Česká Kanada,Landštejn,Slavonice Retro 2008
O prázdninách r.2008 jsme se rozhodli vyrazit na dvoudenní výlet a projet se známou jihočeskou Jindřichohradeckou úzkokolejkou a přitom se trochu projít Českou Kanadou. Auto necháváme stát na parkovišti u nádraží v Lomech u Kunžaku. Zakupujeme jízdenky a čekání na odjezd si krátíme prohlídkou dýmající unikátní parní lokomotivy. Nastává kýžený čas odjezdu. Lokomotiva zahouká a už se s funěním rozjíždí. V lese aspirujeme na mořskou nemoc. Vagon se houpe po nerovných kolejích a způsobuje kolébání. Vlakový personál je v dobových oblecích. Komicky se chová příslušík SNB v uniformě, takže je celou cestu veselo. Trať vede krásnou lesnatou krajinou. Na zastávce Kaprun už čeká houf cyklistů. Vláček nespěchá a chvíli tu postojí. Takže cestující mohou na chvíli vystoupit a prohlédnout si vedle kamenné mohyly i otisk těla našeho génia Járy Cimrmana, který tu byl vyloučen z vlakové přepravy osobním vlakem č.4052 při své cestě z Nové Bystřice. Bohužel jeho tvář nelze spatřit, neboť po vyloučení na ni upadl. Můžeme si prohlédnout aspoň jeho pozadí. Vynálezce zde uprostřed lesů byl nucen strávit nějaký čas a přitom si ohříval za ponuré noci své kosti u ohniště, jehož místo lze opodál spatřit. Mně, starému trempovi, se zde dojetím tak roztřásly ruce, že je obrázek bohužel neostrý. Současně bych prosil o omluvu kvality i ostatních fotografií, které stářím na filmu dostaly co proto a následná digitalizace jim pomoci nemohla. Na paměť vyloučení Járy Cimrmana na tomto místě uprostřed hvozdů, daleko od civilizace, zbudovala správa železnic zdejší zastávku. Předpokládám, že toto místo a jeho historie jsou dobře známy širokým masám občanů, neboť jeho sláva se stále šíří. Je s podivem, že osoba našeho největšího vynálezce a génia ještě nebyla zahrnuta do školních osnov. Inu, ministři školství mají dozajista jiné starosti. Ze stanice Hůrky se vracíme pěšky, abychom si té Kanady užili. Jsou to lesy, které mám rád. Zpočátku jsme volili žlutou TZ a od křížení se železnicí jdeme podél ní. Má to výhodu, že se cestou krmíme borůvkami, kterých je tady všude plno. A nevýhodu, že cesta déle trvá. Ale není kam spěchat. Následující den už je na plánu jen národní památka státní hrad Landštejn a procházka malebným městem Slavonice. Mohutný hrad na rakousko-moravskočeských hranicích byl vybudován za účelem ostrahy příhraniční zemské cesty ve 13.století. Kolikrát jsem okolo něj jel, ale nikdy jsem se na něj nedostal. Až nyní doba dozrála. Dominantní velká centrální hranolová věž už zdáli poutá pozornost. Hrad se prochází sice za mírné vstupné, ale bez průvodce. Historické renesanční centrum nedalekých Slavonic tvoří dvě náměstí s měšťanskými domy zdobenými sgrafity a pěknými štíty. Na okrajích zahlédneme zbytky opevnění, začleněné do pozdější zástavby a dvě zachovalé městské brány. Slavonice jsou přirovnávány ke známější Telči a neprávem často opomíjeny. A mají i své podzemí. Blíže a s více pěknými, už lepšími digitálními fotografiemi jsem popsal Slavonice v jiném cestopisu o jižních Čechách z r.2012.