Lázně Bělohrad

Barokní zámek se nachází uprostřed města Lázně Bělohrad na Jičínsku v Královéhradeckém kraji. Čtyřkřídlá zámecká budova má dvě patra, pouze křídlo směrem k parku je patrové. Na východní straně navazuje na zámek pěkný park s oranžerií z roku 1831, která byla upravena na památník místního rodáka K. V. Raise. Poblíž je malé lapidárium hraničních mezníků z 18. století. Z původního vybavení zámku se téměř nic nedochovalo, pozoruhodná je však zámecká kaple.

Historie

Bertold Vilém z Valdštejna nechal v 1. polovině 18. století přestavět podle návrhu architekta J. B. Santiniho původní tvrz na barokní zámek. Později byl zámek využit pro školní účely.

Lázeňské město Lázně Bělohrad najdete nedaleko Českého ráje, mezi městy Dvůr Králové a Jičín, od kterého je vzdáleno 15 km východně. Lázně (Anenské lázně) byly založeny v r.1885 a moderní lázeňský ústav pak v r.1936. Zámek je ve středu města, západně od náměstí v jeho jižní části za Lázeňským hotelem ČSAD Semily,a.s.. Kolem Lázeňského hotelu se dostanete do pěkného Zámeckého parku s památníkem K.V.Raise. Hlavní průčelí zámku je po levé straně silnice z Jičína, před levotočivou zatáčkou asi 200 m před náměstím.

Město Lázně Bělohrad se dříve nazývalo Nová Ves a bylo rozděleno mezi několik majitelů. Do dnešních dnů si zachovaly tento název některé jeho místních části, ale s přídomkem Horní, Prostřední a Dolní Nová Ves. První zpráva o vsi je z r.1267, kdy byla majetkem Marka z Hořic. Nynějšímu zámku předcházela tvrz s dvorem, která se v některých pramenech nazývá Koštofrank. První zpráva o tvrzi je z r.1457, kdy polovina tvrze pařila Janu Voděradovi ze Sekyřic a jeho manželce Markétě z Nové Vsi a druhou půlku, jak se uvádí v r.1459 držel Jan Novoveský z Roudnice. Majitelé statku se často střídali až ho získal od synů Jana Litoborského, Jindřich Škopek z Bílých Otradovic, který tvrz kolem r.1550 renesančně přestavěl. Tvrz z obíleného kamene potom dala název tvrzi i vesnici. Po jeho smrti získali jeho synové Karel a Adam hrad Pecku a Petr tvrz Bělohrad. Za stavovského povstání v letech 1618-20 byl Petr postižen mrtvicí a upoután na lůžko, přesto byl obviněn z účasti na tažení stavovského vojska na Vídeň a za trest mu jeho statek v Bělohradě byl přidělen jen jako léno. Po jeho smrti v r.1625 jej v r.1626 jako odúmrť koupil Albrecht z Valdštejna a připojil ho k frýdlantskému vévodství jako lenní statek, který udělil v r.1628 Rozině Zilvarové ze Stropčic. Statek, který se skládal z 10 vsí, 5 dvorů a dalšího zboží často střídal majitele až v r.1684 zdědil panství Berthold Vilém z Valdštejna, který značně zvětšil bělohradské panství a kolem r.1720 přistoupil k přestavbě renesanční tvrze na reprezentační barokní zámek, která byla dokončena až jeho dcerou Marií Alžbětou provdanou za Jana Arnoštu Schaffgotsche z Kynastu, která panství v r.1724 zdědila. Na stavbě se podílel Giovanni Santini-Aichl. Zámek dostal podobu čtyřkřídlé obdélníkové budovy s malým nádvořím, renesančními prvky a barokní úpravou. V přízemí je barokní kaple, u vstupu do zámku je umělecky hodnotná socha orla s erbem rodu Schaffgotschů. Přízemní zaoblené hospodářské budovy vytvářejí před zámkem čestný dvůr.

Severně od zámku byl vybudován velký přírodně krajinářský park se vzácnými dřevinami a okrasnými doplňky. Oranžerie vybudovaná v parku v r.1831 byla upravena v r. 1959 na památník K.V.Raise. Rod Schaffgotschů držel zámek až do r.1949, potom se majitelé často střídali. Nejdéle zde byla zemědělská škola, která je i dnes v části zámku jako Státní střední odborné učiliště, rozšířena o další obory. Budovy čestného dvora jsou využívány k různým komerčním a obytným účelům. Interiéry zámku jsou veřejnosti nepřístupné, ale i exteriéry zámku s parkem a památníkem stojí za zhlédnutí.

Lázně Bělohrad jsou malebné podkrkonošské městečko ležící východně od Jičína v nádherné kotlině. Město, kterým protéká potok Javorka, má necelé čtyři tisíce obyvatel. V okolí Lázní Bělohrad byla kdysi objevena bohatá ložiska rašeliny, která dala vzniknout slatinným lázním, jež mají skvělé jméno v Česku i za hranicemi naší vlasti. Pro většinu lidí je tedy město známé jako lázně, kde se léčí onemocnění pohybového ústrojí. My jsme zkusili navštívit Lázně Bělohrad jako nelázeňští hosté, nelitujeme a můžeme návštěvu doporučit.

Přiměřeně malé městečko jsme si prohlédli při rozumně velkém výletě. Náměstí K.V.Raise zdobí krásná novorenesanční budova Lázeňského hotelu postavená Občanskou záložnou v letech 1893 až 1894. Za tímto objektem se rozprostírá Zámecký park s kašnou a pěšinami. Když zámecký park, tak by tam měl být také zámek. Je, ale bohužel zavřený pro veřejnost, využíván je pro školství. Tato nejcennější historická stavba ve městě z přelomu 17. a 18. století je bohužel v nedobrém technickém stavu.

Na druhé straně parku je další budova, která je sice otevřena pouze v sezóně, ale aspoň něco. Jedná se o bývalou empírovou zimní oranžerii, která byla roku 1959 přebudována na Památník K.V.Raise. V jednom z křídel památníku je umístěna expozice připomínající spisovatele K.V.Raise, který se v Lázních Bělohrad narodil. Druhá část objektu slouží jako galerie, kde se konají zajímavé výstavy. Nedaleko od vstupu do památníku jsou umístěny vrchnostenské hraniční mezník z 18. století včetně informační tabule a socha vzpřímeného lva, symbolu z městského znaku.

Ale zpět na náměstí K.V.Raise. Téměř na jeho jižním konci se nachází jedna zajímavá věc. Na první pohled by to mohl člověk označit za sloup s hodinami, ale skutečnost je trochu jiná, jak jsem se dočetl na webových stránkách města:

„Jsou místa na rozcestích i jinde se sochami svatých. Kdysi je tam postavili k odvrácení všeho zlého, k usmíření zlého skutku či na místě neštěstí a tak došlo k pojmenování místa: „U sv. Floriána“, „U svaté Trojice“ nebo „ U Josefa“ apod. Proč ale „U Kadavého?“, když v seznamu svatých není? To prý v dobách, kdy se o práci prosilo, kdy ten, kdo práci poskytoval, byl chlebodárce a slova bída, nouze a hlad nebyly jen slovníkovými pojmy jako dnes, tak tenkrát u toho sloupu, který byl na konci stromořadí na velkém náměstí, stával jistý nádeník. Čekal na toho, kdo si ho najme. A protože se nebál žádné práce a neštítil se ani té nejšpinavější, práci našel. Říká se, že práce šlechtí člověka a že jen ten člověk, který je mravně silný, se nevyhýbá ani takové práci, do které se nikomu nechce. Ale co jemu bylo do filosofů, když tu čekal celé dny, jako se čeká na smilování boží, protože musel uživit rodinu. Jenže ten bělohradský Kadavý stál u toho sloupu den co den jako živá nabídka práce, živý inzerát – a proto se začalo tomu místu říkat „U Kadavého“. A aby se nezapomnělo na to, že to je vlastně k oslavě nádenické práce, do které se nikomu nechtělo a která se podceňuje (Prof. Bohuslav Brejník: „Z Raisova kraje“, č. 7/8, listopad-prosinec 1973)“.

Jižně od náměstí v těsné blízkosti silnice č. 501 se nachází místní kostel, který dostal jméno kostel Všech svatých. Bělohradský barokní kostel pochází z roku 1689 a kolem něho se rozkládá hřbitov. Nedaleko kostela navštěvují žáci základní školu K.V.Raise, stejně jako tam chodil a poté o ní a o svých učitelích tento spisovatel a místní rodák psal. V blízkosti školy se nachází malý parčík s budovou Fričova muzea z roku 1904, ve kterém se nacházejí vlastivědné, národopisné i geologické sbírky a konají se příležitostné výstavy.

V parku také nelze přehlédnout pomník spisovatele K.V.Raise, jehož autorem je sochař Bohumil Kafka. Zajímavých domů, budov, domečků a objektů je v Lázních Bělohrad mnoho, ale navštívit jedno místo bych obzvlášť doporučil. Nachází se na rohu zmíněného parčíku ve Vojtíškově ulici a jmenuje se Pekárna Lázně Bělohrad (Josef Rýdl s.r.o.). Když jde člověk kolem a mají otevřeno, tak se nedá do tohoto pekařského chrámu nezavítat. Netřeba ani o tom nějak zvlášť uvažovat, vůně ho tam vtáhne sama. V prodejně mají otevřeno pouze dopoledne, na přesnou otevírací dobu je možné se podívat na jejich webové stránky (http://www.josefrydl.cz/). Kromě výborného pečiva slaného či sladkého doporučuji zakoupit jejich specialitu, úžasné a chutné preclíky.

Také okolí městečka je velice zajímavé. Na výlet je možné se vydat do jedinečné krajiny, za udržovanými historickými památkami nebo zajímavými objekty lidové architektury po husté síti turistických cest. Rozcestí značených cest se nachází na bělohradském náměstí. Město a jeho okolí nabízí též bližší seznámení se životem místního rodáka, K.V.Raise, když se vydá člověk po trase Naučné stezky „Po stopách K.V.Raise“.

Do Lázní Bělohrad se lze dostat autem či autobusem po silnicích č. II/284 a II/501. Z vlaku je možné vystoupit na železniční trati č. 040 Chlumce nad Cidlinou do Trutnova v železniční stanici na jihozápadním okraji města.

V Lázních Bělohrad a jejich okolí je krásně. Při našem krátkém pobytu jsme zde navštívili tato zajímavá místa:

- Byšičky u Lázní Bělohrad:https://www.turistika.cz/mista/bysicky-u-lazni-belohrad

- Lázně Bělohrad – PP Bažantnice:https://www.turistika.cz/mista/lazne-belohrad-prirodni-pamatka-belohradska-bazantnice

- městečko Miletín:https://www.turistika.cz/mista/mestecko-miletin-rodiste-karla-jaromira-erbena-a-miletinske-modlitbicky

- Červená Třemešná – kostel sv. Jakuba Většího:https://www.turistika.cz/mista/cervena-tremesna-kostel-sv-jakuba-vetsiho--1

- Červená Třemešná – smírčí kříž:https://www.turistika.cz/mista/smirci-kriz-u-obce-cervena-tremesna

- Hořice – město kamenné krásy:https://www.turistika.cz/mista/horice-mesto-kamenne-krasy

- rozhledna Hořický chlum nad městem Hořice:https://www.turistika.cz/mista/rozhledna-horicky-chlum-nad-mestem-kamenne-krasy

- zámek a zahrada v Chlumci nad Cidlinou:https://www.turistika.cz/mista/chlumec-nad-cidlinou-zamek-karlova-koruna-a-zajimavy-park

- památník selských bouří u Chlumce nad Cidlinou: https://www.turistika.cz/mista/pamatnik-selskych-bouri-u-chlumce-nad-cidlinou

Ubytování jsme k naší spokojenosti zvolili v Penzionu „Věžička“: https://www.turistika.cz/rady/lazne-belohrad-penzion-vezicka

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/