením na zahrádce kavárny či restaurantu.

Litoměřice jsou jedním z nejstarších měst v Čechách. Již Kosmas se zmiňuje ve své kronice o zdejších obyvatelích, používá označení Ljutomirici. Ještě o více jak století dříve je doložen vznik Litoměřické provincie (rok 993). 

Zajímavý charakter zdejší melodické krajiny, soutok dvou řek, hradba kopců a údolí mezi nimi nebo blízká soutěska do hor. Příroda tady vytvořila zajímavé podmínky pro založení lidského sídliště a tak se není co divit, že toho lidé využili.

Určitě bych doporučil započít s prohlídkou města v báječném Informačním centru na Mírovém náměstí. Dámy zde pracující nám poskytly zajímavé a užitečné informace včetně plánku města a zodpověděly na veškeré naše otázky. Následně jsme si zde zakoupili vstupenky na vyhlídkovou věž Kalich. Z jejího ochozu se nabízí nádherné výhledy na celé Litoměřice či panorama Českého středohoří s památnou horou Říp, známou Milešovkou či tajemnou zříceninou hradu Hazmburk. Člověk si může při rozhlížení naplánovat své budoucí cíle výletu, a jelikož se jedná o komentovanou prohlídku věže, tak se může také na spoustu věcí zeptat.

Kdyby se snad návštěvník města potřeboval ještě jednou rozhlédnout, tak doporučuji dojít ke katedrále sv. Štěpána a vyšlápnout něco málo (možná i více) schodů a rozhlížet se. Tentokrát je to z větší výšky, ale bez komentáře. Nevadí, v klidu si lze užívat pohledy na město, které vypadá kouzelně jako ze starých obrázků či hracích karet. Prostě městečko jako z pohádky, i ve všední den to tady vypadá jako o sváteční neděli.

Z dalšího množství možných cílů procházky by určitě neměl člověk zapomenout sejít po Jezuitských schodech k řece a navštívit Tyršův most, odkud je zajímavý pohled na soutok Ohře a Labe. Mohl bych pokračovat ve výčtu cílů, ale každého zajímá něco jiného. Je nám jasné, že jsme toho mnoho vynechali: kostely, muzea, divadlo, galerie či jiné zajímavosti. Kdyby se tady člověk zdržel déle, tak určitě objeví další zajímavosti včetně kulturního či uměleckého vyžití. Sice menší město, ale nachodili jsme toho po něm dost, nožky bolí a tak jsme vyhledali odpočinek na zahrádce jednoho z restaurantů. Rozhlížíme se po náměstí, na kterém by šlo vysledovat existenci několika časových rovin. Z hlediska stavebních slohů či osobností navštěvující nebo pobývající ve městě. Každá z nich má svůj příběh, jehož vyprávění by zabralo mnoho místa a času. A když už jsem jednou říkal, že je to městečko jako z pohádky, tak už není daleko k představě, že by si mohli k našemu stolu přisednout například kníže Spytihněv II, Přemysl Otakar I., král Karel IV., spisovatel Josef Jungmann či básník Karel Hynek Mácha.

S výše zmíněnými jsme se sice nepotkali, ale to vůbec nevadí. Nabyli jsme totiž dojmu, že zde žijí samí dobří lidé. Možná jsme měli jenom štěstí, ale z rozhovoru s některými z nich a z návštěvy menších obchůdků na nás čišela pohoda, klid a úžasná atmosféra. Vypadá to, že obyvatelstvo Litoměřic má podobu pohodových lidí, kteří se vyznačují dobrou povahou.

Když se ještě vrátím k těm významným osobnostem, tak je zajímavá jedna věc. Litoměřice si většina lidí nerozlučně spojuje s Karlem Hynkou Máchou, ale on zde dlouho nežil, vlastně jenom „slavně“ zemřel. Je pravda, že ve městě lze navštívit Máchovu světničku ve známém bílém domečku, kde nedlouho bydlel předtím, než ho stihl tragický osud. Patrně se při hašení požáru napil zkažené vody a zemřel na infekční cholerínu. V den pohřbu se měl ženit. Již tolik není známo, že v Litoměřicích šestnáct let žil Josef Jungmann, spisovatel, překladatel, filolog a celkově významná osobnost české vědy a literatury. Zdejší gymnázium nese jeho jméno, jelikož tady od roku 1800 začal vyučovat češtinu bez nároku na honorář. Byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě. Tudíž Litoměřice, respektive zdejší gymnázium bylo prvním místem u nás, kde se vyučoval český jazyk.

Přijet do tohoto čistého, upraveného a svou barevností zajímavého města i jeho okolí pouze na několik hodin by bylo chybou. A tudíž je potřeba vyhledat ubytování. My jsme zvolili hotel jménem Koliba a byli jsme nadmíru spokojeni. Vypadá to, jako bychom dělali reklamu městu, ale nám se zde opravdu líbilo a rádi se do Litoměřic vrátíme. Jsou totiž kouzelné a melodické jako celý okolní kraj i České středohoří.

Královské i kouzelné město Litoměřice na soutoku Ohře a Labe na mapě