Les Šárovec

Tento lesní masiv se nachází na západ od Polánek nad Dědinou. Na severu je ohraničen silnicí z Jeníkovic do Polánek nad Dědinou, na západě Pavlovským potokem a na jihu až jihozápadě silnicí z Třebechovic pod Orebem do Polánek nad Dědinou, přičemž na louce pod ním byl zřízen stejnojmenný rybník. V jeho severní části se nachází nejvyšší bod okolí, jenž dosahuje 264,2 m n. m., v severozápadní části se zase těžil štěrkopísek.

Původně se jednalo o mnohem rozsáhlejší les, který zabíral celé okolí, ale do konce 18. století byl vykácen pomalu do stejné výměry jako dnes, což lze zjistit nahlédnutím do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA350018400). V té době však neměl ještě jednotné pojmenování, neboť ho protínala cesta z Jeníkovic, jež pod ním navazovala na třebechovicko-poláneckou cestu a severní část lesa nad ní byla nazývaná jako "Jenkovskej" a pouze jižní část nesla název "Šárovec". Ten se však později stal jednotným pojmenováním pro celý les, což můžeme vidět z reambulace indikační skici stabilního katastru z roku 1871 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_2231_3).

Svůj název obdržel les podle zdejšího zemanského rodu Šárovců ze Šárova, který vlastnil ledecké a srubské zboží. Nejvýraznějším z nich byl Jan Šárovský ze Šárova seděním na Jeníkovicích, jenž podle všeho vystavěl novou tvrz v nedalekých Jeníkovicích, k nimž les také původně náležel. Po smrti Mikuláše Rolence ze Šárova byla 11. května 1606 prodána tvrz Jeníkovice s poplužním dvorem, rybníky, lesy a vším příslušenstvím Janu Václavovi ze Šárova na Srubích za 5 100 kop míšeňských a ten uvedený majetek prodal před 23. květnem 1623, kdy byl odsouzen k tomu, aby celý svůj statek uvedl do manství, kdy by lennímu pánovi náleželo vrchní vlastnictví a jemu jako manovi pouze vlastnictví požitků, čímž se dostal do rukou Jana Rudolfa Trčky z Lípy, majitele opočenského panství. Po třicetileté válce a v období rekatolizačních snah se zde měli scházet ti, jež se nemohli vzdát své kališnické a českobratrské víry. Mnozí však raději odešli za hranice, kde jim nebyly kladeny překážky, čehož důkazem může být i malá zmínka v knize Viléma Koleše "Třebechovické kroniky. Starobylé i novější, smutné i veselé": "Po nešťastné bitvě u Král. Hradce r. 1866 přišlo jednoho dne do Třebechovic několik pruských důstojníků. Jeden z nich, von Scharovetz, zašel na Oreb s polním kukátkem a mapou v ruce, a dotazoval se po německu lidí, v kterou stranu leží a zdali je zde les Šárovec. Když mu bylo vyhověno, slza se mu zatřpitila v oku a řekl, že z téhle krajiny pocházel jeho rod. Nevím, co je na tom pravdy, ale dědeček-písmák Frynta i písmák Pitr tak tvrdili."

Panským lesem zůstal i po první pozemkové reformě ve 20. letech 20. století. V té době již býval výletním místem mnoha obyvatel Třebechovic pod Orebem. Měl velké štěstí v tom, že ho minula mnišková katastrofa a rovněž známá vichřice ze 4. července 1929 zde neudělala výraznější škody. Za 2. světové války posloužil les k několika cvičením německé posádky a probíhaly zde i bojové hry Hitlerjugend. Teprve v roce 1947 se les stal majetkem města Třebechovice pod Orebem. Oficiálně mu by přidělen až o rok později, což dokazuje zápis třebechovického kronikáře za rok 1948, v němž se píše následující:

"Přidělení lesa Šárovce

Je právě prováděna revise prvé pozemkové reformy, která se týká také lesa Šárovce, ke kterému se upíná mnoho vypravování o pánu ze Šarovců, jemuž v minulosti patřil dvůr v Ledcích, a který tak rád vysedával v "hospodě na Kocandě". Tento les rozhodnutím ministerstva zemědělství dostává se do správy a majetku města Třebechovice p. O. O jeho přidělení žádala také obec Polánky n. D., ale dobře doložená a vypracovaná žádost a několik intervencí přesedy Jana Vokouna a ředitele Josefa Prašila zajistilo příděl pro naše město. Polánečtí mají z toho těžkou hlavu a obviňují svého předsedu Vašíčka, že nejednal dosti obezřetně. Les má výměru 32 ha. Současně byla městu přidělena louka na rybníce, naproti botanické zahradě ve výměře 0,94 ha."

K slavnostnímu odevzdání lesa do rukou města došlo 14. května 1948, kdy se v Dělnickém domě uskutečnila schůze pléna MNV a právě na ní předseda okresní rolnické komise Oldřich Daněk předal Šárovec třebechovickému MNV, za který podepsali přijímací list předseda MNV Jan Vokoun a zemědělský referent Václav Beránek, jenž tehdy přednesl tato slova: "Naše dávné přání stalo se skutkem. Les Šárovec - ozdoba našeho kraje, zdroj užitku a zdraví, přechází po staletích do rukou našeho lidu, do vlastnictví i správy města Třebechovice pod Orebem. Obecní kmenové jmění je tím rozšířeno o 32 ha dobrého a snadno přístupného lesa, téměř v sousedství města. Budeme jej spravovati s péčí dobrého hospodáře tak, aby se záhy zotavil z ran, které mu zasadilo rabování okupantů a aby se stal koutem přírody, kde by naši pracující nalezli oddech a osvěžení. Hluboce dojat děkuji jménem obyvatelstva naší obce všem orgánům lidové správy a ministerstvu zemědělství, že demokratickým způsobem rozřešily tuto majetkovou otázku k uspokojení většiny zúčastněného lidu. Děkuji předsedovi okresní rolnické komise soudruhu Daňkovi za tuto potěšující zprávu a navrhuji, aby plenum MNV povstáním, jako slavnostním způsobem hlasování, přijalo les Šárovec do věčného vlastnictví města Třebechovice pod Orebem."

V letech 1952-1953 byl pak pod ním vybudován výše zmíněný stejnojmenný chovný rybník s odtokem do Dědiny. Po zestátnění lesů v roce 1953 byl Šárovec obhospodařován státními lesy (Krajská správa lesů Hradec Králové, resp. Východočeské lesy Hradec Králové). Díky restitučnímu zákonu připadl les počátkem 90. let 20. století zpět rodu Colloredo-Mansfeldů. Největší těžbu zažil les v letech 2000-2001 a stopy po ní jsou vidět ještě dnes (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.2000.HKRA22.02649, resp. https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2020.HKRA11.00073). V současné době má plochu kolem 32,81 ha a náleží Leonhardovi Josefu Colloredo-Mansfeldovi. Na závěr ještě zmiňme, že se k tomuto lesu vztahuje řada pověstí a zároveň je mnohokrát zmiňován i literárně, např. v knize "Oreb - Hradec - Lipany. Obrázky z varu husitské revoluce na Hradecku" od Viléma Koleše.