Kutná Hora - Barborská ulice

Město Kutná Hora bylo ve své době významem a bohatstvím v celém českém království druhé hned po Praze. Historie města začíná vlastně již na konci 10. století, kdy Slavníkovci na svém hradišti Malíně (dnes je součástí Kutné Hory) razili v letech 985-995 stříbrné mince - denáry. Vycházeli z nálezů povrchových stříbrných rudných žil. Největší význam pro další osud Kutné Hory měl rok 1300, kdy král Václav II. udělil místním osadám horní zákoník. Stříbro se začalo těžit v dolech, ve městě vznikla centrální mincovna českého království.

Řekl bych, že s touto dobou už je spojena i Barborská ulice. Prošel jsem ji celou od Komenského náměstí až po katedrálu sv. Barbory. Je v ní na první pohled plno krásných historických domů. Některé jsou obytné, jiné slouží podnikání (Hotel U Hrnčíře, Vila U Varhanáře, Barborská - cocktail bar) či mají kulturní a církevní využití.

Ke kulturním památkám bezesporu patří krásně zachovaný Hrádek, ve kterém dnes najdete České muzeum stříbra. To je otevřeno k prohlídkám denně kromě pondělí od začátku dubna do konce listopadu. Pro zájemce jsou v nabídce 3 prohlídkové okruhy. O historii Hrádku psát nebudu - je tu k tomu jiný článek.

Stavebně největší je určitě Jezuitská kolej, ve které je dnes Galerie Středočeského kraje (GASK) a Vzdělávací institut Středočeského kraje (VISK) pro kutnohorský okres. Kolej se stavěla od roku 1667 přibližně do poloviny 18. století vedle Chrámu Sv. Barbory. Autorem projektu byl významný stavitel jezuitských budov Domenico Orsi. Plány počítaly původně s půdorysem E, nakonec se podařilo postavit budovu na půdorysu F.

Nejvíce mne zaujala galerie soch na mostě před jezuitskou kolejí. Autorem původních 12 soch (s výjimkou pozdějšího Jana Nepomuckého) byl v letech 1703 - 1716 příslušník jezuitského řádu František Baugut, který zde stvořil svou představu dvanácti jezuitských světců - sv. Ludvíka, Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského, českého patrona sv. Václava, sv. Barbory, sv. Anny, sv. Isidora, sv. Josefa, Josef Kalasanský, sv. Floriana, Františka Borgiu a Karla Velikého.

Kaple Božího těla stojí v těsné blízkosti katedrály sv. Barbory a vznikla "chvíli" před zahájením stavby katedrály jako hřbitovní kaple s Kostnicí ve vrcholně gotickém slohu. Po zrušení kaple na konci 18. století byla přeměněna ve varhanářskou dílnu a trvale chátrala. Nyní je kaple po kompletní rekonstrukci z let 1997-2000. Je využívána pro turistické prohlídky a výjimečné komorní kulturní akce.

Celou Barborskou ulici uzavírá jedna z našich nejvýznamnějších vrcholně gotických památek - chrám svaté Barbory. Povolení ke stavbě bylo vydáno v roce 1381, samotná stavba začala roku 1388 a již v roce 1403 byl chrám uznán jako farní. Na stavbě začal nejspíš jako stavitel syn Petra Parléře - Jan. Mezi architekty chrámu patřili později další význační pražští stavitelé - Matyáš Rejsek a Benedikt Rejt (vytvořil klenbu hlavní chrámové lodi). Stavba chrámu byla dokončena až v roce 1905, kdy na konci 19. století začala celková rekonstrukce a dostavba. Tehdy stavitelé Lábler a Mocker hlavně obnovili stanovou střechu, rozšířili chrám o jedno klenební pole, zhotovili novogotické průčelí a dodělali i interiér. Chrám dnes spravuje Římskokatolická farnost - arciděkanství Kutná Hora. Pravidelné bohoslužba zde jsou v něděli v 7:00, pro běžné návštěvníky je chrám přístupný každý den.