Kunžak - kostel sv. Bartoloměje
Románský kostelík v jihočeském Kunžaku existoval snad již někdy na počátku 13. století. Tehdy se ovšem s největší pravděpodobností jednalo o stavbu – minimálně částečně – dřevěnou, a tak se nemůžeme až tak moc divit, že po nějakém čase shořel. Nejpozději do roku 1370 byl postaven kostel nový, gotický. Z něj se dodnes dochoval presbytář zaklenutý dvěma poli křížové klenby. Jeho součástí jsou i zbytky původních okenních kružeb.
Velký požár kostel zachvátil i v roce 1556, takže musel být znovu přestavěn, tentokrát ve stylu rané renesance, víceméně stále silně ovlivněné pozdní gotikou. V té době byla k jeho jižní straně také přistavěna pětipatrová, téměř 25 m vysoká, hranolová věž, zakončená vlašskou helmou. Ta sloužila nejen jako kostelní zvonice, ale i městská strážní věž. Také další přestavby si vyžádaly požáry. Stalo se tak v letech 1742 a 1808 (tehdy také byla téměř zničena gotická kaple sv. Barbory). Následně byl kostel obnoven podle plánů významného jindřichohradeckého stavitele Josefa Schaffera.
Kostel je jednolodní, s polygonálním presbytářem a polygonálně ukončená je i severní kaple sv. Barbory, sloužící dnes (údajně) jako sakristie. Současná podoba kostela vznikla v 18. století, kdy byla roku 1706 přistavěna jižní předsíň a v letech 1742 až 1744 přestavěna chrámová loď, která byla následně barokně zaklenuta. Interiérový mobiliář je většinově neogotický; např. hlavní oltář od Matěje Neubauera pochází z roku 1879.
Kostel je dnes sice tak trochu směsicí snad všech existujících stavebních stylů (např. podoba západního průčelí je již ovlivněna empírem), ale přesto působí velmi harmonickým dojmem. Navíc dodnes obsahuje řadu hodnotných středověkých stavebních konstrukcí. Zajímavé je i vrchol věže se zbytky strážního ochozu a místností pro strážného v posledním podlaží.
Kostel sv. Bartoloměje, který spoluvytváří panorama Kunžaku, je – spolu s litinovým křížem z roku 1740 před ním a již od května roku 1958 – naší chráněnou kulturní památkou. Prý i proto, že stále zůstává „významným dokladem podoby a proměny církevní stavby od vrcholného středověku až po novověk a zároveň je důležitým dokladem farní správy a projevu křesťanské víry v regionu“.
V těsné blízkosti kostela se nachází klasicistní budova fary z roku 1796 a neobvyklá socha Legionáře z roku 1933, která je památníkem obětem l. světové války. Vytvořila ji akademická sochařka Karla Vobišová – Žáková, která je kunžackou rodačkou.