Le Puy-en-Velay – katedrála Zvěstování Panny Marie II. - popis (description de la Cathédrale Notre-Dame-de-l´Annonciation)

Mariánská katedrála ve francouzském městě Le Puy je krásnou monumentální stavbou, která ve své – byzantskou architekturou silně ovlivněné - podobě zahrnuje jedenáct století architektury. Románsko-gotická dominanta města je postavena na půdoryse, který víceméně určil strmý svah, do kterého je „vetknuta“. S městem spojuje katedrálu majestátné schodiště. A je tak trošku škoda, že už dnes není jeho podoba až tak zcela původní. Ještě před koncem 19. století se ke katedrále chodilo strmou úzkou ulicí lemovanou mnoha obchůdky s poutnickými suvenýry, která ústila do velkého prostoru pod podlahou katedrály. Z něj pak poutníci vystoupali po samostatném schodišti přímo k oltáři. Dnes se už musíme spokojit se schodištěm z konce 19. století, které nás dovede do chrámové lodi.

Západní průčelí katedrály má podobu velkého vítězného oblouku se třemi románskými portály, které jsou umístěny podstatně níže než podlaha lodi. Je postaveno z kombinace bílého pískovce a tmavého lávového kamene a prochází jím schodiště o šedesáti stupních, které vede přes vstupní arkády do chrámové lodi. Průčelí je trojstupňové (a v podstatě pětipodlažní), přičemž spodní část tvoří zmíněné tři portály, ve střední jsou umístěna tři okna prosvětlující hlavní loď a vrcholovou část tvoří tři trojúhelníkové štíty. 

Do katedrály vstupuje návštěvník přes západní předsíň z konce 11. století. Tato část je tak trošku kostelem v kostele a najdeme zde nejstarší a nejzachovalejší původní výzdobu. Jsou tady dvě kaple - ta jižní je zasvěcené sv. Martinovi, ta severní sv. Lukášovi – jejichž součástí jsou zdi předchůdce současné katedrály. Cedrové, vyřezávané a malované, dveře pocházejí z konce 12. století. Na zdech schodiště i kaplí můžeme vidět původní fresky v byzantském stylu. Uvádí se, že vznikly na přelomu 11. a 12. století i okolo roku 1200 a zobrazují např. Ježíše Krista, Mojžíše, sv. Jana, sv. Jakuba, sv. Petra, sv. Vavřince, sv. Štěpána, Pannu Marii nebo Ezechiela s Jeremiášem. Zpodobnění sv. Kryštofa a některé nápisy pochází z 13. století.

Zmínit musíme také Papežskou předsíň (Porche du For) a předsíň sv. Jana. Zatímco se do chrámu vstupuje přes západní předsíň, vychází se přes dva portály na severovýchodní a jihovýchodní straně transeptu. Papežská předsíň byla skutečně postavena výhradně pro poutníky z řad králů nebo papežů a jako stavební materiál zde byl použit kámen z antických a raně křesťanských chrámů. Druhý vchod jižního transeptu pak pochází z II. poloviny 12. století a charakterizují jej bohatě zdobené sloupové hlavice na sloupech a podpěrách, které zobrazují sirény, panovníky i geometrické vzory. Také Svatojánská předsíň byla využívána zejména královskými rody, v tomto případě hlavně princi a dauphiny. Nad dveřmi se nachází poškozené zbytky zobrazení Poslední večeře.

Hlavní chrámová loď (katedrála je trojlodní) o šesti polích s osmibokými kopulemi se nachází tradičně na západní straně kostela a ústí do ní schodiště ze západní předsíně. Nad křížením hlavní lodi a transeptu se na vrcholu kopule nachází lucernová věž. Původní východní chór byl malý a poměrně nízký. V roce 1865 byl zcela přestavěn v neorománském slohu, čímž byl zvýšen na úroveň hlavní lodi, tedy 20 m. Chór byl v té době také vyzdoben polychromií v klenbě i na stěnách.

Východní závěr katedrály, byl přestavěn a zvýšen spolu s chórem. Je rovněž neorománský, zdobený barevnými mozaikami. Najdeme zde ovšem i plastiky z raně románské katedrály. Téměř celá příčná loď byla stržena v roce 1844 a poté přestavěna v původních rozměrech, ale s novou výzdobou. Zachovány zůstaly jen některé románské fresky z 11. století (Svaté ženy a Archanděl Michael) v severním transeptu.

Pozoruhodná kazatelna pochází z konce 18. století, hlavní oltář Panny Marie byl postaven v letech 1723 až 1727 a je dílem Jean-Claude Portala. Zdobí jej basreliéf zobrazující scénu Zvěstování a bronzová socha slavného italského sochaře Caffieriho. Od roku 1856 je zde umístěno vyobrazení původní sochy Černé Madony.

Apsidu zdobí moderní obrazy, ale v katedrále najdeme i díla ze 17. století. Jedná se zejména o vyřezávaný a zlacený panel s výjevem ze života sv. Ondřeje od Pierra Vaneaua nebo dva krásné obrazy namalované jako poděkování za ukončení morových ran v letech 1630 a 1653. Zajímavá je také tzv. kaple relikvií, fragment krásné fresky z konce 15. století, která zobrazuje vědy a umění, několik hrobek a kopule prvních dvou západních polí lodi, které spočívají přímo na nárožních pilířích a stěnách nad okny. Varhany pocházejí z roku 1689 a pod jejich podobou jsou podepsáni varhanář Jean Eustache, truhlář Gabriel Alignon a sochaři Francois Tireman a Pierre Vaneau. V roce 1827 byly renovovány a od roku 1862 jsou památkově chráněny.

Zvonice katedrály je sedmipatrová a 56 metrů vysoká. Tyčí se vedle východního chóru a směrem vzhůru se zužuje. Její nejnižší část ještě pamatuje první katedrálu z 11. století a původně ji zdobily otevřené arkády. Ty byly již ve 12. století zasypány a následně byla zvonice rozšířena o kapli Nejsvětějšího Spasitele, která slouží jako krypta pro sarkofágy biskupů a kanovníků katedrály. Tyto sarkofágy jsou bohatě zdobené a zasazené do výklenků ve zdi.

Zvonice měla původně dvojí funkci – byla totiž také městskou strážní věží a právě to ji zachránilo od zničení během francouzské revoluce. Vysokou věž zdobí řada arkýřů, oblouků a soch. V 19. století byly tři nejvyšší patra zvonice rekonstruovány a můžeme je tak vidět v původní podobě. Některé původní sochy byly nahrazeny kopiemi a originály převezeny do muzea. Již v 17. století bylo do věže umístěno 12 zvonů, v současné době se zde ale nacházejí jen 4. Ten nejstarší a největší pochází z roku 1788.

A co že bychom při návštěvě katedrály v le Puy rozhodně neměli přehlédnout? Většinou se uvádí kaple Nejsvětější svátosti, velký relikviář ze 17. století s kopií sochy Černé Madony s dítětem, socha sv. Jakuba, vyřezávané dřevěné dveře z 12. století zobrazující epizody ze života Krista, klášterní pokladnice církevního umění, byzantským a italským uměním ovlivněné fresky nebo „malá“ Pieta z 15. století.

V katedrále jsou také vystavena některá pozoruhodná malířská a sochařská díla, pocházející převážně z 15. až 17. století. Najdeme je v Salles des Etats du Velay, tedy v sakristii katedrály a mezi nejzajímavější patří např. „Svatá rodina“ od Bartoloměje d´Eycka. Nachází se zde také sbírka více než tří stovek liturgických rouch z různých období (76 z nich je vystaveno v sakristii). Další soubor pozoruhodných obrazů se nachází v někdejší kapitulní síni a na stěnách knihovny. Zmínit je potřeba např. Alegorie (ženské postavy) svobodných umění (gramatika, logika, rétorika a hudba).