Lačnovský kostelíček
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Oficiálně se jmenuje kostel Panny Marie, královny nebe a země. Jeho zdaleka viditelná a nepřehlédnutelná dominanta je ozdobou jihovýchodního okraje větší výstavné dědiny Lačnova u okresní silnice k Valašským Kloboukám. Lačnovjané se svého svatostánku po několika staletích zbožných přání dočkali až roku 1969, kdy tzv. "pražské jaro" nakrátko ukázalo světu socialismus s "lidskou tváří" a začaly se dít věci dříve za komunistů nevídané... co věci, přímo zázraky to byly: obcím Lačnov a Střelná byly soudruhy schváleny stavby kostelů!! Za pomoci peněz z církve a mnoha sbírek místních občanů vyrostla na návrší na okraji Lačnova stavba s lodí podélného půdorysu a trojbokým kněžištěm a nad vchodem do kostela na západní straně pak do výše 27 m k vrcholu se zužující věž, zakončená vysokým trojúhelníkem střechy. V září roku 1971 byly slavnostně vysvěceny 2 zvony. Jeden dostal jméno patrona této valašské dědiny, jímž je odedávna svatý Matouš a ten větší byl pokřtěn po Panně Marii. Samotný lačnovský kostel - (stejně jako ten ve Střelné) - se ale svého vysvěcení nedočkal, neboť úřední komunistický šiml nabral díky bratrské pomoci sovětských vojsk druhý dech a když už nemohl nařídit zboření těchto staveb, nakázal tyto církevní stavby na dlouhých 20 let používat jen jako obřadní síně a "místa posledního rozloučení se zesnulými"...
(Slavnostního vysvěcení se kostel v Lačnově dočkal až v říjnu r.1991 a ten ve Střelné o rok později.)