Sousoší Nejsvětější Trojice v Třebechovicích pod Orebem

Toto barokní pískovcové sousoší, jež zpodobňuje Otce, Syna a Ducha svatého, má pocházet z roku 1749 (některé prameny ho datují do roku 1750, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století od Antonína Cechnera jej klade dokonce do roku 1740 a hovoří o něm, že je „nevalné ceny“) a vytvořeno bylo nejspíše v dílně bratří Pacáků. Tyto nesrovnalosti pocházejí z různých výkladů chronogramu, který se nachází na podstavci: „PatrIs NatI ProCeDentIs sabVtrogVe TrI VnIVs DeI PerennI HonorI CIVes posVerVnt DeVotI.“

Mnozí tvrdí, že jeho autorem mohl být sám František Pacák. Ludvík Domečka s Františkem Ladislavem Sálem ve svém díle „Královéhradecko. I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého“ o něm tvrdí pouze toto: „Barokní pískovcová socha sv. Trojice na témž náměstí je z r. 1749 a obnovena byla r. 1832.“

Jisté je pouze to, že je upomínkou na činnost zdejšího literátského Bratrstva Nejsvětější Trojice, o němž se v knize „Dějiny posvátného zpěvu staročeského od XV. věku do zrušení literátských bratrstev. I. čásť: XV. věk a dějiny literátských bratrstev“ od Karla Konráda z roku 1893 dozvíme toto: „Také v Třebechovicích pod Orebem u Hradce Kr. bylo bratrstvo při farn. kostele sv. Ondřeje. Roku 1785. byl jeho „praesesem“ farář Antonín Franc a starším Vojt. Čermák. Mělo na penězích 133 zl. 56 kr. na obligace u sousedů uložené a jeden kancionál, jenž byl v dražbě prodán za 40 kr., s ním také 4 černé pláště (L. c. N. 36.)“

K tomuto pouze ještě dodám, že majetek tohoto bratrstva, které provozovalo církevní hudbu a zpěv a bylo organizováno obdobným způsobem jako zdejší řemeslnické cechy, byl zařazen do krajskou komisí řízené veřejné dražby v Hradci Králové v září 1785, v níž skončilo též vlastnictví bratrstva Nejsvětější Trojice při katedrálním kostele sv. Ducha a bratrstva od sv. Anny v Kuklenách. Při této několikadenní licitaci bylo utrženo přes 30 000 zlatých, jež byly odvedeny do Prahy, přičemž skutečná hodnota veškerého prodaného majetku byla mnohonásobně vyšší.

Kromě výše zmíněného sousoší se stal další dochovanou památkou na místní literáty též jejich ručně psaný a iluminovaný graduál z roku 1559, který málem shořel při velkém požáru města v roce 1567, od 28. června do 6. července 1879 byl jedním z prezentovaných unikátů na Výstavě starožitností, památností a přírodnin v Hradci Králové a dnes je uložen v Třebechovickém muzeu betlémů. V rozporu s tím však P. Antonín Flesar píše ve svých „Poznámkách o faře třebechovické“: „Nástupce Stříbrského, byl 1579 Vít Zlánský, za něhož tu povstal spolek literácký.“ Kněz Martin Stříbrský náležel k farářům podobojí a zmínku o něm nacházíme v roce 1567, takže ani on zakladatelem zdejších literátů být nemohl, ale o jeho předchůdcích se žádné zprávy nedochovaly, takže přesně neznáme ani rok vzniku třebechovických literátů, natož faráře, který u jejich založení stál. O to víc se však po nich do dnešních dob zachovalo.

Poprvé bylo předem zmíněné třebechovické sousoší renovováno v roce 1832 nákladem Václava Řeháka, o čemž vypovídá text v předním rámci nad pasem: „Renovatum Ano 1832 per Fundationem Wenzeslaw Rzehak“. 24. ledna 1964 bylo zapsáno do státního seznamu kulturních památek. Roku 2004 bylo oficiálně přijato do majetku obce a v roce 2005 byla provedena jeho zatím poslední renovace, jež vyšla na 70 000 Kč. Více o něm lze najít zde: https://pamatkovykatalog.cz/sousosi-nejsvetejsi-trojice-na-podstave-2144363.

Sousoší Nejsvětější Trojice v Třebechovicích pod Orebem na mapě