Lindava – Sklárna Ajeto

Jak nám tvrdí různí znalci, sdělovací prostředky, bedekry, rozhlas, televize i jiná média, české sklo a čeští skláři jsou ve světě pojem. Vlastně nám nezbývá než věřit. Je ale faktem, že v dobách posledních let bylo sklo a výrobky z něj jedním z mála produktů socialistické ekonomiky, kde se dařilo cílit i nějakých devizových zisků, takže se zboží neprodávalo pod cenou (jako třeba škodovky).

Je ovšem fakt, že sklářství má na našem území určitou tradici, i když ne asi tak dlouhou a slavnou jako třeba v Benátkách a Itálii povšechně.

Sklářství u nás vlastně vznikalo tak trošku z nouze, hlavně v podhorských oblastech. Důvod byl jednoduchý, v horách se dříve dolovalo, ale naleziště různých rud a nerostů nebyla bezedná a tak museli bývalí horníci a kovkopové buď odejít, nebo najít jiný zdroj obživy. Výhodou naštěstí bylo, že se v horách nacházela nějaká ta surovina (hlavně písek, vápenec a jiné přísady), případně zdroj energie (dřevo). Takže většina skláren vznikala v blízkosti hor nebo v jejich podhůří.

Jedním z center českého sklářství je i oblast severních Čech, kolem Lužických hor, Jizerských hor (i Krkonoš). Do blízkosti Lužických hor (i Jizerek) tak můžeme zařadit i sklárnu v Lindavě, která ovšem horopisně spadá do ralské pahorkatiny. To je ovšem oblast známá svými pískovci, ale i spoustou kopců, které nezapřou svůj sopečný původ. Takže je ti základní materiál, pískovec, nějaké lesy taky, ačkoliv dnes už se ve sklárnách netopí dřevem, ale většinou plynem (což je aktuálně problém…).

Paradoxně lindavská sklárna nepatří k těm stoletým, ale vlastně je pořád hodně nová. Za založením firmy stojí tři jména, Petr Novotný, Libor Fafala a Bořek Šípek. Posledně jmenovaný, již zesnulý architekt a designér se věnoval právě i výtvarnému sklu, dodnes se tu stále vyrábí i některé jeho předlohy. V současnosti sklárnu vlastní firma Lasvit (od r. 2017). Sklárna je umístěna v objektu bývalé chátrající textilky. Hlavní činnost spočívá právě ve výrobě uměleckého a umělecky zaměřeného skla. Sklárna otevírá své provozy i k nahlédnutí kolemjdoucích i jedoucích, povětšinou v období od dubna do listopadu (tedy mimo zimu), podrobnosti se dají zjistit na webu.

Kdo ovšem nepotřebuje pronikat detailněji do tajů celé výroby, může si kousek toho tajemství užít v přilehlé hospodě, tedy Sklářské krčmě. Zde se rovnou kloubí příjemné s užitečným, tedy strava tělesná i ducha. Ta tělesná je samozřejmě gastronomický provoz, s bohatou kuchyní, výčepem (skláři pili vždy nějakou tu vrbu, tedy osmičku), duševní potěšení můžeme vidět v malé výstavce realizací sklárny, a vlastně tak trochu tělesna se dá objevit u těch zájemců, kteří by si chtěli něco vyfouknout. Přímo v interiéru krčmy je menší sklářská pec, kde si pod asistencí profesionálů (i profesionálek) může host něco sám vyrobit. Tyto výrobky asi nebudou vždy dokonalé, ale někomu mohou přinést i uspokojení z odvedeného díla.

Na rozdíl od samotné sklárny je krčma otevřena celoročně. Možné jsou i větší či menší soukromé i firemní akce…