Kutná Hora - Hrádek - České muzeum stříbra

Hrádek připomíná malý hrad nejenom jménem. Jen nemá hradní věž. Původně byl dřevěnou tvrzí chránící město, ale postupně byl přestavěn na obytné sídlo. Vystřídal několik majitelů, kteří mu dali okázalou gotickou podobu a v roce 1490 ho za tučný peníz koupil Jan Smíšek z Vrchovišť. Tento nový majitel by klidně mohl být patronem všech zbohatlíků.

Za 30 let svého podnikání v Kutné Hoře se z průměrného kutnohorského těžaře vypracoval na jednoho z nejbohatších lidí v Českém království. Zlí jazykové tvrdí, že to byl podvodník a majetek čerpal z tajné huti, kterou maskoval jako černou kuchyni. Možná mají pravdu, ale pan Smíšek zároveň sponzoroval stavbu Chrámu Sv. Barbory a úpravu kostela sv. Trojice. Na druhou stranu mohlo být i tohle počínání praktické, protože být za dobře s patronkou horníků Barborou, bylo jako naklonit si diplomatku mezi Bohem a vlastním měšcem. V roce 1492 získal šlechtický titul a svůj nový erbovní znak s bílým jednorožcem nechal namalovat snad úplně všude.

Sounáležitost k šlechtě zdůraznil i vnějším gotickým rázem stavby, ale ve vnitřních prostorách dával přednost renesanci, která mu skýtala i daleko větší pohodlí. Vždyť gotická a renesanční postel, to je jako nebe a dudy.

Od 17. století to šlo s prestiží Hrádku z kopce. Vdova po Zbyňkovi Libštejnském z Kolowrat si tu založila nelegální živnost a provozovala v Hrádku řeznictví, pekařství a dokonce tu čepovala pivo. Časy hodokvasu vystřídala jezuitská strohost, když si tu jezuité zřídili koleje a později byl objekt využíván jako městská škola. Za 2. světové války Hrádek dokonce obývali i četníci.

Dnes v Hrádku sídlí České muzeum stříbra, které pro vás připravilo dva okruhy expozic.

I. okruh - Město stříbra - můžete si prohlédnout expozici o historii města od založení až do 16. století, zaměřenou na geologii, archeologii, historii a numismatiku, dozvědět se něco o životě místních patricijů, můžete si prohlédnout vzorky všech rud, které se tu těžily.

Největší atrakcí je ovšem II. okruh - Cesta stříbra, kde se seznámíte s těžbou stříbra, technologií zpracování, s výrobou mincí. Nejdříve se s průvodcem zastavíte u obrovského těžního stroje, kterému se říkalo trejv. Byl poháněn párem koní, kteří se motali v kruhu a byli schopni z dvousetmetrové hloubky vyzvednout až 1 tunu.

Na další dobrodružství vás vyzbrojí perkytlí - tedy hornickou halenou se skřítkovskou kapucí, svítilnou a helmou. Ten pocit, který zažijete pod zemí nic nenahradí. Můžete o tom přečíst stohy knih, sledovat celý rok jen filmy o hornících a přesto se nedozvíte nic. Teprve dole v dole můžete pochopit něco z Kutné Hory.

Projdete štolou dlouhou přes čtvrt kilometru, minete zatopené štoly s průzračnou vodou a skoro všude můžete ve stěnách sledovat drobné vrypy hornických kladívek. Možná vás občas zastudí na krku, proto ta perkytle, hlavou procítíte skálu, proto helma, ale hlavně: teprve v podzemí poznáte, co je to absolutní tma. Stojí za zkoušku, abyste si na minutku zhasli lampu a za chvíli vám před očima začnou pochodovat permoníci. Cesta se na několika místech zužuje a je třeba projít bokem, ale nemusí se bát ani pivní siláci. Podle průvodců zatím prostrčili každého.

Prohlídka, trvající cca 1,5 hodiny končí v místnosti, proměněné na huť a mincovnu. Mají tam pícku, hutníka i mincmistra, všechny pěkně vycpané. Nefalšovaný průvodce vám tu podá kompletní přednášku o středověkém zpracování stříbra. V rámci prohlídky se tak stanete svědky celé cesty stříbra: od prvního klepnutí havířského kladívka, po konečný úder mincířovy palice. Možná, že všechno z toho, co uslyšíte zase brzo zapomenete. Ten pocit, který jste zažili při průchodu dolem, se ale vymaže jen těžko.

Hrádek jsme navštívili při našich toulkách Kutnou Horou.